21.2. 1846 se narodil v Ostředku u Benešova Svatopluk Čech, zemřel 23.2.1908 v Praze.

Svatopluk Čech byl český prozaik, novinář, spisovatel a cestovatel. Vystudoval piaristické gymnasium a poté práva. Právnickou praxi v roce 1879 opustil a dále se věnoval výhradně literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, pomáhal založit Květy. Při svých cestách navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž.

Poblíž Berouna v obci Liteň strávil Svatopluk Čech jako dítě pár let. V obci stála památná lípa, jež zanikla někdy kolem poloviny 20.století. Na část života v Lítni vzpomíná Svatopluk Čech v díle Ve stínu lípy. Na místě lípy stojí pomník spisovatele, v obci je malé muzeum, kde je část expozice věnovaná Svatopluku Čechovi a operní pěvkyni Jarmile Novotné, která v obci žila.
Svatopluk Čech, nazývaný pěvec národa, byl zbožňovaným a oslavovaným básníkem 2. poloviny 19. století.

Z díla např. Lešetínský kovář, Jitřní písně, Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století, Matěj Brouček na výstavě, Rozličná próza, Cestovní poznámky a další.

Citát: "Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl".

19.2. 1910 v Brně se narodil Karel Černý, zemřel 18.10. 1960 v Praze. Byl to český malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor.

Po vyučení mechanikem docházel do večerních kursů kreslení na dělnické škole. Roku 1933 byl přijat na AVU v Praze, absolvoval u profesora Jakuba Obrovského roku 1938. O dva roky později se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V jeho díle pozorujeme zpočátku expresívní vliv Edvarda Muncha, ale také kubismu Bohumila Kubišty. Z námětů jeho maleb je cítit osamělost člověka ve světě a lidí mezi lidmi. Kompozice malované v období okupace jsou ještě tklivější a existenciálně vyhraněnější.

Teprve po válce na pobytech v Paříži se jeho paleta rozjasnila. V letech 1946 - 49 jezdil každý rok do Francie, okouzlila ho nejen Paříž, ale i francouzská krajina a především moře. Jeho obrazy jsou v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně a ve většině oblastních i krajských galerií.

13.2. 1924 v Železné u Berouna se narodil František Burant,zemřel 17.7.2001.
V mládí pracoval jako úředník v pivovaru a dělník ve slévárně a textilce během válečných let. Teprve po skončení války se mu podařilo realizovat svůj sen o studiu umění. Absolvoval Státní grafickou školu a následně pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) pod vedením profesora Kaplického.

Po skončení studií se František Burant věnoval sklářské tvorbě, dále to byla grafika a ilustrace. Od roku 1960 byl odborným asistentem sklářského výtvarnictví u Stanislava Libenského, v roce 1969 se stal docentem a byl pověřen vedením oddělení figurálního a všeobecného kreslení, od 1982 do 1990 jako profesor vedl figurální kreslení pro plastické obory. Stal se významným členem uměleckých sdružení, jako byla UB 12, později SČUG Hollar a SVU Mánes. Jeho umělecký odkaz spočívá v jedinečné kombinaci sklářského umění, grafiky a ilustrací. Díla jsou ve sbírkách NG Praha, GHMP, v krajských GVU, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a v zahraničí (ve Švýcarsku, Rakousku, Polsku, Velké Británii, Německu, Švédsku, Indii a dalších zemích).

12.2. 1881 se narodila Anna Pavlovna Pavlovová, zemřela 23.1. 1931 v nizozemském Haagu. Byla to ruská baletní tanečnice narozená v Petrohradě.


Roku 1899 ukončila studium na Carské baletní akademii v Petrohradě a už roku 1906 získala oficiální status primabaleríny. Po založení Ruského baletu roku 1909 se stala přední postavou tohoto světoznámého souboru. Vystupovala ve slavném Mariině divadle v Petrohradu, posléze se trvale usazuje v Londýně.
V roce 1910 založila vlastní baletní soubor, s nímž vystupovala hlavně v zahraničí. Šířila slávu klasického ruského baletu po celém světě, byla nesmírně populární a bohatá. Snad nejvíce ji proslavilo baletní sólo "Umírající labuť", které se stalo jejím symbolem. V Rusku naposled vystupovala v roce 1914 a poté procestovala prakticky celou Evropu, u nohou jí ležel New York, navštívila i Orient, Austrálii, či Latinskou Ameriku.

6.2.1870 v Trentu se narodil Artur Nikodem, zemřel 10.2. 1940 v Innsbruku. Byl to rakouský malíř a fotograf.
Studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově, Miláně a Florencii. Poté sloužil v rakouském námořnictvu, než se krátce usadil v Paříži, kde byl silně ovlivněn díly Moneta a Cézanna. Po válce se Nikodem vrátil do svého domova v Innsbrucku, kde začal pracovat jako nezávislý umělec. Soukromě se věnoval i testování fotoaparátů a filmů. Fotografie nebyly až do jeho smrti vystavovány.

V roce 1893 se usadil jako umělec v Meranu v Jižním Tyrolsku. V roce 1908 se vrátil s rodinou zpět do Innsbrucku, kde zůstal až do konce svého života. Přestože byl Artur Nikodem jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších tyrolských umělců dvacátých let, jeho umění bylo nacisty označeno za "degenerované". Jeho práce lze najít v téměř všech významných rakouských muzeích a galeriích.

2.2.1908 v Jaroměřicích nad Rokytnou se narodil Otto Maria Stritzko, zemřel 24.6. 1986 ve Staré Říši. Byl to český malíř, grafik a ilustrátor. V roce 1926 se seznámil s Josefem Florianem, dnes už legendárním staroříšským vydavatelem knih pod značkou Dobré dílo. U něj se Maria Stritzko seznámil také s významnými díly tuzemských i zahraničních umělců.

V letech 1928 až 1934 Otto Stritzko vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Ovlivnil jej surrealismus. V letech 1931 až 1947 pracoval pro nakladatelství Melantrich a Vyšehrad.
Věnoval se malbě, restaurátorství, ilustraci i grafické úpravě knih. V roce 1940 se přestěhoval do Staré Říše, odkud pocházela jeho manželka Marie Stritzková-Florianová, dcera katolického vydavatele Josefa Floriana. Otto Stritzko je otcem malíře Jakuba Stritzka ( *1939) a výtvarnice Juliany Jirousové (*1943), manželky básníka Ivana Martina Jirouse. Do penze odešel v roce 1973. Do té doby provedl restaurátorské práce na desítkách památkových objektů, například kompletní opravu výmalby hradu Bítova, pracoval na strakonickém hradu, v Pičíně či Brně nebo na zámku v Telči.

Vlastní malbě se Otto Stritzko mohl věnovat většinou jen mimo restaurátorskou sezonu a o nedělích, maloval daleko od Prahy, vystavoval jen sporadicky.
Byl v nemilosti komunistického režimu, se kterým vedl neustálé polemiky a kterému se odmítal podřídit.
Stritzkova díla jsou zastoupena v mnoha státních galeriích a muzeích. Nejvýznamnější sbírky vlastní Muzeum Vysočiny Třebíč, Oblastní galerie Jihlava a Alšova Jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou. Zastoupen je také v soukromých sbírkách.

29.1. 1894 zemřel Petr Bušek, narozený 5.5. 1824 v Praze. Byl to řezbář a sochař, řemeslu se naučil u svého otce. Později vystudoval AVU a roku 1846 si otevřel úspěšnou dílnu na Kampě.

Byl to zakladatel řezbářské firmy na Huse ze Sychrova, známý jako tvůrce dřevořezbářské výzdoby zámku Sychrov z doby novogotické přestavby. Kníže Kamil Rohan jej roku 1856 pozval k výzdobě svého zámku Sychrov. Bušek nabídku přijal a přesídlil na Husu nedaleko Sychrova, kde založil novou dílnu. Při tvorbě vycházel z oblíbených dobových předloh nebo z návrhů rohanského stavitele Pruvota. Vedle Sychrova realizoval výzdobu řady sakrálních staveb, například kostela v Příšovicích.

26.1.1975 zemřela Toti dal Monte v Pieve di Soligno, narodila se 27.6.1893 Veneto, Itálie.

Byla to zpěvačka, operní pěvkyně a divadelní herečka. Hlasovým oborem byl koloraturní soprán a soprán.

Toti dal Monte (vlastním jménem Antonietta Meneghelli) se původně vyučila klavíristkou a studovala na konzervatoři v Benátkách. Po zranění ruky se však začala věnovat zpěvu a studovala u Barbary Marchisio v Mira poblíž Benátek. Po svém operním jevišti debutovala v roce 1916 v milánské La Scale jako Biancafiore v místní premiéře Zandonaiovy Francesca da Rimini , poté zpívala v několika menších italských divadlech a koncertně a dále studovala u Antonia Pini-Corsiho. V Teatro Massimo v Palermu se objevila v roce 1918 jako Gilda / Rigoletto a v titulní roli Mascagniho Lodoletta /.
V roce 1921 zpívala Dal Monte v Turíně v představení Beethovenovy Symfonie č. 9 pod taktovkou Toscaniniho, který ji angažoval pro La Scalu. Zde dosáhla velkého úspěchu jako Gilda v sezóně 1921-1922 a stala se jednou z předních koloraturních sopranistek působících v hlavních italských operních domech, včetně Milána, Říma a Neapole.
Roku 1924 ji Nellie Melba angažovala jako hvězdu pro turné po Austrálii. Roku 1928, při své třetí návštěvě Austrálie se Dal Monte provdala za tenora Lomanta v Sydney.
Z operní scény odešla roku 1943. Pokračovala v divadelní práci a také hrála v několika filmech, z nichž nejznámější je pravděpodobně Anonimo veneziano, příběh o hudebníkovi La Fenice.

19.1. 1847 v obci Mšeno u Mělníka se narodil Josef Ladislav Píč, zemřel 19.12. 1911 v Praze. Byl to historik, pedagog a muzejník, zakladatel české archeologie. Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883 a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.
Zmíním nejbohatší germánské pohřebiště v Čechách ze starší doby římské /zhruba období 0 - 180 našeho letopočtu/ - Pičhora u Dobřichova. Zde profesor Ladislav Píč vedle rozsáhlý archeologický průzkum, odkryl mnoho cenných a unikátních nálezů vojenské výpravy, zbraní, šperků, keramiky apod. Na vrchu Pičhory byl vystavěn na konci 19. století pomník archeologickému výzkumu, jediný svého druhu u nás.

Před 160ti roky tj. 14.1. 1896 se narodil Karel Svolinský, zemřel 16.9. 1986 v Praze. Do svých čtrnácti let žil u svých rodičů na Svatém Kopečku a obci Lošov u Olomouce. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Od roku 1910 do roku 1914 se vyučil podle rodinných tradic řezbářem. V letech 1919 -1926 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka, Bohumila Kafky a Františka Kysely.

Karel Svolinský byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Získal řadu mezinárodních ocenění a byl také profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Již od roku 1925 dosahoval mnoha významných mezinárodních úspěchů jako knižní grafik a ilustrátor. V celém jeho díle se již od počátku projevuje vztah k lidovému umění a zejména k rodnému kraji. Věnoval se i volné malbě a nástěnným malířským technikám v architektuře. V rozmezí let 1928 a 1933 vytvořil dvoje vitrážová okna pro Schwarzenbergskou kapli a kapli Svatého hrobu ve Svatovítské katedrále.

Karel Svolinský je považován za malíře těsně spjatého s lidovou tvorbou a folklórem a je označován za pokračovatele mánesovsko- alšovské tradice. Věnoval se užité a drobné grafice - navrhl řadu československých známek a plakátů. Dále pak knižní grafice, ilustrátorství a bibliofilským edicím. Navrhoval nástěnné koberce, sklomalbu a podílel se na inscenacích divadelních her. Navrhl také novou podobu Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu.

Jako knižní ilustrátor mimo stovky kreseb určené pro dětské pohádkové knížky a mimořádně skvělé ilustrace pro čtyřdílný soubor písní, pořekadel autorů Karla Plicky a Františka Volfa /1947/, byl autorem botanických ilustrací, patřících do zlatého

8.1. 1790 v Benátkách se narodil Antonio Saccheti, zemřel 15.4. 1870 ve Varšavě. Byl to divadelní výtvarník, malíř, dekoratér, ilustrátor. Učil se u svého otce, s nímž působil 1814 - 17 v Brně, kde maloval dekorace pro městské divadlo v budově Reduty. V letech 1817 - 1829 působil v Praze. Namaloval též panoramatický obraz Prahy, dnes umístěný na schodišti Muzea hl.m. Prahy, byly to i panoramata dalších měst.
Jeho nejvýznamnější díla vznikla v dlouhém údobí 1835 - 68, kdy se vrátil do varšavského angažmá a stal se hlavním dekoračním malířem. Malíř ve své tvorbě vyšel z pozdně barokní divadelní dekorace, pod vlivem francouzských divadelních malířů směřoval k panoramatickému naturalismu.

3.1. 1873 v Jistebnici u Tábora se narodil Richard Lauda, zemřel 24.7. 1929 v Táboře. Byl to český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera. Podnikl studijní cestu na Jadran a do Itálie. V Mnichově studoval litografii, u T. Šimona se zdokonaloval v leptu. Byl to malíř jihočeské krajiny. Od romantického okouzlení přírodou přecházel postupně ke studiu krajiny.
Zajímaly ho malebné motivy, zkroucené stromy, efektní západy slunce, to vše. Jako malířský celek s hrou světla a stínu. Dále maloval město, řeku, v nichž prosvětloval paletu. Přesto zůstává malířem jihočeské krajiny.

28.12. 1892 v Praze se narodil Otto Ušák, zemřel 3.9. 1957 tamtéž. Byl to český výtvarník, přední tvůrce botanických ilustrací.
Výtvarné umění studoval v Praze, ale také v Jugoslávii a Německu. Většinu příjmů v jeho nezávislé umělecké činnosti sice tvořily zakázky českých průmyslových firem, avšak byly to právě botanické ilustrace, které mu vydobyly značné uznání, a to dokonce i v zahraničí. Jeho velký zájem o věrné zachycení rostlin i zvířat neunikl českým přírodovědcům, spolupracoval především s Albertem Pilátem, ale i Ivanem Klášterským, Milošem Deylem a dalšími. Je znám především jako autor akvarelů hub, ale také růží, dřevin i jiných rostlin.
Určitě v mnoha domácnostech najdeme Kapesní atlas hub a Kapesní atlas rostlin od autorů Ušák a Pilát.

Zdroj internet

21.12.1850 ve Všebořicích se narodil Zdeněk Fibich, zemřel 15.10.1900 v Praze.

Zdeněk Fibich doplňuje vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka trojici českých skladatelů 2.poloviny 19.století, kteří svým významem přesahují rámec české kultury.
Fibich je bytostný romantik, mistr hudební miniatury i monumentální velké fresky, v jehož tvorbě se odráží sourodost dramatického a hudebního talentu.

V letech 1875 až 1878 byl kapelníkem Prozatímního divadla. Od roku 1899 do své smrti byl operním dramaturgem v Národním divadle.

Významně zasáhl do všech hudebních oborů jako je opera, symfonická báseň, ouvertura, píseň, komorní a klavírní tvorba. Světovým unikátem je trilogie melodramů Hippodamie /Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie/ na libreto Jaroslava Vrchlického, což byly útvary v jeho době ojedinělé.

Ze symfonických básní např. V podvečer, velmi známá je část Poem, Záboj, Slavoj, Luděk, z oper např.Blaník, Nevěsta messinská, Bouře, Medea, Pád Arkuna, z komorní hudby: Romance pro housle a klavír, Klavírní kvarteto, Smyčcový kvartet......
Mezi žáky Zdeňka Fibicha patřili m.j. Karel Kovařovic, Franz Lehár, Zdeněk Nejedlý, Otakar Ostrčil.

12.12. 1962 zemřel František Kobliha, narozený 17.11. 1877. Byl to český malíř, grafik a uměnovědec, představitel druhé generace českého symbolismu.
Studoval na Umělecko průmyslové škole a Akademii výtvarných umění v ateliéru Františka Ženíška. V grafice je považován za autodidakta, velmi brzy se však stal uznávaným a zavedeným knižním grafikem.

Již v roce 1923 se stal členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož byl od r. 1934 - 1938 předsedou. Spolupracoval s časopisem Zlatá Praha, později s Moderní revue. František Kobliha patří k významným osobnostem českého symbolismu. Vychází z pramenů secesních a dekadentních a jeho práce jsou poznamenané lehkou nostalgií, až smutkem pohádkového rázu.

Ve své poválečné tvorbě přešel František Kobliha od dřevorytů k litografiím, v nichž vytváří rozsáhlý cyklus kosmických vizí, v nečasovém stylu.

Dílo Františka Koblihy ožilo při růstu zájmu o českou secesi, malíř se nesmírně zasloužil o původní českou uměleckou ilustraci. V časopise Hollar publikoval články o významných zjevech světové grafiky.
Na přelomu roku 2013/2014 uspořádala GMU v Roudnici nad Labem zajímavou výstavu z díla Františka Koblihy nazvanou Básně noci. Byla to poutavá přehlídka skvěle zvládnutých grafických technik.