Tì¾ko øíct, který z nich si oddychl víc, zda otluèená rezavá motorka anebo strýc Miloš, kdy¾ z ní s heknutím vylo¾il pytlík cementu. Pytlík mìl bratru padesát kilogramù, ale na jeho pøiohnutých zádech vá¾il dvakrát tolik, pøesto se usmíval. Ve stodole ho vyrovnal na hromadu u boèní strany, hned naproti míchaèce, lopatì, koleèku a neckám, ty bude rozhodnì potøebovat, a zakryl plachtou. Kdyby pøišlo udání a kontrola, plachta by ho nezachránila, ale pøed náhodnými èumily staèila.
nezapomnìli. "Je pøáním všeho našeho lidu postavit generalissimu Stalinovi veliký pomník nad Prahou. My našemu lidu musíme vyhovìt," prohlásil nìkdejší ministr informací Václav Kopecký. 
Stalo se tak krátce pøed listopadovým výroèím èeskoslovensko-sovìtského pøátelství, co¾ byl opìt jeden z posledních výsmìchù tohoto obrovitého kolosu, který i ve smrtelných køeèích ještì poøád kopal kolem sebe. „Pøísné utajení“ vypadalo ve skuteènosti tak, ¾e tøeskuté výbuchy byly slyšet po celé Praze a úlomky kamene létaly široko daleko. Trvalo to celé týdny, ne¾ mohla být su» spolu s dalším neupotøebitelným materiálem koneènì odvezena a shozena nìkam do Vltavy na neznámé místo, ale to u¾ mìl strýc Miloš hotové celé pøízemí a nic mu nezabránilo, aby si nìco na památku nedonesl do nového domova.