Zaèátkem jarních prázdnin, pøi hledání další útulné hospùdky inspektorem Hanákem a doktorem Kárným, se podaøilo najít skuteèný historický poklad. Je to sice hodnì do kopce, ale hostinec U Dvou sluncù s jeho dlouholetou tradicí, která pamatuje zaèátek 17. století, má svùj pùvab. Podle zpráv z roku 1614 se má zato, ¾e jde o nejstarší hostinec na Malé Stranì.
Dùm v Nerudovce, která se døíve jmenovala Ostruhová proslavil jeho obyvatel, kterého pøipomíná bronzová deska na fasádì. Byl to spisovatel Jan Neruda. Jeho otec, zde provozoval trafiku. Neruda v tomto domì ¾il mezi lety 1845-1857. Ve své nejètenìjší knize Povídky malostranské vylíèil ú¾asný svìt Malé Strany a osudy jejích obyvatel.
Hospoda proslula i jako oblíbené místo setkávání chartistù a bývalého prezidenta Václava Havla. Zde se psala historie.
Hospodáøi se U sluncù ji¾ sešli v plném poètu i s redaktorem Koldou, který se zbavil pøebyteèného kamení v ledvinách poskoky na schodech a pitím èurologu u Milosrdnejch.
Na pípì se toèil Prazdroj, jedineèný svìtlý plzeòský le¾ák. Tam toti¾ chutná i lidem co na pivo moc nejsou. Jestli to nebude zvláštní atmosférou. Pro hospodáøe poøád stejná, klidná a pohodová. Není nad parádnì vychlazenou "plznièku". Zde dávají pivu v¾dy tu nejlepší péèi, proto hladinka tak skvìle chutná.
Pøipili si tradièní plznièkou a zavzpomínali, jak šli na výpravu pod Barrandov na neúspìšný sbìr trilobitù, a jak byli nakonec rádi, ¾e jim ho daroval Vášùv synovec Eda. Pan Váša pøi této pøíle¾itosti navrhl, ¾e by si mohli zopakovat nìjakou na¾ivo hranou hru, podobnou stavìní smírèího køí¾e v Hostìradicích v osadì ®ampach.
„Jó, ten køí¾ tam zùstal,“ pøipomnìl in¾enýr Doubek, „stále si ho kolemjdoucí fotí jako zvláštnost a vytvoøily se kolem nìho dokonce podivné legendy o místních hrdelních zloèinech.“
„Myslíte, jak tam rybáø Vojta pøipravil o poctivost ®ofii z Davle?“ pøipomnìl drogista Bouèek.
„To nebyl zloèin,“ namítl Doubek, „to byl dobroèinný skutek, proto¾e se pak konala rychlá svatba. Ona ji¾ vìneèek ztratila døíve.“
Do debaty se vloudil vrchní a s uspokojením si poznamenal objednávku jejich vynikající svíèkové a guláše, pro Chudobu jeho tradièní øízek z krkovice a vláènou vajeènou omeletu se svìtlou domácí tlaèenkou pro doktora Kárného. Drogista Bouèek si mimoøádnì dal vynikající drš»kovku.
Na jídle si všichni spokojenì pochutnávali a hojnì ho zalévali. Probírali další mo¾nosti, jakou hru by mohli zahrát, aby se zabavili.
„Pánové, myslím, ¾e bychom si to mìli dobøe rozmyslet,“ pochybovaènì se projevil inspektor Hanák, „nejsme pøece ¾ádní zkušení larpéøi. Jsme jen legraèní ochotníci. Správný larpéøi mají svoji organizaci, poøadatelskou slu¾bu, dílny, sklady, švadleny a scénáristy. Na to nemáme.“
„No, jednoduchou hru bysme snad zahráli,“ nedal se pan Váša od nápadu odradit, „musíme to brát jako divadelní improvizaci. Co je dùle¾itý, umìt se v¾ít do role a bavit se. Samozøejmì, kdy¾ nìkoho chci kopnout do øitì, tak to jen naznaèím, improvizuju.“
„To bych vás pane Vášo rád vidìl, jak improvizujete ten kop,“ obrátil se na nìho doktor Kárný, „v¾dy» si mù¾ete oba ublí¾it. Kopnete, on zaøve bolestí a vy neš»astnì upadnete. To by byla zábava. Vlastnì bychom vás mohli my ostatní improvizovanì ošetøovat. Himbajs, to by nemuselo bejt špatný.“
„To je ale jen epizoda,“ namítl redaktor Kolda, „tam by musel bejt dùvod. Proè ho Váša kopne. To není jen tak. Musel by ho rozèílit. Nìco mu øekne, a on se naštve tak, ¾e ho kopne do prdele.“
„Co takhle nìjakou døevárnu, ¾árlivý souboj o milenku,“ navrhl Bouèek.
„Nebo o man¾elku, nevìrnici, aby to stálo za to. Døevìnými meèi si moc neublí¾íme,“ rozvíjel nápad školní inspektor Hanák.
„Jé¾iš, jen né ¾ádné masakry,“ varovnì odmítl šavle doktor Kárný, „stejnì by to byla jen zpomalená nìmohra udejchanýho spoleèenství pitomcù.“
„Co takhle zkoušet rozesmát lidi tøeba na Kampì v Café Márnici podle návodu doktora Nešpora. On to sice pøímo neradí, ale smích pøece není nic jiného ne¾ meditace,“ rozvá¾nì navrhl in¾enýr Doubek, „to by nás nic nestálo.“
„Dobrý, in¾enýre,“ chopil se nápadu redaktor Kolda, „ pøedstavuju si jak se chechtáme v márnici. K tomu bychom nepotøebovali ani ¾ádné kostýmy.“
Postupnì se objevovali nové návrhy, vìtšinou zavrhované, nìkteré nemo¾né, a¾ se pøišlo na zatýkání opilce na Kampì s jeho odvozem policejním antonem. Scénáø mìl být jednoduchý, krátký a srozumitelný. Shodli se na tom, ¾e nejlépe se hodí prostor na Kampì kousek za Werichovou vilou pøi pøíle¾itosti konání dvoudenní akce Kampa støed svìta. Do programu by nezasahovali, ale vyu¾ili by popularity místa. To se jim zdálo pro jejich pobavení vhodné. Bylo by toti¾ mo¾né ještì vyu¾ít všech nezbouraných kulis, stánkù a transparentù po akci Kampa støed svìta.
Jako pøi pøedchozí høe se smírèím køí¾em, vyskytly se problémy pøi rozlosování rolí. Klíèovou roli opilce, který má obtì¾ovat pøítomné v okolí, následnì být zatèen, vtlaèen do antona a odvezen nechtìl dobrovolnì hrát nikdo a musela být opìt pou¾ita metoda krátké sirky. Toho se ujal neutrální Chudoba, který hrát nemìl, proto¾e se mìl celou scénu natoèit na kameru. Krátkou sirku po napínavém vybírání si vytáhl školní inspektor Hanák. Tentý¾, co v minulé høe hrál nároènou roli vraha. To se ukázalo jako zajímavé, ¾e nejnároènìjší úlohy dostával herecky naprosto nezkušený úèastník.
Jako obìti obtì¾ování se ujali rolí drogista Bouèek, který umìl dokonce breèet a naøíkat, a pan Váša jako kulhající senior s holí. Do rolí policajtù se pøihlásili zdatný redaktor Kolda s in¾enýrem Doubkem jako autoritou. Øízení antona bylo svìøeno doktorovi Kárnému, který jezdil velmi odpovìdnì a bezpeènì i na kolobì¾ce. Role postav z lidu, které budou nadávat a zastávat se opilce, zùstaly na Edu a dùchodce Navrátila.
U stolu se rozvinulo spokojené ticho. Hra byla rozhodnuta, role pøidìleny a plznièka stále k dispozici. Jejich oblièeje svìdèily o spokojenosti s útulnou hospùdkou, kde se dobøe vaøí za dobrou cenu a je zde ochotná obsluha. Kdy¾ in¾enýr Doubek prohlásil, ¾e mìl špièkovou chutnou svíèkovou, pochválil jí ,,jako od maminky", pøišel se z kuchynì pøedstavit kuchaø Petr. Vypadalo to tak, jak bylo zvykem za stara.
Školní inspektor Hanák pøekvapil kuchaøe, kdy¾ ho po¾ádal o podpis do kní¾ky, prvního ilustrovaného vydání Nerudových Malostranských povídek z roku 1921, kterou sám dostal jako dar pøi odchodu do dùchodu. Nešlo o první vydání z roku 1878, ale o první ilustrované vydání od Josefa Weniga z roku 1921, z nakladatelství Františka Topièe.
Ostatní byli pøekvapeni, nevìdìli, ¾e inspektor má takový poklad sebou. Obálka knihy na nì zapùsobila svým starodávným vzhledem se zlatým rámováním. Pod názvem knihy byl dekorativnì vyveden znak domu U Dvou sluncù. Na jedné zdobené stranì se spolu se jménem autora bylo uvedeno jméno Josefa Weniga a vìnování paní Rù¾enì Fricové. Sám kuchaø Petr se podepsal na jednu ze stránek jen po velkém pøemlouvání a s velkým respektem.
Rozlouèili se s úsmìvy a pozváním na další návštìvu. Hospodáøe teï èekala øada starostí. Ještì bylo potøebné opatøit rekvizity, kostýmy a to nejdùle¾itìjší, antona. Získat nìkde rakouský povoz ta¾ený koòmi se nepodaøilo. Uniformy by byly, ale bez vozu by to nebylo vìrohodné.
Drogista Bouèek sice mìl známého sbìratele zemìdìlských náøadí a strojù v Roztokách, který podobný povoz i s konìm vlastnil, ale chtìl za zapùjèení takovou nehoráznou sumu, ¾e by bylo vhodnìjší místo hraní si promítnout VHS s historickým filmem o zatýkání opilce na Mariahilfer Strasse ve Vídni. Nehledì na to, ¾e by Chudoba musel konì ustájit na malém dvorku v Josefské. To by pøineslo zdravotní problémy, proto¾e Chudoba trpìl alergií na koòské ¾ínì.
Naštìstí situaci zachránil Vášùv synovec Eda. Jeho kamarád, spolu¾ák fandil veteránùm a sám mìl Tatru 13. Vìdìl o dodávce Tatra 12 STW z roku1927, kterou mìl dùchodce Navrátil, bývalý pekaø ve Slaném. Auto ji¾ nepou¾íval a zùstalo ve stodole u souseda. Pan Navrátil byl ochoten dodávku zapùjèit, kdy¾ si ji hospodáøi zpojízdní a bude se moci úèastnit pøipravované hry. Dohodnuto a schváleno.
Zpojízdnili ji pomocí ing. Krejèího, který mìl sklad starých autosouèástek v ohradì u plynojemu v Libni. Hotovou pokladnici náhradních dílù k veteránùm. U nìho se vrata netrhla.
Se souhlasem majitele pøemalovali pekaøství Navrátil Slaný na anton pra¾ské policie z roku 1926 se støedním státním znakem Èeskoslovenska a na bocích s nápisem POLICIE.
Tøídveøovou, dvoumístnou dodávku s motorem vpøedu a pohonem zadních kol zpojízdnil Eda s kamarádem. Po pøelakování vypadala Tatøièka jako nová. Pekaøství Navrátil se zmìnilo na nápis Policie.
Vzduchem chlazený plochý dvouválec šlapal jako hodinky.
V Ptákovinách a pùjèovnì kostýmù si hospodáøi in¾enýr Doubek a redaktor Kolda vyzkoušeli uniformy pra¾ských policajtù s pouty, pendreky a šavlemi. Kratší nohavice Koldy vypadaly sice jako ustøi¾ené po obnošení, ale sedìly mu v pase, horší to bylo s tìsnìjší blùzou Doubkovou, kterou zachraòoval opasek. Nepasující èásti museli strpìt, pøešívat je vedoucí pùjèovny nedovolila.
Doktor Kárný ještì upozornil na nutnost mít auto pøihlášené v registru veteránù s evidenèní znaèkou. Díky jeho iniciativì to probìhlo hladce pomocí spoleènosti PøepiServis na Smíchovì. Jen musel zaplatit více jak tisícovku. Tímto pøípravy vrcholily a èekalo se jen na termín slavnosti Kampa støed svìta.
Zaèátkem druhého týdne v dubnu pøišel èas jejich hry. Slavnost Kampa probìhla tradiènì s velkou úèastí návštìvníkù, hudebníkù, zpìvákù a spousty stánkù s obèerstvením. Pátek byl jejich den. Bylo docela teplo, i sluníèko chvílemi prokouklo mraky, kdy¾ vyjel doktor Kárný spolu s Koldou a Doubkem s Tatøièkou z Josefské. Ostatní ji¾ byli na Kampì. Chudoba pohotovì pøipravený u platanu s kamerou na stativu a belhající se Bouèek s Vášou, který se opíral o hùl. Od muzea se potácivou chùzí opilce pøibli¾oval inspektor Hanák.
„Mìl si to líp nacvièit,“ nedùvìøivì se na nìho díval Váša, „potácí se dobøe, ale jeho pohyby pøipomínají spíše chùzi Hurvínka, synáèka Josefa Spejbla, kdy¾ ho vodil slavný pan Klásek.“
„Já z toho mám trochu sta¾ený hrdlo,“ vyslovil své obavy Bouèek, „kdo ví, co s námi bude dìlat. Mìli jsme si tìch pár facek nìjak domluvit pøedem. Von to mù¾e vzít dovopravdy a to si já nenechám líbit.“
„Tak ho taky majznete,“ utìšil ho Váša, „dyk nás mají zachránit Kolda s Doubkem.“
„Jen aby jim ta rachotina vydr¾ela a nezùstala cestou nìkde stát. Jak dlouho by sme se museli bránit Hanákovi. Bez policie nic nezmù¾em. Jak znám Hanáka, to je poctivej èlovìk. Ten by nás obtì¾oval a¾ do zemdlení, „prohluboval své obavy Bouèek.
Kolem nich nikdo zrovna nebyl, jen nìkolik lidí s dìtmi stálo na cestì u opìrné zdi a sledovali lodì na øece. Blí¾ící se Hanák hrál opilce tak dùkladnì, ¾e pøi svých kritických pohybech v pøedklonu skoro dvojici hospodáøù minul. Vrátil se a typicky opileckým hlasem se jich zeptal, jestli tady nìkde nevidìli malýho chundelatýho pejska.
To ovšem Bouèek s Vášou neèekali a zaèali se hlasitì chechtat. Hanák se urazil a zaèal se na nì sápat, pøièem¾ køièel a nadával, ¾e mu neodpovìdìli a ¾e jsou starý chomouti, který ho nemù¾ou nasrat. Sna¾il se dát Bouèkovi facku, ten mu ale uhnul a Hanák se svalil vedle platanu do trávy. Málem porazil Chudobovi stativ. Chudoba radìji vzal kameru a rychle odbìhl do bezpeèí k Werichovì vile.
Mezitím se pomalu pøibli¾ovala Tatøièka kolem Lichtenštejnského paláce. Vidìli, jak se Hanák zvedl a jak se sna¾il tentokrát napadnout pana Vášu. Ten se malátnì bránil napøa¾enou holí, ale marnì. Hanák na nìj upadl a objal ho kolem kolen. V tomto stavu policejní anton u nich zastavil. To ji¾ pøilákalo nìkolik zvìdavých lidí v jejich¾ èele šel Eda s pekaøem Navrátilem.
Z Tatry vyskoèil in¾enýr Doubek dost neš»astnì, proto¾e zakopl o šavli a slo¾il se vedle kleèícího Hanáka, který stále objímal Vášovi kolena. Situaci se sna¾il napravit redaktor Kolda doktorem Kárným a neš»astníky od sebe odtrhnout. Edu nenapadlo nic lepšího, ne¾ jít na pomoc Vášovi a Bouèkovi a organizovat pomoc proti policajtùm. Nastala velká mela a strkanice. Jejich hlasité projevy pøilákaly další návštìvníky Kampy a Chudoba natáèel davovou scénu s úspìchem.
Bylo zajímavé, ¾e lidi brali strá¾níky v uniformách z první republiky docela vá¾nì a reagovali jako by kostýmy a rvaèka byla souèasná. Kdy¾ bylo na místì více lidí, kteøí dr¾eli mobily a scénu si natáèeli ne¾ pøímých úèastníkù zatýkání, podaøilo se Koldovi dostat Hanáka do vozu a doktor Kárný okam¾itì zaèal couvat zpìt ke Karlovu mostu. In¾enýr Doubek nestaèil nastoupit a utíkal za Tatrou, je mu šavle cinkala o dla¾bu.
Hra se podaøila. Nejen hospodáøi, ale i spousta pøihlí¾ejících se srdeènì zasmálo a pobavilo.
Úspìch prvního dne je povzbudil. Dokonce došlo ke skandování skupiny ¾ákù ZŠ ze Smíchova na poznávací vycházce o historii Kampy „A» ¾ije policie èéeser!“ Zvolání je musela nauèit starší paní uèitelka, proto¾e oni si ÈSR nemohli pamatovat.
Druhý den náhodné obecenstvo ji¾ tak vstøícné nebylo. Lidé neznalí akce, kteøí hru pochopili jako rvaèku a pøepad, starostlivì zavolali volali policii na158, nìkteøí na 156. Obì policie pøijely takøka okam¾itì. Škoda, ¾e bez tì¾koodìncù, mohlo to být pestøejší. Hospodáøi byli zkontrolováni a obdr¾eli pøedvolání na podání vysvìtlení. Školní inspektor Hanák jako opilec a rváè musel dýchat do alkohol testeru Dräger. Byli rádi, ¾e jako policajti ÈSR nebyli zatèeni policií ÈR.
Kdy¾ se po akci sešli v Josefské v ateliéru u Chudoby a otevøeli plechovky s plznièkou, pogratulovali si ke svému ú¾asnému pøedstavení, jakým pro nì byl LARP se zatýkáním Hanáka. Tentokrát si neøekli pánové, ale kluci to bylo fajn.
LARP s Tatrou 12 STW 
