 
Kdy¾ legendy ob¾ivnou (2/2)
Patálie s praobyvateli
 Kdyby býval byl bigfoot objeven pøed sto lety, nestalo by se dohromady nic. Vìdci by mu udìlili latinský název, zruèní rytci by vyhotovili sérii ocelorytin pro noviny a Brehmùv ¾ivot zvíøat, mo¾ná by nìkterý bigfoot skonèil u cirkusu a jiný, vycpaný, v muzeu. Senzace by to bezpochyby byla, ale právì ¾e jen senzace, nic víc. Dnes…no, zkusme si pøedstavit ten tanec.
Kdyby býval byl bigfoot objeven pøed sto lety, nestalo by se dohromady nic. Vìdci by mu udìlili latinský název, zruèní rytci by vyhotovili sérii ocelorytin pro noviny a Brehmùv ¾ivot zvíøat, mo¾ná by nìkterý bigfoot skonèil u cirkusu a jiný, vycpaný, v muzeu. Senzace by to bezpochyby byla, ale právì ¾e jen senzace, nic víc. Dnes…no, zkusme si pøedstavit ten tanec. 
***
Pan Leibowitz byl obávaný televizní moderátor mrštného jazyka, jemu¾ èinilo potìšení usvìdèovat prominentní osoby z omylù a dokazovat, ¾e pravda a paradox se vzájemnì nevyluèují. Zkušenì si prohlédnuv oba úèastníky diskuze, usoudil, ¾e mu tentokrát padla do rukou snadná koøist.
„Abychom došli k nìjakému závìru,“ pøerušil oba zdlouhavì debatující pány. „Bytost, zvaná bigfoot, je èlovìk, ne zvíøe. Souhlasí?“
„Podle všeho ano,“ huhlal v rozpacích profesor Kaminski. „Celá genetická stavba…“
„Tak¾e èlovìk,“ u»al moderátor, nejsa zvìdav na rozvleklé vìdátorské rozklady. „Nepochybnì?“
„Nepochybnì,“ pøipustil profesor, tuše u¾, k èemu se schyluje. ®e mi to pozvání do televize byl èert dlu¾en, pomyslel si.
„Výbornì, to bychom tedy mìli. Èlovìk narozený na pùdì USA, zde ¾ijící, s tuzemskými rodièi. Podle zákona americký obèan. Je to tak, pane Hillby?“
Pan Hillby byl soudce z Tucsonu v ji¾ní Arizonì, vzhledem k blízkosti mexické hranice v zále¾itostech státního obèanství dosti zkušený. Pøesto zaváhal s odpovìdí. „V principu ano. Ovšem…“
„Ale pánové. Vy jste samá vytáèka, a pøitom je všechno tak prosté. Zákon této zemì nezná v téhle vìci ¾ádné v principu nebo ne v principu. Kdo splòuje stanovené podmínky – a nevím o ¾ádné, kterou by bigfoot nesplòoval – je americký obèan. Zákon nestanoví, ¾e obèan nesmí být chlupatý nebo bìhat nahatý po lese a ¾ivit se hlemý¾di. Nemám pravdu, pane Hillby?“
Oslovený setrval v mlèení, zato se ozval profesor Kaminski. „Mo¾ná,“ pokusil se o odpor. „Leda¾e bigfoot nemù¾e být v ¾ádném pøípadì pokládán za pøíslušníka rodu homo sapiens, pane Leibowitz. Kdy¾ uvá¾íme vìc z této stránky…“
„Nono,“ udìlal moderátor, zdvihnuv káravì ukazovák, „z jaképak stránky. Homo sapiens… znovu upozoròuji, ¾e i tento pojem je v našem pøípadì naprosto irelevantní. Všichni lidé jsou si pøed zákonem rovni. Být na vašem místì, profesore, ani bych nemluvil dál. Víte, doufám, jak se dnes pohlí¾í na rasismus.“ Neshledav odporu, pokraèoval s profesionální bøitkostí: „Pojem obèanství byl stanoven proto, aby vymezil jeho u¾ívateli jistá nezadatelná práva. Nikdo z nich není vylouèen, tedy ani bigfoot. Je tady napøíklad hned právo volební. Jak ¾e se jmenuje ten šerif? MacGarry, tuším? Pøi nejbli¾ší pøíle¾itosti se bude muset postarat, aby byly bigfootùm v jeho okrsku doruèeny volební lístky.“
„Ano. V tomto pojetí se bigfoot mù¾e stát i presidentem Spojených Státù,“ pøisolil si soudce Hillby, shledav, ¾e se všechno zvrhá v šaškárnu, kdoví jestli ne zámìrnou. Pohlédl zšikma na moderátora, jestli mu nìco neškube koutkem úst, ale neškubalo.

„Bezpochyby, bezpochyby. Mimoto má bigfoot právo svìdèit pøed soudem, slou¾it v armádì… jsou ovšem i jisté obèanské povinnosti, napøíklad odvádìt danì. Ale jistì, to mi nemusíte vyprávìt, ¾e bigfoot nemá ¾ádný zdanitelný pøíjem, prosím, ale v tom pøípadì mu nále¾í pøimìøená sociální podpora.“
„Jeliko¾ by si s penìzi pravdìpodobnì nedokázal nic poèít,“ upøesnil iniciativnì soudce Hillby, „mohla by mu být vyplácena v mrkvi a jablcích.“ Notnì bláznivé konce, k nim¾ diskuze dospìla, ho zaèaly bavit.
„Snad jen, ¾e bychom nemìli poøád mluvit o bigfootovi,“ vlo¾il se do debaty profesor Kaminski, pochopiv koneènì, ¾e se stal aktérem absurdního divadla. „Je to diskriminaèní. Navozuje to dojem, ééé… jakési zvíøeckosti, ¾e ano, co¾ je ovšem zcela v rozporu se zásadami civilizované spoleènosti. Navrhoval bych název „Americký praobyvatel.“ Je to eticky i antropologicky korektní.“
„Znamenitì,“ zajásal pan Leibowitz. „Leda¾e je to trochu dlouhé, staèilo by øíkat Praobyvatel. Tìší mì, ¾e jsme se domluvili.  Myslím, ¾e jsme dnes posluchaèstvu vyslali výrazný signál ve správném smyslu: lidská dùstojnost je nedìlitelná, a z lidských práv není výjimky. Dìkuji vám, pánové.“
Povstali ve vší vá¾nosti. Moderátor potøásl obìma pánùm pravicí, pohlédnuv jim pevnì do oèí, v nich¾ se nezraèil ani stín cynického veselí. Pøesto si byl jist, ¾e pochopili jeho zámìr, k nìmu¾ celou debatu od zaèátku smìøoval: pøedvést televiznímu publiku, do jakých hlubin nesmyslu vede do dùsledku pojatá zásada politické korektnosti. Veøejnost nemù¾e být tak pitomá, aby to nepochopila.
Mýlil se. Veøejnost mo¾ná ne, ale její vùdèí, správný zpùsob myšlení urèující duchové jistì.
„I neandertálec je lidská bytost!“ ozval se hned pøíštího rána list Miami Adviser, pøiøadiv ponìkud pøedèasnì praobyvatele z okresu Prescott k této vymøelé rase.
„Jakpak by bylo profesoru Kaminskému, kdyby se do nìj praobyvatel strefoval omamnými šipkami?“ „Lidská dùstojnost pošlapána u Dirty Fork!“ pøidávaly se èím dál osmìlenìji další noviny. „Platí zákony o pokusech na èlovìku, jen kdy¾ se to hodí?“ trumfoval mìsíèník Eco, oblíbený zejména mezi mladou, radikální generací. Takovým a podobným tónem se nesla valná vìtšina komentáøù, nešetøíc výrazy jako diskriminace, rasismus, arogance tzv. západní kultury, té¾ praobyvatelova lidská práva bojovnì zaujala mnohého analytika. Vysvìtlující èlánky univerzitních kapacit na tom mnoho nezmìnily, nebo» ètenáøstvo nebývá na nudnì odborné traktáty zvìdavo a ¾ádá si ráznosti. Jako v¾dy v takových pøípadech, vyhovìla tomu po¾adavku s nevšední ochotou øada renomovaných vìdcù, dovozujících s u¾itím všech pravidel logiky, ¾e podrobovat èlovìka, by» i chlupatého a lidské øeèi zjevnì neschopného, bez jeho svolení jakýmsi experimentùm, je vrcholnì neetické a mìlo by být zakázáno zákonem. Bylo se naè tìšit.
Nejdøív byl zjištìn jakýsi neklid v internetu. Poté se v obchodním centru mìsta Kansas City shromá¾dilo asi dvì stì demonstrantù se zahalenými oblièeji, táhli ulicemi za zlobného povykování, aby nakonec obklopili jídelnu firmy MacDonald´s a vytloukli ji bez bli¾šího vysvìtlení, jakou spojitost spatøují mezi karbanátky a praèlovìkem od Dirty Fork. Podstatnì umírnìnìji si poèínalo pøibli¾nì stejné mno¾ství metodistù pod vedením reverenda dr. Williamse, obleèených do bílých øíz a nesoucích transparenty s vyobrazením truchlivì zírajícího opièáka a nápisem: „Všichni jsme dítka Bo¾í!“ Tu a tam zaznìly i zdr¾enlivìjší tóny, ale nebylo mnoho ochoty jim naslouchat. Jistý vyslou¾ilý a svìta znalý diplomat se odvá¾il podotknout, ¾e snad není nutno zahrnovat všemi právy a civilizaèními vymo¾enostmi tvora, který je pravdìpodobnì nechápe a nejspíš o nì ani nestojí; netøeba dodávat, ¾e vyjádøení tak zpozdilé vyvolalo bouøi kategoricky odmítavých reakcí, obsahujících více ne¾ obøádek výraz „rasismus.“ Naopak, ozývalo se jedním hlasem z univerzitních kabinetù, pokrokových redakcí a kazatelen. Praobyvatel je velmi dobøe schopen stát o svá obèanská práva, ale vinou mìš»ácké spoleènosti se mu nedostalo pøíslušného vzdìlání, aby se o nì mohl pøihlásit. Na tomto místì èást diskuze opustila téma, javši se s velkou chutí probírat fenomén vzdìlání; z úvah a rozborù se zdálo vyplývat, ¾e správì vedenou školní výukou mù¾e stanout v pøedních øadách lidstva i makak javánský. Ráznìjší kritici z toho odvodili další dùkaz bezohlednosti západní civilizace: nejdøív ukradla praobyvatelùm jejich zemi, pak je zahnala do neplodných horských zákoutí a nyní jim upírá i právo na vzdìlání. Pozornosti zasluhoval úkaz, jak nekompromisních vyjádøení pøibývalo úmìrnì vzdálenosti od Dirty Fork.
 To ovšem muselo vzbudit a také vzbudilo nevùli indiánských pøedákù, majících do té chvíle na ukradenou zemi monopol. „Bigfootùm,“ volali z tribun kmenových pow-wow, „nikdo ¾ádnou zem vzít nemohl, proto¾e od samého poèátku nále¾ela nám indiánùm; jen my smíme být nazýváni pùvodními obyvateli se všemi z toho vyplývajícími právními nároky!“ Existence jakéhosi tvora, pøe¾ívajícího v ústraní hor, není ovšem nic nového, dovozovali; odjak¾iva jím indiánské ¾eny strašívaly svá robata. Ten však nepotøebuje ¾ádných zvláštních práv, nýbr¾ by mu postaèilo vymezit vhodné rezervace, kde by dál nerušenì ¾il svým tradièním zpùsobem. Nìkteøí skeptici mìli zato, ¾e zmínka o rezervacích a tradièním zpùsobu ¾ivota zní z indiánských úst obzvláš» dobøe. Ne¾ se však mohl rozpoutat pøíslušný rozruch, vyjádøily se v podobném duchu èernošské organizace, jevící náhlou starost, aby se èerný lid nakonec ještì nemusel dìlit s praobyvateli o výhody a privilegia plynoucí z postavení utištìných a poní¾ených. Ta obava dostala urèitou podobu, kdy¾ senátor Q.M.Fantini, stonásobný milionáø z Massachussets, odpùrce globalizace a rozhodný zastánce chudých této planety, vyzval presidenta USA, aby se praobyvatelùm veøejnì omluvil a zasadil se o vyplacení odškodného ve výši 200 miliard US$. Odškodné navrhl ulo¾it do zvláštního fondu, jej¾ se uvolil spravovat a¾ do doby, kdy praobyvatelé nabudou vzdìlání a budou schopni nakládat se svým majetkem sami.
To ovšem muselo vzbudit a také vzbudilo nevùli indiánských pøedákù, majících do té chvíle na ukradenou zemi monopol. „Bigfootùm,“ volali z tribun kmenových pow-wow, „nikdo ¾ádnou zem vzít nemohl, proto¾e od samého poèátku nále¾ela nám indiánùm; jen my smíme být nazýváni pùvodními obyvateli se všemi z toho vyplývajícími právními nároky!“ Existence jakéhosi tvora, pøe¾ívajícího v ústraní hor, není ovšem nic nového, dovozovali; odjak¾iva jím indiánské ¾eny strašívaly svá robata. Ten však nepotøebuje ¾ádných zvláštních práv, nýbr¾ by mu postaèilo vymezit vhodné rezervace, kde by dál nerušenì ¾il svým tradièním zpùsobem. Nìkteøí skeptici mìli zato, ¾e zmínka o rezervacích a tradièním zpùsobu ¾ivota zní z indiánských úst obzvláš» dobøe. Ne¾ se však mohl rozpoutat pøíslušný rozruch, vyjádøily se v podobném duchu èernošské organizace, jevící náhlou starost, aby se èerný lid nakonec ještì nemusel dìlit s praobyvateli o výhody a privilegia plynoucí z postavení utištìných a poní¾ených. Ta obava dostala urèitou podobu, kdy¾ senátor Q.M.Fantini, stonásobný milionáø z Massachussets, odpùrce globalizace a rozhodný zastánce chudých této planety, vyzval presidenta USA, aby se praobyvatelùm veøejnì omluvil a zasadil se o vyplacení odškodného ve výši 200 miliard US$. Odškodné navrhl ulo¾it do zvláštního fondu, jej¾ se uvolil spravovat a¾ do doby, kdy praobyvatelé nabudou vzdìlání a budou schopni nakládat se svým majetkem sami.
Iniciativa senátora Fantiniho byla po nìjakých diskuzích zapomenuta, ne tak prohlášení èernošských svazù. Jimi bigfootova aféra opustila území Severní Ameriky a stala se svìtovou zále¾itostí; dá rozum, ¾e nový dùkaz rasové nerovnoprávnosti ve Spojených Státech nemohl zùstat bez odezvy. O dùkladné pøešetøení ¾ivotních podmínek afroamerièanù, indiánù a praobyvatel po¾ádala Amnesty International; organizace Greenpeace svolala blokádu newyorského pøístavu za úèelem nátlaku na konzervativce v kongresu. Nìkolik aktivistù se vydalo do samého Dirty Fork, kde¾ se pøikovali øetìzy ke skále; jeliko¾ jejich protestu nikdo nepøihlí¾el, zase se po nìjaké chvíli odkovali. Úspìšnìjší byla øada menších, útoènì radikálních sdru¾ení, vyzvavších po internetu své pøívr¾ence, aby mohutnou demonstraci pøekazili zasedání Svìtového mìnového fondu v Oslo. V ulicích, kudy prùvod táhl, došlo k vypálení zaparkovaných aut, rozkopání chodníkù za úèelem získání dla¾ebních kostek a k rozbití nìkolika stovek výkladních skøíní, to vše vinou policejní brutality.
Dalo se èekat, ¾e se celý problém nyní pøemístí na pùdu OSN, a také se pøemístil. Zástupci Syrie, Zimbabwe a Bílé Rusi pøedlo¾ili Valnému shromá¾dìní rezoluci, odsuzující americkou vládu za bezpøíkladné porušování lidských práv a svobod. Rezoluce byla pøijata naprostou vìtšinou hlasù s výjimkou USA a Izraele, jen zástupci nìkterých východoevropských státù se zdr¾eli hlasování. Vzápìtí Rada bezpeènosti schválila hlasy Èíny, Francie a Ruska po¾adavek odchodu amerických jednotek z ¾ivotního prostoru praobyvatel. Na námitku, ¾e za takovou jednotku mù¾e být pokládán leda šerif MacGarry se svou bouchaèkou, nebyl brán ohled. Imám Omarovy mešity v Jeruzalémì vyzval k nenásilnému odporu proti køi¾ákùm a sionistùm, den nato vyletìlo do povìtøí sedm vagonù paøí¾ského metra. K èinu se pøiznala Islámská fronta pro osvobození amerických praobyvatel a pohrozila popravou zajatého bangladéšského vyslance. Filosof Kohák oznaèil za pøíèinu násilností chudobu a zoufalství tøetího svìta. Èína uspoøádala námoøní manévry v blízkosti tajvanských bøehù. Na indicko-pakistánském pomezí vypukly dìlostøelecké pøestøelky. Jednání u kulatého stolu skonèila neúspìchem a severokorejský vládce Kim èong-Un ohlásil pokus s atomovou bombou v atmosféøe. Bylo jen otázkou èasu, kdy on nebo jiný blázen pou¾ije jaderné zbranì naostro.
***
Tu pochopil profesor Kaminski, co mínil šerif MacGarry vìtou – modlete se, aby to byla opice. Na modlitbu však bylo pozdì, spíš se ukazovala nutnost nìjak zabránit výletníkùm, èumilùm i nadšencùm nejrùznìjšího druhu v pøístupu do Dirty Fork. Táhli tam v celých houfech a vybaveni vysoce výkonnými zesilovaèi se pokoušeli napodobením svolávacího jeku pøilákat bigfooty. Nìkteøí je hodlali informovat o jejich právech jako¾to obèanù USA, jiní je mínili pouèit o slovu Pánì v pojetí té èi oné sekty, nechybìlo ani snah jednak o alfabetizaci, jednak o probuzení tøídního vìdomí. Zatím praobyvatelé na ty signály nereagovali, ale zvìstovatelé nepozbývali víry; inteligentní lidská bytost, jakou praobyvatel nad všechnu pochybnost je, musí pøece jednou projevit zájem o svùj lepší zítøek.

Šerif MacGarry pozoroval ten rej se vzrùstajícím rozmrzením. Nìkolikrát u¾ sahal po brokovnici, aby tu bandu rozenhal, ale zase ji odlo¾il, uvìdomiv si, ¾e by si neposlou¾il. Místo toho se spojil s rangerem Newcombem, tou dobou plnì zamìstnaným výsadbou smrèkù v náhradu za ty, je¾ v Dirty Fork rozšlapali ochránci ¾ivotního prostøedí. Dosáhli spojeným úsilím aspoò vyhlášení oné lokality za pøísnou rezervaci, do ní¾ je pod hrozbou tì¾kých pokut zapovìzen vstup komukoliv s výjimkou vìdeckých výprav.
Výsledek opatøení na sebe nenechal dlouho èekat. Zvìdavcù a výletníkù skuteènì ubylo, zato s vìdeckými výpravami se nevídanì roztrhl pytel. Badatelé se dostavovali ze všech koutù USA i nejvzdálenìjšího zámoøí a brzy poètem i úèinky pøekonali nìkdejší èumily. Byli vybaveni doporuèeními, vysvìdèeními a potvrzeními vìdeckých ústavù a fakult, a¾ to v pochybovaèné mysli šerifa MacGarryho vyvolalo podezøení, existuje-li vùbec tolik chrámù uèenosti na povrchu zemském. V patách jim následovali ekologové z povolání i amatérští, argumentující dotèenì, ¾e ekologie je také vìda. Stalo se, ¾e ve str¾i pøed vyústìním potokù do jezera na sebe narazili zástupci klasické vìdy s vìdci alternativními a namleli si nosy, na vznešenost svého poslání nepomyslivše. Všichni bez rozdílu dopravovali namáhavì bezcestím slo¾ité aparatury, slou¾ící tìm èi onìm úèelùm, pøedevším však vyluzování pekelného randálu. Ponìkud stranou a z dosahu zákona byla uspoøádána technoparty. Stany a boudy zabraly nejdøív louèku nad jezerem, a kdy¾ louèka nestaèila, zahryzávalo se nomádské osídlení hloub a hloub do lesnatých svahù. V hejnech a rojích pronikali mu¾ové vìdy dál a výš a¾ pod zasnì¾ený høeben, pátrali, mìøili a zkoumali, zatloukali kolíky, vzájemnì si pøeká¾eli a pøeli se o to, kdo tady byl k èertu první. V usilovném pídìní po praobyvatelích prorazili divoèinou sí» širokých stezek, a¾ mohlo být s podivem, kde se mezi tou spouští mù¾e ještì bigfoot skrývat. Pánové MacGarry a Newcomb, nemohouce tomu dopuštìní zabránit, se sna¾ili aspoò prosadit nìjaké poøadníky, ale vìdci všech národù a ras se proti nim semkli, hovoøíce zlostnì o potlaèování vìdecké svobody v USA. Bylo stále zjevnìjší, ¾e k obnovení poøádku a k záchranì vzácné lokality bude nutno povolat jeden nebo dva oddíly Národní gardy. K tomu u¾ však nedošlo, jeliko¾ v rozdupaném a rozje¾dìném tratolišti, zvaném kdysi Dirty Fork, u¾ beztak nebylo co zachraòovat.
V první fázi tìch událostí opravdu nìkdo tu a tam bigfoota zahlédl. S postupujícím èasem se to stávalo stále øidèeji, a¾ si pan Newcomb jako první povšiml, ¾e u¾ jaksi dlouho neslyšel svolávací jek praobyvatel, snad ¾e zanikal v hluku motorových pil. Svìøil se svým pozorováním šerifu MacGarrymu; i pøicházeli k Dirty Fork za soumraku, vystoupili na skálu nad jezerem, setrvali na ní dlouho pøes pùlnoc, kdy veškeøí vìdci i ekologové spali, pozornì naslouchali, ale nic. Jen hvìzdy svítily nad horizontem a v jejich studeném chvìní jako by se zraèila prázdnota. Po dvou týdnech nemohlo být pochyb: praobyvatelé u¾ v kraji nejsou. Buï ¾e se nepozorovanì vytratili pøes horský høeben a usadili se v jiném, badatelskou èinností nesu¾ovaném údolí, nebo odtáhli a¾ nìkam za hranici do Kanady, kde se v pomìrné nepøístupnosti tamních hvozdù pro nìjaký èas mohou nadít pokoje, nechápajíce hodnotu lidské dùstojnosti a nestojíce o svá obèanská práva. Èím¾ by dokázali, ¾e jsou opravdu myslící bytosti, zajisté v jiném smyslu, ne¾ jim pøisuzovali ochránci chudých a poní¾ených  jako¾ i zastánci rovnosti veškerého lidstva.
Vìdecké výpravy ještì nìjaký èas proèesávaly opuštìné sídlištì praobyvatel, a¾ vyèerpaly své granty a nechaly toho. Tisk a vùbec zájem veøejnosti se chytil èerstvìjších skandálù, netrvalo dlouho a pojem „praobyvatel“ zmizel z obecného povìdomí. Jen indiánští pøedáci s potìšením zaregistrovali, ¾e ten titul spolu s nároky na velkorysé odškodnìní opìt nále¾í jim a ne nìjakým opicím. Popíjejíce pivo znaèky Budweiser se shodovali v tom, jak nejapný je bílý mu¾, ve svém rozumáøství neschopný rozlišit mezi skuteèností a mýty snového èasu. Na indicko-pákistánském pomezí se to i nadále øezalo.
 
KONEC
Ludìk Frýbort
* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora