
Stále si pamatuji, jak jsem pøed tøi ètvrtì na devìt bosý (a s hlavou odkrytou) nastoupil pøed tøídu a vedle kýèovitì vyzdobené tabule zaèal recitovat a neskonèil døív jak pìt minut pøed devátou, kdy u¾ polovina spolu¾ákù spala na lavici èi se s tupým a zoufalým výrazem svíjela po zemi a mladá, iniciativní uèitelka celou dobu stála, s milým úsmìvem naslouchala, chvílema s pusou dokoøán.