SeniorTip

Ladislav Klíma, český filozof a myslitel

„JSEM ABSOLUTNÍ VŮLE“
Prohlásil český prozaik a dramatik, podle odborníků a znalců nejoriginálnější český filozof a myslitel LADISLAV KLÍMA.

(Narodil se 22. srpna 1878 – úmrtí 19. dubna 1928)

ŽIVOT
Narozen 22. srpna 1878 v rodině mlynáře, živícího se úředníka advokátní kanceláře v Domažlicích a regionálního politika a stoupence T. G. Masaryka. O filozofii se Ladislav zajímal od mládí. Ze zdejšího gymnasia byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii: Na přání otce přestoupil na gymnasium v chorvatském Záhřebu (1896), odkud se po půl roce vrátil domů.

Dřívější smrt tří sourozenců, matky, tety a milované sestry ho těžce poznamenaly. Od plnoletosti žil z dědictví po matce. Rozhodnutí – nevstoupit již do žádné školy a nevěnovat se žádnému povolání, jež bylo rysem vyhraněného charakteru a zájmu o filozofii – nikdy nezměnil.

Pobýval na otcově statku v Modřanech, pak v Plzni, Železné Rudě, Eisensteinu, tyrolském Landecku a Curychu. Od roku 1903 se usadil na pražském Smíchově. V té době vydal první knihu Svět jako svědomí a nic. Kladně ji recenzoval E. Chalupný, jehož na ni upozornil O. Březina, kteří se stali autorovými příznivci a mecenáši. Po vyjití knihy se Klíma přestěhoval do Záběhlic u Zbraslavi a dopisy přicházely na adresu: L. K., soukromník v Záběhlicích, pošta Zbraslav.

Po skonu otce byl určitý čas u příbuzných v Horoušánkách u Úval, odkud odešel do pražských Vysočan. Tady žil v periferním hotýlku Krása až do konce života. Měl sice podporu přátel, ale léta živoření na pokraji společnosti u něj zapříčinily vznik tuberkulózy, které podlehl ve 49 letech. Zemřel 19. dubna 1928 a pohřben byl v Praze na Malvazinkách.

TVORBA

Po vydání první knihy Ladislav Klíma pokračoval v tvorbě především obšírnými dopisy přátelům. Od roku 1918 publikoval v Tribuně, Tvorbě, Ruchu filosofickém, Českém slovu, Právu lidu, Rozvoji aj. úvahy, z nichž později sestavil a vydal (1922) druhou knihu Traktáty a diktáty. Současně měla v Národním divadle premiéru jeho satirická komedie Matěj Poctivý, sepsaná s A. Dvořákem.

Roku 1927 vyšly eseje Vteřina a věčnost a podruhé i první kniha Svět jako vědomí a nic (1928). Pak jediné beletristické dílo Utrpení knížete Strenenhocha. Klíma filozofické názory a postoje aplikoval v osobním životě: v exaktických stavech – deoesencích zažíval pocity až božské suverenity vůči světu i vlastnímu tělu. Léta se zabýval myšlenkou, že není podstatný předěl mezi životem a smrtí. Vyzkoušet tento stav v reálu se neodhodlal, ale stále se k němu vracel v beletristických dílech, včetně dramat, diktovaných přítelkyni z nemocničního lůžka: Lidská komedie, Dios, Edgar.

O jeho tvorbě a filozofii bylo napsáno více pojednání například text k torstovskému vydání Sebraných spisů I – Mea Vše jest jen Má Zář od Emila Hakla (Kniha týdne, Lidové noviny, 2005). Mnohé knihy Klímy, z nichž jsme uvedli jen ty nejznámější, vycházely v reedicích, hlavně v devadesátých letech minulého století. Byly překládány do jazyka německého, polského, maďarského a dalších.

FILOZOFIE
Klíma kritizoval pozitivismus, univerzitním akademismem pohrdal. Prohlašoval, že každý pokus o shrnující obraz vede k mnoha jeho výkladům. Podstata jeho logiky: neexistuje rozdíl mezi pravdou a fikcí, všechno je absurdní a jedinou jistotou je vědomá vůle jako souhrn konečného počtu atomů vědomí, které se stále slučují a rozlučují, a tak se podílejí na věčnosti a nesmrtelnosti, čímž se stírá rozdíl mezi snem a bděním, mezi životem a smrtí. Vše se proto vzájemně ruší. Lidstvo hraje životní hru, v níž nemůže nic získat a nic ztratit.

Podobu světu vtiskuje suverénní jedinec, jež má k němu vztah jako všemocný bůh: Klímova filosofie je založena na solipsismu a egodeismu (existuji jen já – snící Bůh), voluntarismu (základem bytí je vůle) a ludibrionismu (se vším si hrát, všemu se smát). Ovlivněn byl zejména Berkeleym (subjektivní idealismus), Schopenhauerem (pesimismus, skepse ve vztahu k realitě) a Nietzschem.

Ve společenské i historické problematice kritizoval šosáctví, hamižnost a nedostatek vznešených idejí v politickém i soukromém životě společnosti. Za vzor dával silné historické osobnosti, jež podle něj ovlivnily dějiny a jejich vývoj, např. Caesar, Napoleon, hrdinové renesance ad.

Olga Szymanská

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
23.08. 15:40	Kamila
23.08. 14:00	zdenekj
23.08. 11:37	Vesuviana
23.08. 11:18	Von
23.08. 11:14	Von

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás