Sochaø František Bílek (6. listopadu 1872 - 13. øíjna 1941) se pokusil o nemo¾né – toti¾ o zobrazení svých vizí, které byly duchovního charakteru – vyjádøit ve hmotì. On sám si v jednom dopisu Juliu Zeyerovi stì¾oval: „Chyba… zále¾í v tom, ¾e jsem tou kamenitou hlínou neuhnìtl také vzduch.“
Zároveò tì¾ko mù¾eme nìkoho pøesvìdèovat, ¾e Bílek znázoròoval to, co sám svým vnitøním zrakem vidìl, proto¾e to je zále¾itost nesdìlitelná – a to u¾ pøímo od nìj, nebo i od toho, který se k jeho vizím dopracoval také. Proto mu nerozumìli ani vysoce uznávaní umìlci, ale ai knì¾í; proto byl i oznaèen za „kacíøe“.

Na svatební cestu jeli novoman¾elé do Nìmecka, Rakouska a Itálie a pak bydleli v Praze – Novém Mìstì v ulici Nové Mlýny, kde uspoøádal František Bílek v roce 1904 svou první výstavu, a do Chýnova jezdili jen na letní byt.

