íte o tom nìco?”
kulturní èinností se mohu vyhnout mnoha nepøíjemným vojenským povinnostem. A tak jsem hou¾evnatì pøipravoval rùzné kulturní programy pro osvìtovou obrodu mu¾stva. S Hrubínovou “Romancí pro køídlovku” jsem napøíklad jezdil po posádkách a velice jsem si pochvaloval, jak mám lehkou vojnu. Samozøejmì, ¾e jsem se také zúèastòoval armádních soutì¾í umìlecké tvoøivosti, které mnì zrovna tak poskytly pøíle¾itost opustit studená lounská kasárna a jezdit po republice. Pøednes mého milovaného “Novoroèního dárku sirotkùm” od Arthura Rimbauda, kterým jsem oslòoval poroty na DAMU, dovedl roztøást bradu nejednomu ukrutnému papalášovi. S touto básní jsem dokonce vyhrál celonárodní soutì¾ armádní umìlecké tvoøivosti. K mému dojetí jsem za první místo dostal krásnou kní¾ku “Rudá záøe nad Kladnem” od našeho dìlnického prezidenta Antonína Zápotockého, a týdenní dovolenku...
tentokráte tøetí zkoušky na DAMU. Vìdìl jsem, ¾e to je moje poslední pøíle¾itost. Více ne¾ tøi pokusy se nepovolují. Proto jsem se na zkoušky dùkladnì pøipravil. Zvláštì jsem se pøipravil na zkoušku pìveckou, kdy¾ jsem si s pomocí bývalé spolu¾aèky z gymnázia, hudebnì nadané Majdy Štìdré, nastudoval slavnou písnièku jejího bratra Karla “Mám malý stan.” Tu jsem mìl v zásobì, kdyby se porotì èirou náhodou nelíbila moje ú¾asnì podaná píseò “Ach synku, synku”.