Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Za Jiøím Šlitrem do Skuhrova nad Bìlou

 

Našinec jede do Orlických hor, profrèí Skuhrovem nad Bìlou a ani ho nenapadne, proè by se mìl právì tady zastavit, i kdy¾ to je obec pìkná a je i nositelem titulu Vesnice roku 2001 v Královéhradeckém kraji. Doporuèuju hned za mostem podívat se na tzv. starou Porkertovu vilu vpravo ve smìru na Deštné v Orlických horách, by» za minulého re¾imu pøestavìnou a ani park za ní u¾ nenajdeme. Tady ve Skuhrovì nad Bìlou pøece našli Šlitrovi s dìtmi Olgou a naším Jiøím bydlení, kdy¾ museli opustit po mnichovském diktátu svùj domov v zabraném pohranièí. Babièka Jiøího Šlitra Anna Porkertová (1868 – 1911) byla toti¾ dcerou zakladatele skuhrovské firmy Josefa Porkerta, tak¾e azyl našli u vlastní rodiny.


Pokraèujme ale dál - tato Anna si vzala za man¾ela inspektora tabákové re¾ie v Sarajevì Rudolfa Janiczka (1860 – 1901) a mìli spolu dcerku Pavlu. Nu a tato Pavla Janiczková se vdala za uèitele Josefa Šlitra ze Zálesní Lhoty na Semilsku, v ní¾ se jim roku 1924 narodil syn Jiøí. Nenápadný secesní hrob Anny a Rudolfa Janiczkových, babièky a dìdeèka Jiøího Šlitra, najdeme na skuhrovském høbitovì v sousedství hrobky Porkertových.


Pokud Vás to neunavilo, pak Jiøí Šlitr po maturitì 1943 pracoval do roku 1945 ve skuhrovské Porkertovì továrnì ve skladu modelù a mj. tam vytvoøil padesátku karikatur svých spoluzamìstnancù. Víc najdete v powerpointové prezentaci Osobnosti – Jiøí ŠLITR na mém DVD prùvodci Rychnovem nad Knì¾nou.


Šlitr byl Svìrákem

 

®ádné urá¾ky, prostì studentská recese. Sebranka si øíkala tøída, která odmaturovala na reálném gymnáziu v Rychnovì nad Knì¾nou roku 1943 a pro ni¾ vytiskla vlastním nákladem Násobilka s.r.o. VII. B kroniku tøídy od primy do septimy. Na zaèátku oné knihy se za¾loutlými listy ve formátu A4 se o této s.r.o. píše ne jako o spoleènosti s ruèením omezeným, ale o spoleènosti výpomocné. To dílko, rozmno¾ené na blánách, vytiskli ve 30 exempláøích – pro ka¾dého spolu¾áka, tøídní profesorku Kateøinu Dostálovou i profesory a ostatní zùstaly v rezervì pro dobu pøíští. Jednu z tìch Sebranek tak dostal po návratu z koncentraèního tábora jejich profesor èeštiny a francouzštiny Václav Hejn. Jako autoøi této 107stránkové publikace Sebranka s podtitulem 1935 – 1943, vydané 30. dubna 1942, jsou na titulním listu uvedeni Telecký – Šlitr.


Kdo to byli?

Josef Telecký, který stál za texty i snímky, zùstává ve svých 84 letech – je rok 2008 – mimoøádnì aktivní. Tehdy byl dirigentem tøídního sboru, fotografem amatérem a modeláøem. Mailuje si se mnou a píše na notebooku. No a Jiøího Šlitra, který tuto tøídní kroniku ilustroval kresbami, zná ka¾dý. Jeho kreseb a karikatur spolu¾ákù je tam skuteènì dost, mezi nimi i jeho vlastní.


Buïme s Janem Ámosem názorní a komentáøem Josefa Teleckého ze strany 51 citujme o Jiøím Šlitrovi: U¾ v kvartì, kdy¾ k nám Jirka Šlitr pøišel, nám ukazoval své umìní. Sejkora, Neøold a Šedivý dostali nebezpeèného konkurenta, tak nebezpeèného, ¾e první dva se dnes úplnì vzdali malíøské èinnosti. Nemohli v jeho soutì¾i obstát. Zbyl jenom Šedivec a Jirka. Náš Jirka opravdu všecko skreslit umí, a kdo byste to do nìho øekl, kdy¾ k nám pøišel? Asi tak dva tøi dny se zdál nìjaký divný, takové dì»átko tiché, do tøí neumí poèítat. Tichá voda bøehy bere. Poznali jsme brzy, kolik pravdy je v tomto pøísloví. Jirka se pomalouèku ukazoval, nám se líbí takový, jaký je. Tì¾ko ho charakterizovat, co bych mìl o jeho povaze øíkat – kluk veselá, pro ka¾dou švandu ušitá, ¾ádný sígr. Mnì nezbývá nic jiného ne¾ si všimnout, jak Jirka Šlitr vypadá, kdy¾ se na nìj díváme zvenèí - není malý ani velký, ani tlustý ani tenký, není hloupý. Zalo¾il tøídní orchestr, napsal mnoho taneèních skladeb, které budou s oblibou hrány a zpívány. Kreslí non plus ultra. Jeho první láskou je jazz, pro ni trpí, za ni bojuje, druhou láskou je sníh - ly¾e, kristiánky, patièky. Rychlost! Na podzim cvièí pøi tìlocviku nákleky. Tøetí jeho láskou? Non audeo dicere.


Zatímco student Josef Telecký mìl pøezdívek pìt, Jiøí Šlitr dvaatøicet. Cituji z mailu, který mnì pan in¾enýr Telecký v srpnu 2004 poslal: Profesor Václav Hejn mìl pozoruhodnou vlastnost, ¾e nikoho neoslovoval jeho jménem, ale pøezdívkou. Èím kdo víc vyèníval z prùmìru, tím mìl pøezdívek víc. Jirka si peèlivì vedl jejich seznam, a tak ještì dnes za nìj mohu hrdì oznámit, ¾e jich mìl ze tøídy nejvíc – 32: Svìrák, Èíòan, Šibal, Šilhák, Sládek, Šídlo, Šuman, Stìhule, Koïous, Špilar, Šmilovský, Støípek, Šlitrák, Šlitøík, Šlitras, Šlejška, Skøivan, Syrovátka, Souèek, Stýblo, Stejskal, Štichauer, Švihák, Zrubèák, Trdlík, Lump, Lotr, Zloèinec, Sluka, le Souffleur, Trucovník a L¾íèaø.
P. S. Pro ty, kdo neumìjí francouzsky: le souffleur [èteno suflér] = foukaè skla; pøenesenì nápovìda, našeptávaè.


Šli 2 šli 3. Kolik jich šlo?


Samozøejmì dìtská hádanka – šli dva Šlitøi, tedy Šlitrové, jeden z nich byl nositelem jména Jiøí, má dnes výroèí, narodil se 15. 2. 1924 na Semilsku v Zálesní Lhotì, místní èásti obce Studenec. Na domì, kde spatøil svìtlo svìta, je pamìtní deska, odhaloval ji Jiøí Suchý. Tolik úvod è. 1.


V Rychnovì nad Knì¾nou byla slavnostnì osazena na vile nad parkem na rohu ulic Smetanova a 5. kvìtna, v ní¾ mìli Šlitrovi svùj první rychnovský byt, pamìtní deska Jiøímu Šlitrovi. Stalo se tak na jaøe 2003 v rámci 10. roèníku festivalu Šlitrovo jaro. Tehdy mezi stovkou pøítomných byli i sestra Jiøího Šlitra Olga Mro¾enská s man¾elem a ¾ivotní Šlitrova partnerka Sylva Daníèková, z dalších hostù pak mj. Jiøí Datel Novotný z divadla Semafor. Vlastního odhalení dvoudílné pamìtní desky – jedné èásti textové a druhé s motivem buøinky a klaviatury - se tehdy ujala sestra Šlitrova Olga a Jiøí Datel Novotný. Ta deska mìla smùlu u¾ pøi odhalování - látka, ji¾ byla zakryta deska, spadla pøi slavnostním okam¾iku jen z textové èásti a pro zbytek se muselo vylézt po ¾ebøíku. A v listopadu stejného roku 2003 byla deska sejmuta kvùli neutìšené fasádì onoho domu ve spoluvlastnictví nìkolika rodin a pøevezena do ateliéru jejího tvùrce Zdeòka Koláøského v Kostelci nad Orlicí. Co¾ se stalo v roce 60. výroèí Šlitrovy maturity na rychnovském reálném gymnáziu. To je úvod è. 2.


Vlastní sta»: Starosta Studence mnì pøeposlal 8. bøezna 2006 tento mail:Vá¾ení, hledáme umístìní pro pamìtní desku Jiøího Šlitra. Díky grantu, který udìlila mìstská èást Praha 2, vznikla pamìtní deska, kterou mìl pøíjemce grantu umístit na domì v soukromém vlastnictví na území Prahy 2 v místì, kde Jiøí Šlitr bydlel. Mezi pøíjemcem grantu a vlastníkem domu však nedošlo k dohodì o umístìní desky. Deska zatím nemá nápis). O vhodném nápisu bychom jednali dále podle umístìní desky. Pamìtní desku poskytne pøíjemce grantu zdarma. Máte-li prosím nìjaký námìt na umístìní desky (nemusí to být rodný dùm, mù¾e to být napøíklad škola, kterou Jiøí Šlitr navštìvoval), dejte nám prosím vìdìt. S pozdravem Martin Bradáèek, vedoucí odboru kultury a informací ÚMÈ Praha … Na kamenné desce, která pøedstavuje otevøenou desku koncertního køídla, je silueta hlavy Jiøího Šlitra v typické buøince. Deska má rozmìry - šíøe 910 mm, výška 1280 mm, hloubka 50 mm. Váha je kolem 110 kg.

Je milé, ¾e ausgerechnet na mì se studenecký starosta Tauchman obrátil (pøedtím jsem do Zálesní Lhoty vedl zájezd rychnovských seniorù a on nás tam velmi mile pøijal). Mail jsem pøedal rychnovskému starostovi Jiøímu Roklovi, jeho tøem námìstkùm, vedoucímu odboru kultury a øediteli Gymnázia F. M. Pelcla. A taky starostovi Skuhrova nad Bìlou Vladimíru Bukovskému – ostatnì právì v této vesnici našli Šlitrovi útoèištì po mnichovském diktátu.

 

A jaký je konec oné desky? 

25. dubna 2009 operní pìvkynì Soòa Èervená (1925), dcera Jiøího Èerveného, zakladatele kabaretu Èervená sedma, host XVI. roøèníku Šlitrova jara, spoluodhalovala v postranní chodbì rychnovského kina se Šlitrovou dcerou Dominikou Køes»anovou pamìtní destu Jiøímu Šlitrovi.

 

    

 

Koncem listopadu 2011 je deska osazena na domì, ale od stejného mìsíce je rychnovské kino zavøené. Filmy se promítají v malém sálku Pelclova divadla. 20. ledna 2012 se dozvídáme, ¾e ona pamìtní deska se z kina pøesune do vestibulu divadla.

Josef Krám