„Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumum,“ zazpívali jsme ještì, dopili modrého portugala a naposledy se objali. Je to zvláštní pocit, sedìt s nìkým ètyøi roky v jedné budovì, v jedné tøídì, v jedné lavici, a najednou spadne klec. Èau… ahoj… nazdar. Nìkdy a nìkde po prázdninách…