Deník paní učitelky – 18
Odpočinek
„Na školu si ani nevzdechneme,“ loučily jsme se s kolegyněmi na chodbě poslední školní den roku 2009. Samozřejmě to nebyla pravda. Jsme už „tak trochu“ postižené, s tím nic nenadělám.
Takže zatímco jsem se kochala tichem a nádhernou přírodou šumavských lesů a mé běžky odkrajovaly – velmi pomalu (jsem nesportovec) – zasněžené metry mezi Horskou Kvildou a Zhůřím, údolím kolem Modravy či ať jsem se ládovala proslavenými borůvkovými knedlíky v Borové Ladě, kromě myšlenek privátních jsem byla v duchu samozřejmě i ve škole.
Začalo to už doma. Pohled na poličku s papírovým stromečkem – a hned jsem viděla upatlané ruce, které ho s úsilím vytvářely, než jsem si ho od spokojených dětí „koupila“ na školním jarmarku.
„Jestlipak Kristýnka našla pod stromečkem ten vytoužený Fifi domeček pro panenku a Martin autodráhu?“ napadlo mě, když jsem uklízela potrhané vánoční papíry v našem obýváku.
Ten nádherný klid lyžařských stop a v porovnání s tím jekot na školních chodbách - a zase už jsem myšlenkami ve škole.
Jen co zahájíme vyučování, je třeba myslet na pololetní známky - takže máme 14 dní… Rozhodnout se, co komu a proč je jednou z nejstresovějších chvil celého školního roku. Myslím, že děti ani rodiče vůbec nenapadne, jaký je to pro učitele nervák.
Být spravedlivý, porovnávat, několikrát se vracet, přehodnocovat. Neublížit a vědět, že někdo prožije i zklamání. Naučit děti „pohlédnout pravdě do očí“, srovnat své výsledky s výsledky kamarádů, ukázat jim, kudy dál a pochválit za všechno, co se podařilo. Je to fakt těžké a při rozhodování mi nepomůže ani to, že děti si za pár dnů na vysvědčení ani nevzdechnou a já budu stále dumat, jestli to nemělo být jinak.
A zatímco prvňáčci se škobrtavě pomalu a jistě stávají gramotnými, za dveřmi školy už „podupávají“ adepti další - blíží se zápis do 1.třídy. Čas letí jako voda, Ježíšek přinesl možná školní aktovky a penály do dalších rodin.
Zápisu bude předcházet návštěva předškoláků z mateřské školy u nás ve třídě a na to se každoročně děti těšívají. Ony budou už ty starší, zkušenější, rozumnější, kteří ukáží mrňatům, že není třeba se školy bát a zároveň předvedou bývalým p. učitelkám, co všechno už se naučily.
Hodiny na kostele sv. Markéty v Kašperských Horách na náměstí odbíjely poslední chvilky starého roku. Na sjezdovce zhasla všechna světla. Trubač spustil „Na krásné Šumavě“ a „Čechy krásné“ a děti z místního lyžařského oddílu s pochodněmi v rukou sjížděly pomalu kopec. Na sjezdovce ponořené do tmy vytvářely ohně nádherné světelné efekty.
Ohňostroj na hradě Kašperk rozzářil oblohu a přidal se ke světlu rachejtlí rozjásaných lidí. Rok 2009 skončil.
Za pár dní se vracím „do práce“ a do třídní knihy zapíšu datum 4. ledna 2010. Vlastně jsem tu naši školu v duchu skoro neopustila…
Eva Procházková
Další články autorky: