
Aèkoliv mnì tatínek pøedpovídal, ¾e díky nevalnému prospìchu se dostanu akorát tak na metaøe, mìl jsem mnohem vznešenìjší ¾ivotní ambice. Chtìl jsem se toti¾ stát kouzelníkem. Ne ale takovým tím obyèejným, který se pøevleèen do smokingu producíruje na místním námìstí a do cylindru vybírá peníze za pofiderní triky, které prohlédne ka¾dé malé dítì. Já chtìl být ilusionistou, který by oslòoval diváky zrovna tak jako mùj idol David Copperfield.
Samozøejmì, ¾e nejsem natolik padlý na palici, abych všechno pøisuzoval jasnovidectví. Obèas jde o smutný fakt, který nelze zapøít. Jako pøíklad mohu uvést blátem pošlapaný koberec, který Máòu donutí k tomu, ¾e øekne, ¾e jsem si nesundal baganèata.