Asertivita, demokracie a "ta kráva uèitelka"
Aèkoliv existují lidé, kteøí se neozvou, ani kdy¾ jim nìkdo stojí na noze, stále jako by masivnì pøibývalo tìch, kteøí štìkají pøi ka¾dé pøíle¾itosti. Prodavaèka se na vás utrhne, ¾e jste u¾ desátý èlovìk s tisícovkou a ona nemá drobné. V èekárnì u doktora vás zuøivì svou berlí odstrèí dùchodce, proto¾e on u¾ èeká dlouho. Na zastávce autobusu vám zpùsobí zlomeninu èelisti kuøák, kterého jste poprosili, aby típl cigaretu.
Všichni tito lidé mají jedno spoleèné. Svou agresivitu projevují v dùsledku nespokojenosti s dnešní spoleèností, s vlastním ¾ivotem, se sebou samými. Prodavaèka má depresi, proto¾e slou¾í za svou nemocnou kolegyni. Dùchodce se zlobí, ¾e za celo¾ivotní práci dostává tak malou penzi. Kuøák se vzteká, ¾e mu zákon odmítá cosi, co je pro nìj ¾ivotní potøebou.
Ptáme se, kdo za to mù¾e, a naše odpovìï zní: „Doba. To doba se zmìnila. Kvùli ní je spoleènost agresivní.“ Jenom¾e kdo je spoleènost? My. A v tom to právì vìzí. Nesvádìjme to na dobu, mù¾eme si za to sami. To my jsme se zmìnili. Pøerovnali jsme ¾ebøíèek hodnot. Vrhli jsme se do byznysu, kde válcujeme konkurenci. Tou¾íme po lepších hmotných statcích. Také jsme se zaèali opírat o nové principy, jenom¾e málokdo je skuteènì pochopil. Demokracii si spousta lidí vykládá jako absolutní volnost (neboli kdykoliv chci, nìkoho poní¾ím, urazím èi napadnu), asertivitu zase jako sobecký pøístup (aèkoliv pouze znamená nestydìt se vyjádøit svùj názor, i záporný – ale ve vší slušnosti a s úctou k odlišnému postoji druhého).
Své záporné výsledky pøináší jiný pøístup k výchovì dìtí. Všichni tito lidé mají jedno spoleèné. Svou agresivitu projevují v dùsledku nespokojenosti s dnešní spoleèností, s vlastním prodlou¾ení pracovní doby do pozdních odpoledních hodina rozvíjení vlastních koníèkù netráví rodiny pohromadì tolik èasu jako døív – a ¾ádné drahé dárky tento kontakt nenahradí. Mnozí rodièe sni¾ují vztah dìtí k autoritám, kdy¾ negativnì pøistupují k vychovatelùm a uèitelùm („jakto¾e ti dala, mùj chudáèku, zase pìtku“ je pouze slabší odvar toho, ¾e „ta uèitelka je kráva“).
Navíc se všichni sna¾íme vychovávat naše dìti coby jedineèné osobnosti, které se „ve svìtì neztratí“ a podporujeme v nich sebemenší známky ambicí. A také jim dovolujeme sledovat akèní filmy, v nich¾ kladný hrdina je vrah, a dovolujeme jim hrát poèítaèové hry, kde získávají výhody pøi zabití co nejvìtšího poètu nepøátel.
Vadí nám rostoucí agresivita a je v poøádku, kdy¾ voláme po zpøísnìní zákonù a jejich striktním dodr¾ování. Ovšem jestli¾e skuteènì máme zastavit tento dnešní nešvar, zákony nestaèí. Musíme s tou zmìnou zaèít právì u sebe a u našich dìtí. Jak to provést? Pøedevším se nevymlouvat, ¾e to nejde a ¾e nevíme jak. Vykøesat ze sebe to nejlepší. S maximálnì pozitivním pøístupem, jakého jsme schopni. Nevzdávat to. Vìøit v lepší budoucnost. Zcela konkrétnì pak zdokonalovat naše komunikaèní schopnosti.
Pro komunikaci je potøeba nejménì dvou lidí, a tak nemù¾eme vinu házet pouze na druhé. Mo¾ná ¾e èekáme na vstøícnou reakci, ale sami k ní nedáváme podnìt. Upøímný úsmìv èi vhodný vtip pøitom leckdy doká¾í zlomit ledy. Správná komunikace tvoøí základ všeho. Jestli¾e zvládneme naše komunikaèní schopnosti zlepšit, nejen¾e to pomù¾e našim osobním vztahùm, ale celý náš ¾ivot se díky zdravé sebedùvìøe zaène odvíjet úspìšnìji a v klidnìjším tempu.
Asertivita (PhDr. Jan Holeyšovský, http://holy.cz/kontext/asertivita.htm):
Asertivní jednání je velmi vstøícné jednání, jeho¾ cílem je pochopit druhého, porozumìt jeho názorùm, postojùm a potøebám a respektovat je. Zároveò však uchovat respekt k sobì samotnému, k vlastním názorùm a potøebám, k vlastním zájmùm. Ve svém dùsledku je to však víc ne¾ zpùsob jednání - je to zpùsob myšlení a bez velké nadsázky je to zpùsob pohledu na svìt. Není to ¾ádná vìda, je to jen normální, slušné lidské jednání.
Platónova vize demokracie (Hans Joachim Störig, Malé dìjiny filozofie):
Pøedevším jsou lidé svobodní a celá obec je plna svobody a neomezené volnosti projevu a ka¾dý tu smí dìlat, co se mu zachce..." "A dokonce tì nikdo nenutí, aby ses v takovém státì podílel na vládì, by» bys k tomu mìl sebelepší pøedpoklady, ani nemusíš poslouchat, kdy¾ nemáš chu», ani válèit spolu s ostatními, ani dodr¾ovat mír, kdy¾ ho dodr¾ují ostatní, pokud ty sám k tomu nemáš chu».
Jak vyhlí¾í èlovìk, který odpovídá této ústavì? Jak vychovávat mláde¾, kdy¾ všichni lidé jsou stejní a stejnì svobodní? Uèitel se za tìchto pomìrù pøed ¾áky chvìje a vlichocuje se jim, ¾áci si ale ze svých uèitelù nic nedìlají... A vùbec se mladí staví starším na roveò a hledí je pøedstihnout v øeèech i èinech; staøí se dr¾í s mláde¾í a sna¾í se jí vyrovnat bujností vtipu a veselými nápady, aby toti¾ nevznikl dojem, ¾e jsou nespokojeni anebo panovaèní. Stud nazývají hloupostí a beztrestnì jej zatracují, rozvá¾nost nazývají nemu¾ností, plísní ji a vyhánìjí, umìøenost a domácí øád pøedvádìjí jako slepou a ubohou bytost a vypuzují ji za hranice...
