Pohádky „z babièèiny krabièky“
Na jedné africké savanì ¾ila velká ¾irafí rodina. Dospìlí se pomalu toulali krajinou, tam u¾dibli pár výhonkù akácie, jinde zase nìco jiného. A kolem pobíhala ¾irafí drobotina, která se i na vysoké slony dívala svrchu. Kdy¾ bylo moc horko, šlo se celé stádo napít a ¾irafí kluk Kryšpínek se poka¾dé velice divil, jak to, ¾e voda má oèi. Chtìl se na nì jít podívat, ale v tom mu zabránila jeho maminka poøádným štulcem...“Kluku hloupá, to chceš, aby tì ten krokodýl chytil a se¾ral? Tady buï pìknì vedle mì, a kdyby se ve vodì nìco hnulo, upaluj honem pryè!
Neboj se,Vendulko, objevil se nìkdo, na koho si ani lvi netroufnou. Zemì najednou zaèala dunìt, ozývalo se troubení, a kde se vzalo tu se vzalo, obklopilo Kryšpínka sloní stádo. Byli to pøátelé, kteøí se obèas pásávali vedle jejich rodiny v akáciovém lesíku a Kryšpínka dobøe znali. Šli právì k napajedlu, a tak ho vzali s sebou. Dobøe vìdìli, ¾e se tam setkají s jeho rodièi. Všichni mìli radost ze shledání, jen tatínkovy oèi øíkaly… poèkej, poèkej, ty dostaneš!