Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nevdìk vládne svìtem


V hospodì u Rudého klokana byl neuvìøitelný šrumec jak tomu ka¾dý pátek pozdì odpoledne povìtšinou bývá. Upocení farmáøi se jdou po celotýdenní døinì alespoò na pár hodin odreagovat a u¾ít si trochu legrace. Ka¾dý týden nìkdo pøijde s nìjakým nápadem, kterého se všichni nadšenì chytnou. Nedávno to byl Joe, který z náklaïáku vytáhl dva klokany, na pøední packy jim nasadil boxerské rukavice a za ohlušujícího øevu ostatních chlapù v baru zorganizoval boxerský zápas, který skonèil tím, ¾e jeden klokan mohutnými skoky z baru utekl i s tìmi rukavicemi. Chlapi se pak nemohli udr¾et smíchy jak asi zareaguje nic netušící øidiè, kdy¾ mu klokan-boxer pøebìhne pøes cestu. Minulý pátek se na uklizeném baru poøádaly závody obrovských ropuch, které vystøídalo zápolení slimákù. I kdyby nìkdo pøišel se sebevìtší blbostí, v¾dycky se to ujme. Jde o to mít legraci, pøi které pivo chutná ještì víc ne¾ za normálních okolností. Samozøejmì, ¾e patroni na jakoukoliv akci sázejí. Š»astlivec, který vyhraje, si peníze však nenechá, ale platí jednu rundu za druhou. Kdyby ne, tak u¾ k Rudému klokanovi nesmí. Takový je zde zákon.


Dnes jsem pro dav ani nespatøil Pepèu, se kterým se zde pravidelnì scházím na kus øeèi. Hustý dav chlapù stál v utvoøeném kole uprostøed kterého stál Freddy s obrovským plnovousem, v pravé ruce tøímaje kroutícího se smrtelnì jedovatého hnìdého hada. Freddy to s hady umìl a pranic se jich nebál. Chytání hrozných hadù, pøed kterými se i ten nejtvrdší farmáø chvìl strachy, byl jeho koníèek. Nikdy jim však neublí¾il. Hady dr¾el na farmì ve vyhøátých teráriích a ty nejjedovatìjší pravidelnì pøipravoval o jed, který pak zdarma poskytoval laboratoøím, které jej potøebují na výrobu anti-sera. Hady prostì mìl rád a oni snad i jeho. Freddy jim dùvìøoval. Prohlašoval, ¾e hady krmí, stará se o nì a bere je na procházku (to mu však nikdo nevìøil), tak proè by mu mìli uškodit. A¾ tahle mrcha, která Freddyho, kdy¾ jí vytahoval z terária, kousla pøímo do palce! Naštìstí to bylo kousnutí povrchní, tak¾e kromì nakousnuté kù¾e se jed nedostal do krevního obìhu. To u¾ by byl dobrák Freddy v pánu. Teï však rozjaøeným kámošùm ukazoval toho neøáda, který si nevá¾il jeho dobroty.


„Ne, chlapi, nezabiju ho za to, to já mým hadùm nikdy nedìlám. Ale za to co mi nevdìèník udìlal, ho pustím na svobodu. A» se teï kouká starat sám o sebe. ®ádný vyhøátý terárium, ¾adný krysièky a mlíèko. Hovno! Bì¾ si odkud si pøišel, hajzlíku,“ zahøímal se špetkou dojetí v hlase Freddy a hada obratnì pustil na zem. Kruh èumilù se bleskurychle otevøel a otrlí farmáøi jeèeli jako kdy¾ ¾enská vidí myš.


“Nevdìk vládne svìtem,” øekl filozoficky Pepèa, kdy¾ si mne v davu všimnul.
“Jo, kamaráde, máš svatou pravdu,” odvìtil jsem. “Freddy tìm jeho hadùm snáší modrý z nebe a místo aby si toho vá¾ili tak ho ještì hryzaj!”


“Nic novýho pod sluncem,” øekl zamyšlenì Pepèa a poruèil si skotskou, proto¾e, jak mi vysvìtlil, pivo mu u¾ lezlo krkem. Navíc prý po nìm v noci poøád courá, bdí a navíc dìsnì chrápe a jeho milované Evce je to odporný. A odmítá ho. Tak¾e se dal na visoura. Chutná mu a navíc chytne opièku za ocásek mnohem døíve ne¾ po pivì. Ale je to stejnì nevdìèník, pomyslel jsem si. Pivo pil po léta letoucí, po pivu se mu nádhernì zaoblila postava a stále po nìm krásnì vonìl, rozjaøenì zpíval a teï to všechno hází k vodì a zamìòuje za hrubou koøalku, která ho bude stát haldu penìz, ztvrdnou mu játra a nakonec mu stejnì Evka uteèe, proto¾e kdo chce ¾ít s koøalou. Vyvracet jsem mu to však nemìl v úmyslu, proto¾e Pepèa v¾dycky ví svoje.


“Nic novýho pod sluncem,” øekl znova Pepèa. “Lidi jsou nevdìèný, zvíøata jsou nevdìèný, všecko na svìtì je nevdìèný. Jako ty moje kavky. Já jsem se vloni nejprve zamiloval do párku, kterej mi lítal na zápra¾í. Tak jsem je od rána do veèera krmil a voni se do mì taky asi zamilovaly a zpívaly mnì ty svoje krásný australský cvrlikání pøede dveømi taky vod rána do veèera a já byl na vrcholu blaha, ¾e mi nahrazujou Evku, proto¾e oproti nim vona na mì jenom huláká. Nakonec z nièeho nic ty mrchy zmizely a já byl zase dìsnì smutnej, ¾e u¾ mì ani ty ptáci nemaj rádi. Témìø jsem si nahazoval mašli, kdy¾ náhle, z nièeho nic, se na zápra¾í vobjevily tøi kavky jeliko¾ voni mìli dítì a pøišly mi ho pyšnì ukázat, ty vole! øekl pohnutì Pepèa a vysmrkal se ho špinavého rukávu.


No to je dojemná historka, øekl jsem a podivil jsem se, proè si stì¾uje na nevdìk, kdy¾ mu ti ptáci dali tolika štìstí.


“Jo, máš pravdu, dali, ale pak se stalo nìco hroznýho. Já jedno ráno zaspal a tudí¾ jsem jim zapomnìl dát jejich oblíbený kus šunky a von ten táta s mámou vletìli do cimry a zaèali mì brutálnì klofat do palice, ¾e mnì zaèla týct krev. Tak jsem ještì celej rozespalej vzal koštì a ukázal jsem jim zaè je toho loket. To mám za svojí dobrotu. Tak krásnì jsem se o nì staral. Jako vo svý,” øekl Pepèa a kopnul do sebe dvojitou whisky. “Tak to je proè tady øíkám, ¾e nevdìk vládne svìtem,” vysvìtlil.


“Tak to já mám taky pìknì neuvìøitelnou historku co se týká nevdìku. Pøedstav si, ¾e jsme jednou byli na party u mý jedný kamarádky. Na obìd byla husièka, tekla plznièka, všechno v naprostý pohodì, kterou pøerušila kamarádka, která jako furie, rudá v ksichtì zaèala lítat po baráku a nìco nesrozumitelnýho køièet. Tak jsem se šel mrknout co se dìje. V pøedsíni jsem narazil na jejího v poøadí ji¾ tøetího man¾ela, kterej mnì bílej jako stìna sdìlil, ¾e má hroznej prùser, proto¾e ho ¾ena naèapala jak si to ve skøíni rozdává s nìjakou mladou holkou.


“Nepropadej panice!” napomenul jsem mladíka. “Musíš všechno zazdít. Musíš ¾enu pøesvìdèit, ¾e nic nevidìla, ¾e jsi tam vùbec nebyl a ¾e vùbec nevíš o èem je øeè. Zazdívat, zazdívat, zazdívat, jak se správnì doporuèovalo u¾ za dávných dob Pøemysla Oráèe,” øekl jsem. To ho trochu postavilo na nohy, šel to na ní zkusit, ale man¾elka ho pøed hostama propleskla. A víš co ten blb nakonec udìlal? Místo aby mnì byl vdìènej za to, ¾e jsem ho chtìl vytáhnout z bryndy, tak to na mì to pako man¾elce nakonec prásklo. ®e jsem to byl já, kterej ho navedl, aby lhal. Ale mìl hoch smùlu a panbíèek ho potrestal, proto¾e ho stejnì za tu ve skøíni provedenou nevìru man¾elka vopustila, aby se záhy provdala za ètvrtýho man¾ela. Mì samozøejmì sprdla jako malýho kluka a nasupila se na mì. Jak øíkám, nevdìk vládne svìtem!”


“No to byl ale pìknej vùl,” souhlasil Pepèa. To je snad ještì hroznìjší ne¾ ty moje kavky. Kde ty asi jsou miláèkové moji opeøení, zavzlykal Pepèa a já ho musel napomenout aby se v hospodì choval dùstojnì jako chlap a ne jako nìjaká uøvaná dìvka.

“Tobì se to øekne, ty máš ¾enu Máòu, ale já u¾ nemám nikoho. Ty kavky mì nahradily rodinu a tu mojí starou zrovna tak a já se mìl dát tenkrát uklovat k smrti, proto¾e by mì pak bylo na svìtì líp,” øekl nelogicky Pepèa.


“Hele, kdy¾ u¾ tedy mluvíme o tom jak jsou všichni nevdìèný, víš co se mi vùbec nejvíce dotýká?”

“Chceš øíct co tì jako nejvíc sere,” øekl moudøe Pepèa a já jsem pøitakal.

“Úplnì nejvíc mi Pepèo štvou, co štvou, pøímo urá¾ej lidi, který se po letech vracej zpátky do Èeska a pak nemaj nic jinýho na práci ne¾ Austrálii pomlouvat. To mi vøe krev v tìle.”

“No tak takovejch já znám nìkolik,” pøidal se špetkou do mlýna Pepèa. To jsou vetšinou lidi, který tady houbelec dokázali, vydr¾eli tady ale a¾ do penze a na naší penzi si pak v Èesku ¾ijou jako prasata v ¾itì. A víš, ¾e vím i o nìkolika, kteøí i tu australskou penzi teï v Èesku pomlouvaj a na internetu proti australskýmu systému podepisujou nesmyslný petice, který rozposílaj kontaktùm po svìtì.”

“Tak to se mi snad jenom zdá. Nepochopím jak vùbec nìkdo mù¾e být tak nevdìènej a úplnì zapomenout na to, jak mu Austrálie pomohla, kdy¾ mu teklo do bot. Tak to je u mì ovšem naprostej primitiv.”

“U mì to samý,” souhlasil jsem.

“Jo, já ještì jak¾ tak¾ chápu, ¾e kdy¾ se nìkdo tøeba z rodinejch dùvodù vrátil do Èeska ještì za totáèe nebo ¾e si tady nemohl zvyknout a stejskalo se mu, tak¾e aby pøe¾il tak udìlal to, co se od nìj re¾imem oèekávalo. Pomluvit a zostudit Austrálii jak bylo mo¾ný. Ale to, ¾e se nìkdo odsud vrátí a pak na nás kydá hnùj, fuj tajks,” øekl Pepèa a odplivnul si na podlahu.

“Hele, kamaráde, neplivej mi tady nebo tì vezmu za flígr a poletíš, procedil nakvašenì mezi zuby tlustý hostinský,” naèe¾ se mu Pepèa omluvil, koupil mu koøalku a flusanec utøel botou.


Pak jsme se shodli, ¾e nemá cenu si kazit páteèní odpoledne další rozpravou na toto téma a ¾e bychom spíš mìli pøemýšlet o tom, jakou srandièkou pøispìt pøíští pátek.

“Budeme hrát flašku,” vykøikl nadšenì Pepèa a radostnì se plácl se do stehen.

„Tak jo,“ souhlasil jsem, i kdy¾ jsem si nedovedl pøedstavit jak se flaška bude hrát bez ¾enských, které drsný bar nenavštìvují. Byl jsem však Pepèovi vdìèný za to, ¾e tak rychle pøišel na jinak vynikající spoleèenskou hru. Nechtìl jsem mu vysvìtlovat ¾e flaška bez ¾enských je asi tak dobrá jako mrtvýmu šála, ale nemìl jsem srdce mu to øíct, proto¾e by jenom trpce prohlásil, ¾e nevdìk vládne svìtem...


Ivan Kolaøík

Další èlánky autora