Symbolem èeských luhù a hájù je toti¾ osmièka
Symbolem èeských luhù a hájù je osmièka na konci zlomových letopoètù naší historie, nyní konèících rokem 2018; rád bych uvedl pìt pøíbìhù z tìchto dramatických let našich dìjin...
Historie v rukách hlupákù bývá nìkdy té¾ hysterická, ani ne tak vlivem dìjinných událostí, ale spíš její prezentací úèelových politologù, pro které je hlavním úkolem zkreslovat skuteènosti. Proto volím jen pár pøíbìhù, které se udály mimo sféru mé fantazie a z ní plynoucích fabulací…
Symbolem èeských luhù a hájù je toti¾ osmièka na konci historických letopoètù, zatím konèících rokem 2018; rád bych uvedl z tìchto dramatických období našich dìjin pìt pøíbìhù a jeden nedokonèený, zveøejnìných nedávno na internetových novinách http://www.rukojmi.cz/
Rok 1918
Zmatek kolem vzniku ÈSR zaèal u¾ koncem øíjna 1918, kdy byla v Praze na náro¾ích zveøejnìna nóta vídeòského ministra zahranièí hrabìte Adrássyho prezidentu USA Wilsonovi o ochotì zahájit okam¾itá jednání o pøímìøí. Nóta byla pøijata veøejností jako faktická kapitulace Rakousko-Uherska a stala se bezprostøedním podnìtem k vystupòování manifestací za zøízení samostatného státu.
Vládl ponìkud zmatek a rozpaky; všichni chtìli samostatnost Èeskoslovenska, jen nevìdìli, co bude chtít Masaryk, který zatím pobýval ve Washingtonu. Republiku nebo snad království èi dokonce neutralitu…? A mezitím se 28. øíjna 1918 pøed polednem shromá¾dil dav u sochy sv. Václava na Václavském námìstí, aby si vyslechl památná slova: “Jsme svobodní. Zde u stupòù pomníku èeského kní¾ete pøísaháme, ¾e chceme této svobody se státi hodnými, ¾e ji chceme hájiti svými ¾ivoty.“
Jaroslav Rošický, Josef Scheiner, Isidor Zahradník... Zdroj: Fefík
Tak znìl kratièký projev z úst pøekvapeného poslance – doktora Isidora Zahradníka, jeho¾
nìkdo z nadšených Pra¾anù náhodnì poznal na chodníku, zvedl na ramena manifestantù, kteøí se s šokovaným filozofem a teologem vydali na pochod za samostatnost Èeskoslovenska. Knìz a od roku 1907 i øíšský poslanec se v èele rozjásaného doprovodu dostal a¾ na nádra¾í císaøe Františka Josefa, dnešním Hlavním nádra¾í Praha, aby tamním zamìstnancùm oznámil pøevzetí vlády Národním výborem.
A ještì staèil odeslat telegram: „Èeskoslovenský stát se právì pøed sochou sv. Václava prohlásil. Já jako zástupce ¾eleznièní správy naøizuji, aby se znaky bývalého rakouského státu sòaly, úøadovalo se èesky, provoz udr¾oval normálnì a zastavil se dovoz vozù do Vídnì a do Nìmecka.
A tím se stal náhodný a po chodníku v klidu kráèející poslanec historicky první èeskoslovenským ministrem ¾eleznic. Knihovník øádu premonstrátù na Strahovì a inspektor velkostatku v Hradištku u Štìchovic. Napøed byl agrárník, pozdìji poslanec za Republikánskou stranu èeskoslovenského venkova. Ministrem ¾eleznic ÈSR však byl jen asi pùl roku.
Masaryk 28. kvìtna 1918, kdy¾ byl dotázán na shromá¾dìní Èechù a Slovákù v Chicagu na pùvod financí, je¾ byly potøebné k vybudování nového státu: „Revoluce, pøi ní¾ by se pøedkládaly úèty, byla by pro dìti a ne pro rozumné lidi.“
Sám T. G. Masaryk o pár dnù pozdìji ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost èeskoslovenského národa a 14. listopadu tého¾ roku jej i bez nìho zvolilo Revoluèní Národní shromá¾dìní prvním prezidentem Èeskoslovenské republiky. A¾ 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálnì do Prahy, aby hned pøíští den pronesl na Hradì své první poselství k Národnímu shromá¾dìní. Jeho moudrost by mìla být pro dnešní politiky velmi pouèná; napsal té¾ velmi dùle¾itou vìtu, která má trvalou platnost: „Je¾íš, ne Caesar, to» smysl našich dìjin a demokracie…“ Vzpomínání na T.G. Masaryka…
To se u¾ v Rusku bojovalo o carské zlato; hodnota pokladu byla odhadována na cenu kolem jedné miliardy rublù. Tedy mj. v cizích mincích a ve zlatých prutech. Zajímavá fakta jsou jako kamínky do mozaiky. V roce 1918 vstoupilo do èeskoslovenských legií v Rusku kolem 61 tisíc vojákù, padlo 4 112 èeských legionáøù. V té dobì se jednalo o nejlépe vycvièené a nejstateènìjší vojáky v Rusku.
Proto vlády spojeneckých státù (Francie, Velké Británie, USA a dalších…) plánovaly èeskoslovenské legionáøe ponechat na Rusi a vytvoøit z nich jádro intervenèních sil, které by zasáhly proti bolševismu. Plynulo to z toho, ¾e Èeskoslovenské legie kontrolovaly velkou èást Sibiøe – konkrétnì oblast okolo ji¾ního Uralu a byly jedinou dobøe organizovanou silou v Rusku. Velitelem protibolševických sil v té dobì byl èeský generál Jan Syrový, zároveò velitel celého Ès. armádního sboru v Rusku.
Rok 1938
Nikdo z análních ¾urnalistù nepøizná, ¾e jimi úèelovì nejvíc v tisku a televizi frekventovaným je pakt Ribbentrop-Molotov, a proradnì pøitom zamlèí, ¾e napøed ta vùbec byla nejzrádnìjší Mnichovská dohoda, neboli Mnichovská zrada èi Mnichovský diktát mezi Nìmeckem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohranièních území Èeskoslovenska Nìmecku.
Byla sice formálnì dojednána 29. záøí 1938 v Mnichovì, avšak a¾ poté byla ve všech jazykových verzích podepsána po pùlnoci 30. záøí 1938, tedy dnes je 80. výroèí tohoto aktu…
Nejen však píšící demagogové o této dohodì zámìrnì l¾ou; filmový re¾isér Petr Zelenka, známý svým stupidním pøedvolebním klipem „Pøemluv bábu“ z roku 2010, natoèil posléze i nový film „Ztraceni v Mnichovì“, který na základì pøíbìhu jedné vìdecké pøednášky rozkrývá pohled Èechù na události mnichovské dohody.
Zelenka sám se prý sna¾í pøinést alternativní pohled, spoèívající pøedevším v tom, ¾e tvrdí, ¾e mnichovské události byly velkým vítìzstvím èeské diplomacie a nejvìtším prùšvihem celého „Mnichova“ byl kýèovitý mýtus, který kolem nìj vznikl. Hovoøil o tom s Danielou Drtinovou na DVtv.
German ambassador, Hans-Adolf von Moltke, Polish leader Józef Pi³sudski, German propaganda minister Joseph Goebbels and Józef Beck, Polish Foreign minister ...
Zelenka šokuje, kdy¾ odmítá, ¾e by mnichovská dohoda byla tragédií. „Mnichov skuteènì nebyl tragédií, bylo to velké diplomatické vítìzství. A kdybychom jej dokázali pochopit tím tvùrèím, diplomatickým zpùsobem, tak bychom se z nìj mohli radovat dodnes,“ dodává Petr Zelenka.
Podle nìj se v roce 1938 ve skuteènosti Nìmecku nikdo v Èeskoslovensku bránit nechtìl. „Byl to náš nejvìtší obchodní partner. Tady ¾ily tøi miliony našich nìmeckých spoluobèanù, tak¾e by to byla i obèanská válka, ještì k tomu,“ dodává. V rozhovoru pro ÈT pøidává další pecku odpovìdí na otázku:
Øíká se, ¾e Èeši si spíše pøipomínají své prohry ne¾ svá vítìzství, byl-li ale Mnichov jednou z našich nejvìtších historických proher, proè podle vás po tomto tématu po revoluci nikdo nesáhl?
„Mo¾ná proto, ¾e šlo o obrovské diplomatické vítìzství. V øíjnu 1938 se z problematického národa, zmítaného obèanskou válkou, stala pøijetím mnichovského „diktátu“ obì» nìmecké expanze. Zaèali jsme vítìzit v psychologické válce, ve které do té doby vítìzil Hitler. Vedlejším ale zcela zásadním efektem bylo, ¾e jsme o sedm let pozdìji neprohráli válku po boku Nìmecka, jako Slovensko nebo Maïarsko, ale naopak stáli na stranì vítìzných mocností…“
Chamberlain s Hitlerem; po návratu z Mnichova Chamberlain vzhlédl k davùm a pronesl ještì vìtu: „Pøátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Nìmecka na Downing Street pøivezen èestný mír. Vìøím, ¾e to je mír pro naši dobu.“
(Nic o tom, ¾e šlo o naši typickou vlastnost vyèùránkù, co napøed dìlali zbrojnici pro Hitlera a alibistickou akcí Anthropoid jsme pak nechali zastøelit jednoho Heydricha za tisíce vyvra¾dìných civilistù v Lidicích, Le¾ácích èi ve vìznici Pankrác a jinde…)
Marnì jsem hledal v Lidových novinách další èlánek èeské afghánské muslimky Petry Procházkové, v nìm¾ by zmínila Mnichov nad ránem 30. záøí 1938. Ani vidu, ani slechu, za to pøed dvìma týdny v tom samém plátku zarputile psala o napadení Polska Sovìtským svazem, tedy 17. záøí 1939, resp. skoro a¾ rok po tragickém Mnichovu.
Je zde tøeba však za „zapomnìtlivou“ Procházkovou jen dodat, ¾e ten jí poplivaný SSSR sice obsadil v letech 1921 a¾ 1939 Polsko, ale pouze jím anektované území patøící tehdy Ukrajinì. Zámìrnì l¾ivì opomíná skuteènosti, které vedly k tomuto aktu… Rovnì¾ nic o tom, ¾e polský velvyslanec v Nìmecku Józef Lipski byl ji¾ 20. záøí 1938, dokonce ještì pøed podepsáním Mnichovské dohody, té nejvíc kolaborantské, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu.
Všichni dnes o ní ale mluví málem jako o nejzrádnìjší úmluvì svìta, co¾ je pøídomek, který si plnì zaslou¾í Mnichovská dohoda podepsaná a¾ 30. záøí 1938. Nebýt však dávno pøedtím podbízivé iniciativy ze strany Polska k nacistickému Nìmecku, nebyl by ani Procházkovou zmiòovaný pakt Ribbentrop – Molotov. Byl to polský ministr zahranièí Józef Beck, jen¾ toti¾ podepsal smlouvu o pøátelství s Hitlerem u¾ poèátkem roku 1934. Prospìlo to nacistickému Nìmecku dostat se z mezinárodní izolace, do ní¾ upadlo po nacistickém uchvácení moci a po¾áru Øíšského snìmu.
Rok 1948
Podmínky následující americké lichvy byl jasný. Za ka¾dý pùjèený dolar nìkolik centù úroku; proto ka¾dý stát v programu Marshallùv plán byl nucen odsuzovat komunismus a socialismus - co¾ byl dùvod, proè Èeskoslovensko tento plán odmítlo. Jan Masaryk ještì doufal, ¾e plán pøijmeme, avšak nejistý øekl:
„Pokud Evropu rozdìlí na ovce a kozly a budou mi øíkat, ¾e jsem kozel, tak já se pøirozenì za kozla zatím nepova¾uji, tak¾e pokud nebude nìjaká jednotnost mezi státy, pak tedy to naše postavení bude velmi obtí¾né. Ale pokud jsem zahranièním ministrem, nemù¾e být nikdy diskuse o tom, ¾e bychom se nìjakým zpùsobem exponovali proti Sovìtskému svazu…“
Èas oponou trhnul a u¾ se ví dozajista, ¾e za smrtí Jana Masaryka byla britská tajná slu¾ba SIS - Secret Intelligence Service. A hned se našly hlasy análních novináøských Petráèkù a spol., ¾e Jan Masaryk pøece zradil ideály Západu, kdy¾ se dal ke Gottwaldovi, a dostal tak zaslou¾enì, co proto; z okna Èernínského paláce ho toti¾ patrnì shodil úøedník ministerstva zahranièních vìcí Jan Byd¾ovský na pøíkaz britské tajné slu¾by SIS. Byd¾ovský se k podílu na vra¾dì Jana Masaryka doznal v lednu 1950 poté, co byl pìt mìsícù vìznìn.
Napsala o tom Václava Jandeèková ve své nové knize "Kauza Jan Masaryk – nový pohled". Spisovatelka a badatelka ze Kdynì na Doma¾licku dokonèila knihu, v ní¾ pøináší nové informace o mo¾ném pozadí smrti politika Jana Masaryka. Jeho bezvládné tìlo našli 10. bøezna 1948 na nádvoøí Èernínského paláce v Praze. Mìlo to vypadat jako sebevra¾da, ale podle archivù to byla vra¾da...
Rok 1968
Zapomnìli bratøi Klièkové, hrdinové krvavého Majdanu, ¾e tvoøili souèást sovìtské okupaèní armády v Èeskoslovensku z 21. srpna 1968? Kdypak se omluví za svého otce okupanta, vìrného èlen KSSS a pøíslušník KGB…
Omluvili se bratøi Klièkové za svého otce Vladimira Rodionovièe Klièka, který byl sovìtský okupant Èeskoslovenska v letech1968 a¾ 1980; sotva se vrátil z kazašské stepi, musel do Mimonì. Otec bratrù Klièkù byl toti¾ pilotem sovìtské okupaèní armády. Jako vìrný èlen Komunistické strany Sovìtského svazu a pøíslušník KGB putoval dle pøíkazu své KSSS od posádky k posádce, kam bylo zapotøebí. Proto se jeden syn narodil v Bìlorusku, druhý v Kyrgyzstánu. (Majdan 2014)
A tìch agentù CIA v Praze, co si o nich štìbetali u¾ i vrabci na støechách Hradèan a Letné, nešlo však o ty pra¾ské pamìtihodnosti, nýbr¾ o vojenské letištì a Letnou, resp. sídlištì postavené pro sovìtské letce v severoèeské Mimoni. Nejdøív je obývali Èeši, po osmašedesátém Sovìti. Pro jejich dìti tady ministerstvo vnitra ÈSSR postavilo gymnázium, které zdobilo písmeno „G“, kdysi oznaèovalo Gagarinovu školu, do ní¾ chodili i bratøi Klièkovi….
Bratøi Klièkové byli pozdìji v èele opozice na Majdanu, chtìli mír pro Ukrajinu, pøitom starší Klièko jako starosta Kyjeva vykøikoval: „Všichni obèané Kyjeva, nasedejte do taxíkù, aut a pøijeïte na námìstí Mejdan, podpoøit náš boj…“ Po vzoru boxerù Klièkù se dnes ji¾ celý Kyjev promìnil v jeden velký ring, plný rowdies, co pou¾ívají hlavnì rány pod pás, rány na zátylek a vše, co je nefair, a o èem právì boxer Vitalij Klièko, ještì nedávno tou¾ící po køeslu prezidenta Ukrajiny, moc dobøe ví…
Rok 1988
Za všechny zmìny, co nastaly po roce 1989, je tøeba zmínit konec podnikù, které tvoøily základ èeského prùmyslu. Po staletí budování rovnì¾ ¾idovských firem nastala pøes odpor údajnì špatné Husákovy vlády jejich postupná a øízená likvidace, zùstal jen vizovický lihovar a likérka Jellinek; jako by snad platilo to jediné, co nám špièkového zùstalo, ¾e co Èech, to alkoholik...
®idé postavili základy pro industriální existenci Èeskoslovenska. Po století úspìšné existence ¾idovských podnikù nastal jejich krach. Napøed holocaust, pak další nièení. Jasnì, Èeši sice nezabili jediného ¾ida, za to je rádi cpali do dobytèákù - smìr nacistické vyhlazovací tábory, aby shrábli jejich majetky...
Z našeho trhu se tak „poanglicky“ vytratily další podniky, pøi jeho¾ zrodu stáli ¾idé. A tak jich u¾ zbývá pouze minimum tìch, které kdysi zásluhou ¾idovské vynalézavosti a obchodního ducha pozvedli èeskoslovenskou industrializaci na evropskou úroveò....
Bratøi Gutmannové vybudovali Ostravské doly. Wilhelm Gutmann pocházel z významné rodiny ®idù a zaèali podnikat s mladším bratrem Davidem. Jejich firma „Gebrüder Gutmann“ zakoupila vlastní doly v Horním Slezsku. Roku 1873 se podíleli s rodinou Rothschildù v èele s baron Salomonem Mayer Rothschildem na vzniku „Vítkovického horního a hutního tì¾íøstva“ a Severní dráhy. Zamìstnávali pøes 50 000 lidí. (Dnes se kapitalista Bakala zaslou¾il o jejich definitivní krach...)
Veleslavnou historii karlovarské firmy Moser zalo¾il Ludwig Moser v roce 1857. Sna¾il se té¾ spolupracovník Tesly a Edisona – ¾idovský vynálezce Emil Kolben pøi budování slavné ÈKD. Nakonec zemøel v Terezínì, spolu s šestadvaceti svými pøíbuznými, umuèenými v jiných koncentrácích…
Následoval Mayer Mandl a Izak Löwanstein, kteøí byli u zrodu odìvního prùmyslu v Prostìjovì, první konfekèní továrnu zøídil v roce 1858 ¾idovský podnikatel Mayer Mandl. Byla to první vìtší konfekèní továrna nejen v Prostìjovì, ale v celém Rakousku-Uhersku. V dalších desetiletích vznikaly ve mìstì nové konfekèní závody a krátce pøed první svìtovou válkou jich bylo zaregistrováno na padesát. Vyvá¾ely své zbo¾í do Ji¾ní Ameriky i do Indoèíny… V roce 1911 zamìstnávaly odìvní továrny ji¾ dvanáct tisíc domácích krejèích.
V Prostìjovì se nacházela významná ¾idovská komunita, druhá nejpoèetnìjší na Moravì. Roku 1900 ¾ilo v Prostìjovì 1 680 ¾idù, celkový poèet obyvatel byl kolem 24 tisíc. V rámci úspor zavøela spoleènost Odìvní prùmysl Prostìjov své závody v Ostravì, Uherském Hradišti, Olomouci a Lošticích a Jeseníku. O práci pøišlo skoro tisíc zamìstnancù. Dluhy ji¾ dosáhly 1,6 miliardy Kè. Prý kvùli levným textilním výrobkùm z Asie. Firmu tak èekal insolvenèní soud, trapné tahanice a potupná dra¾ba. Ještì ¾e se nebude nic rozkrádat, pouze sametovì tunelovat… Zavøít ®idy do stodoly, polít benzínem a zapálit…?
A dalšé ¾idé? ®id Weimann postavil v Teplicích sklárny na ta¾ené a tabulové sklo, Mandelík u nás zase vybudoval první cukrovary, “král spínacích knoflíkù” Jindøich Waldes zase Koh-i-noor, Zucker Fezko Strakonice a rodina Fürthù proslavila republiku ve svìtì zápalkárnou Solo Sušice… Kdoví, co by dnes øíkal pan Moser na to, ¾e u insolvenèního soudu v Praze se ocitl i podnik Karlovarský porcelán a skláøská spoleènost Sklo Bohemia, patøící dnes do skupiny výrobcù porcelánu a skla kolem Bohemia Crystalex Trading…
Veleslavnou historii karlovarské firmy Moser zalo¾il Ludwig Moser v roce 1857...
Z posledního mo¾ná mlel i vršovický Koh-i-noor. Jeho ¾idovští dìdicové se úspìšnì pøihlásili o svá práva. Rozsudek vyøkl Mìstský soud v Praze. Souèasným majitelùm pra¾ské spoleènosti Koh-i-noor naøídil, aby vrátili polovinu pozemkù pod firmou a vzácné obrazy. Majitele by mìla zmìnit také slavná Sleèna s patentkou, obraz malíøe Františka Kupky. Výši èástky, kterou stát Waldesùm dlu¾í, nikdo zatím nezná, pohybuje se v øádu miliard.
První dny roku 2009 nebyly š»astné pro zamìstnance Solo Sušice, jediného tradièního èeského výrobce zápalek. Z firmy muselo odejít na šedesát pracovnákù. Výroba se 170letou tradicí ze Sušice sice zmizí, znaèka Solo sirkárna a. s., ale zùstane v názvu transformované obchodní spoleènosti, její¾ prodaná výroba se pøesunula do Indie...
®idovský obchodník Bernard Fürth se stal roku 1840 spoleèníkem truhláøského tovaryše výrobce první fosforové zápalky Vojtìcha Scheinosta a roku 1843 vlastníkem celé sušické výrobny zápalek. Vnuk Bernarda Fürtha jménem Ernst zahájil modernizaci výroby sušických zápalek. V roce 1913, kdy došlo ke spojení všech sirkáren v monarchii do jediné s názvem Solo, se stal jejím generálním øeditelem. Zemøel ve francouzském koncentraèním táboøe v Drancy v lednu 1943.
®idovské podniky u nás zkrátka pøe¾ily dvì svìtové války, holocaust, hospodáøské krize a je paradoxem, ¾e první ¾idovští nositelé kapitalistických prvkù v ekonomice ÈSR nakonec doplatili po roce 1989 na globalizaci a neviditelnou ruku trhu Evropské unie.
A pak nemìjte ®idy rádi. Já si naivnì myslel, ¾e jenom francouzská revoluce po¾írala svoje dìti…
Rok 2018
Co pøát do vínku pro Èesko v tomto roce?
Pokud se nestane prezidentem této zemì opìt Miloš Zeman a premiérem èeské vlády Andrej Babiš, bezkonkurenèní vítìz voleb, jeho¾ hnutí ANO získalo 78 mandátù, zatímco druhá ODS pouze 25, bude to pro Èesko katastrofa…
Snad se však v roce 2018 u¾ nebudou odehrávat následující podvody, by» se hned zkraje roku stalo legální, ¾e Hannig, Hilšer, Hynek, Kulhánek a Topolánek zùstávají øádnì zaregistrovaní jako kandidáti na prezidenta ÈR, tøebas nìkteøí poslanci èi senátoøi podpoøili dva, anebo dokonce tøi z nich… Na rozdíl od tìch, co sbírali 50 tisíc podpisù a bìda, aby mezi nimi byl jeden èlovìk podepsaný dvakrát, Poláèkovì partièce klukù, co spolu mluví, staèilo, aby mrkli na své kámoše z mokré ètvrti a bylo vydìláno. Pøesto¾e soudci na poèátku tvrdili, ¾e by to byl podvod...
„U¾ kdy¾ jsem stanovisko ministerstva vidìla, pomyslela jsem si, ¾e se nejspíše nìkdo zbláznil a mù¾e nìkoho udìlat hodnì neš»astným. Není pochyb o tom, ¾e ka¾dý zákonodárce má pouze jeden podpis,“ reagovala nìkdejší ústavní soudkynì a senátorka Eliška Wagnerová, která byla jediná nesmlouvaná a zásadová…
„Situace, aby podpoøili dva nebo dokonce tøi uchazeèe, je zcela nepøijatelná… Pokud bychom pøipustili praxi podpory více kandidátù, mohlo by dojít k situaci, ¾e by tu v takovém pøípadì mohly být desítky, nebo konce stovky kandidátù,“ nastínil pravdu pokrytecký soudce zpravodaj NSS Josef Baxa.
A jak to bude v roce 2018 s bì¾enci…?
Inu, jak pravím v úvodu tohoto mého novoroèního rozjímání; historie bývá nìkdy té¾ hysterická, ani ne tak vlivem dìjinných událostí, ale spíš její prezentací úèelových politologù, pro které je hlavní zkreslovat skuteènosti. Proto jsem uvedl jen pár signifikantních pøíbìhù, které se objektivnì udály mimo sféru mé fantazie a z ní plynoucích fabulací…
Bøetislav Olšer
