

Dívat se na svìt prizmatem antikantovské etiky lze stejnì snadno jako s ní. Pracovnì to nazývám kódem 1-0-2. Aneb „jednièka“ lidé, kteøí mi mù¾ou nìjak (jakkoliv) prospìt a budu s nimi proto udr¾ovat dobré vztahy a pracovat na tom, aby brzy splnili svou roli prostøedkù, „nuly“, tedy neutrálové, kteøí mi jsou šuma fuk, a pak samozøejmì „dvojky“, jedinci køí¾ící mé zájmy, nevítané pøeká¾ky v cestì za úspìchem, obtí¾e nutné odstranit… Zavedl jsem si i pojem „¾výkaèka“ pro vyjádøení pocitù, pokud si uvìdomím (zjistím), ¾e mì nìkdo pouze prachsprostì vyu¾íval. Pøedstavte si sami sebe jako ¾výkaèku (pøíchu» nechám na Vaší volbì), kterou si nìkdo vezme, pìknì roz¾výká, rozkouše, vycucá a vysaje, jakmile však ztratí chu», vyplivne ji na zem.