Ono se øekne kousnout…
Já s neutuchajícím zájmem poslouchal hlasitou debatu tvrdých chlapù s mozolnatýma rukama jako lopaty, sluncem rozbrázdìnými tváøemi, ve špinavých d¾ínsách a umaštìných kovbojských kloboucích. Èlovìk by øekl, ¾e tyto chlápky jen tak nic nerozhází. I ty nejhroznìjší mo¾nosti ukonèení ¾ivota na této zemi prošpikovali bodrým humorem, který je tak typický pro Australany.
“No jo, ale já vám mù¾u na týhle jizvì na lejtku ukázat, ¾e mne fakt kousnul medvìd. Ne sice tady, ale v mý rodný Praze,” øekl jsem a prstem ukázal na bílou jizvu na pravém lýtku.