Ale nejen pøedponami a pøíponami ¾iv je náš rodný jazyk. Èeština se velmi èasto vyøádí i na vlastním základu nìkterých slov. A tak se èasto mìní kmenové samohlásky nebo se mìkèí kmenové souhlásky a v nìkterých pøípadech se doèkáme obou zmìn najednou, zejména pøi tvoøení zdrobnìlin. My Èeši to samozøejmì opìt vùbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteøí se to mají uèit. Sem tam, a to dokonce dosti èasto, se pak do tohoto zaplete i další pro nì zcela nepochopitelné znaménko, tedy tøeba krou¾ek nad „ù“. Jen velmi tì¾ko jim vysvìtlíme, ¾e sice máme vùni, ale kvìtina u¾ nevùní, ale voní, neplavec v tùni ¾e netùní ani netùnì, ale tone. Anebo dále, ¾e máme konì i koníka, ale na poli nemù¾e øehtat koò, ale kùò a pøitom mù¾e øehtat koník a ne kùník! Nezdá se vám, ¾e je to pìkný zmatek a pro cizince pak mo¾ná i zmetek? Pøi troše hledání bychom jistì našli celou øadu dalších pøíkladù. Vrcholem v tìchto pøípadech je pak ekvilibristika se slovem øeka, kde se mìní nejen samohláska „e“, ale i souhláska „k“. Máme tedy pouze øeku a øíèku a nikoliv øeèku, kterou náš poèítaè odvrhl i s velkým písmenem na zaèátku. A nikdo nám nenamluví, ¾e by nebylo od vìci, kdybychom si ta Pravidla èeského pravopisu v èeštinì trochu zjednodušili. Uvítali by to urèitì nejen cizinci, ale i nìkteøí našinci, kteøí tøeba u¾ léta marnì bojují za zjednodušení naší mateøštiny. A kdy¾ se musíme stále zabývat podtrháváním slov, která se nelíbí chytrému poèítaèi, vìnujme pár následujících odstaveèkù této problematice. Zkusili jsme tu moderní vymo¾enost trochu potmìšile zkoušet a zde jsou tedy výsledky, jak se rùzná slova líbila èi nelíbila tomu modernímu pøístroji.