
Asi takto nám hudební skladatel, známý i ve svìtì svou tvorbou symfonií, komorní i sborovou hudbou a muzikolog PhDr. Zdenìk Šesták rodák z Cítolib (20. 12. 1925) vyprávìl o svých Cítolibských mistrech. Ve své skromnosti nemluvil o svých mistrech, pøesto¾e má právo je takto nazývat. Byl to on, který svému náhodnému objevu starých partitur zasvìtil celý svùj ¾ivot. Vìnoval tisíce hodin pátrání po jejich stopách v našich i zahranièních archivech, v muzeích a farách. Mnoho èasu strávil pøepisùm partitur, èas i energii vìnoval propagaci svých rodákù z 18století. Ovšem ve své skromnosti pan Ševèík o tomto nemluvil, ani o tom, ¾e jim vìnoval svou dizertaèní práci, se kterou se k obhajobì dostal a¾ v devadesátých letech. Doba církevní hudbì prostì nepøála. To vše na nìho musel prozradit jeho pøítel.
øíci. Za nejuznávanìjšího je pova¾ován Karel Bla¾ej Kopøiva, který jediný se mohl vìnovat jen hudbì, høe na varhany a komponování. ®il i ve Vídni, ale zemøel velmi mladý a jeho obsáhlou tvorbu se nepodaøilo dohledat. Byl mistr árii, co¾ si mù¾e ovìøit pøes YouTube. Ka¾dý z cítolibských mistrù byl originální. V dílech Jana Adama Galliny si èlovìk uvìdomí nároènost na provedení. Jakub Lokaj napsal nádhernou kantátu, pøi které bìhá mráz po zádech (Gloria in excelsis Deo). Jeho díla jsou dynamická, neotøelá, prostì jedineèná. Jan Nepomuk Vent svou hrou na hoboj a anglický roh byl ocenìn i ve své dobì. Nezapomenutelné zá¾itky pøináší jeho skladba Quartetto concertante in B pro hoboj, velký hoboj, anglický roh a fagot. U Václava Kopøivy dominuje italská zpìvnost kombinovaná s lidskou zemitostí. Stal se hudebním filozofem osudu po krátkém ¾ití jeho syna. Není mo¾né uvést zde všechna jejich díla, a navíc o hudbì se nedá moc psát, ta se musí poslouchat, a jestli¾e tento èlánek aspoò u nìkoho vzbudil zájem, pak cíle bylo dosa¾eno.