zelených barev a tì¾ko posoudit, který z nich je nejkrásnìjší. Pùsobivé jsou i kontrasty barev polí, sytì zelené ozimy sousedí s lánem hnìdoèervenavé zemì právì klíèícího obilí a tu a tam ¾lutì svítí pole kvetoucí øepky. Sluníèko svítí, ale je dost oblaèno a zdá se, ¾e mrakù, zejména kumulù rùzných velikostí i barev pøibývá. Uvidíme co nám pøinesou... Dychtivì vyhlí¾ím Øíp a po chvíli u¾ se rýsují první støedohorské kopce v mírném oparu. Je krásné pozorovat blí¾ící se panoráma tohoto mého milovaného pohoøí, jeho¾ nepatrnou èásteèkou se ani ne za hodinu stanu i já .
kamenech zaèalo být ¾ivo, tu lezl pavouèek, ploštice, poletovaly mušky, objevil se èmelák a objevili a první rezaví vìtší motýli s èernými skvrnami - perle»ovci.Svi» sluníèko, svi», høej dál kamení a probuï perlu Støedohoøí... , bylo mé pøání, které se splnilo. A kdo je perla Støedohoøí? Otakárek fenyklový nebo ovocný. Pøiletìl odnìkud zdola, mihnul se a vzhùru k vrcholu. A za chvíli další a ještì jeden. Sedìli jsme jako pìny. A ještì ètvrtý, který nám udìlal radost - pøiletìl a¾ k nám a usedl na kvìt taøice. Prohlédli jsme si nádherného a vzácného motýla zblízka - byl to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jeden z našich nejvìtších motýlù s modrými oky èervenì lemovanými a velkými ostruhami na dolních køídlech. Posedìl asi pùl minuty a vzhùru k vrcholu. Otakárci pøi svých svatebních letech vyhledávají vyvýšená místa. Pro nás to byl jedineèný a nádherný zá¾itek. Støedohoøí, to je krajina, která rozdává radost...