Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miloslav,
zítra Ester.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jiná strava, jiný mrav
 
Pochopitelnì vím, ¾e se to øíká trochu jinak, ale pokusím se pøiblí¾it jinou zemi podle stravy a tím i její mravy.
Tou zemí je Japonsko. V poslední dobì se stává jedno její jídlo populárním i u nás a vìtšina lidí ji¾ má pøedstavu co to je, øekne-li se sushi. Je to však jen jeden "druh" potravy pøipravované ze syrových ryb. Ty pravé  "syrovky " se nazývají sashimi a jsou podávány bez rý¾e, samotné èi s øasami a èasto s lístky kopøivy (pìstují se za tím úèelem tak trochu jiné, nepálící, ale velmi podobné nám známým, všude divoce rostoucím) a namáèí se do omáèky, která je na bázi sojové omáèky a japonského køenu-wasabi, rozmíchaného v sojovce. Zajímavá se mi jeví osobní zkušenost, kterou jak jsem zjistil sdíleli i další lidé, ¾e zaèáteèníkùm chutnají nejvíce ty nejobyèejnìjší ryby upravené jako sashimi, ale postupem konzumace a návykem na toto jídlo se preferují postupnì ty vybranìjší, a¾ se skonèí na tom, ¾e skuteènì "ojši" (japonsky chutné) jsou ty nejdra¾ší.
 
Tak jako u nás jsou rozšíøené stánky s klobásami èi vuøty nechybí na ¾ádné pouti, a jsou oblíbenou volbou i dìtí, tak zase na japonské pouti, festivalu, slavnosti je nepøedstavitelné, aby chybìly stánky s chobotkami. Ano jde o chobotnice vaøené a opékané, které se opìt namáèí èi polévají sojovou omáèkou, jsou èasto na špejli a Japonci, zejména dìti si nedovedou pøedstavit, ¾e by si tuto pochoutku nemohli dopøát. Jsou však i další pochoutky. Na obdobných poutích je velmi rozšíøená  jaki-soba (nudlièky ochucené) jaki-tori (kousky masa, tøeba kuøecího, na špejli a opìt namáèené do fantastické omáèky na bázi sóji).
 
Opustím-li však poutì a stánky u parkù, stadionù a podobnì a vrátím se do restaurací, mohl bych pøiblí¾it i další odlišnosti. Není zas a¾ tak výjimeèné najít tøeba v Tokiu „obchodní dùm“ restaurací. Jak jinak nazvat skuteènost, ¾e tøeba  poschoïová budova má na ka¾dém patøe tøeba pìt nebo více restaurací, a to ve všech poschodích. A aby tento dojem gaid¾inovi (oznaèení cizincù) ještì více vyrazil dech, je uspoøádání takové, ¾e pøed vchodem do ka¾dé restaurace je vystaveno vše, co se v dané restauraci servíruje. A vystaveno to není na fotografiích, ale "ve skuteènosti", pøesnìji øeèeno, v modelech jídel na talíøích mistièkách, dalších nádobách ze zvláštních materiálù, ale velmi vìrnì, vèetnì barev, velikosti porce. Tak¾e i ten „gaid¾in“, co neumí ani slovo japonsky má objednání velmi jednoduché, prostì servírce uká¾e co chce.
Ale zpìt k jídlu, co tedy lze v tìch restauracích, èi modelech najít zajímavého. Pochopitelnì nepøeberné mno¾ství ryb a produktù moøe, ale i další jídla mimo Japonsko málo známá. Za vynikající pochoutku pokládám „shabu-shabu“ (v pøekladu odvozeno od máchání).  Jedná se o hovìzí maso, nakrájené na papírky, tak bych nejvýsti¾nìji popsal, ¾e je nakrájené na nepøedstavitelnì tenké plátky. Takto nakrájené maso se servíruje v plátcích na samostatném talíøi. Souèasnì se na stùl postaví mísa (hrnec), ve kterém se vaøí voda se zeleninou a houbami. Dále nesmí chybìt mistièky alespoò se dvìma omáèkami. No a pak ji¾ se jen vezme do hùlek plátek hovìzího a zamíchá se s ním ve vaøící vodì se zeleninou. V okam¾iku se díky tenkosti plátku vlastnì uvaøí, namoèí se do omáèky a nemohu nyní jinak ne¾ -ojši-. Zelenina se také jí, samozøejmì také namáèená do omáèek.
 
Nyní bych asi mìl odboèit od jídla k uspoøádání stolu. I to je jiné! Sedí se na zemi, nohy pod stolem. A proto¾e pro ty gaid¾iny, netrénované odmala sedìt na zemi je to tì¾ké, tak podle hesla náš zákazník náš pán se pod nìkterými stoly vyskytuje další prohlubeò, øíkal jsem ji montá¾ní jáma, a zjistil jsem, ¾e vyhovovala i Japoncùm.
Aby tìch odlišností nebylo málo, tak ještì zmíním, ¾e v øadì restaurací byly jednotlivé stoly oddìleny od ostatních, jednalo se o takové samostatné boxy, a nìkdy byly vybaveny i zvonkem na pøivolání servírky. Nìkteré mìly i uzavíratelnou pøepá¾ku, tak¾e poskytovaly soukromí. Abych rozptýlil fantazii uvedu, ¾e byly tøeba vhodné pro návštìvu rodiny s dìtmi.
 
Fantastickou pochoutkou je „tempura“. Pùvodnì prý do Japonska pøivezena portugalskými námoøníky, déle však zde zdokonalena, jako ostatnì všechno. Základem „tempury“ jsou malé kousky ryby, malé krevety, kousky zeleniny, dále je dùle¾itá taková speciální strouhanka. Zpracování nìco na zpùsob obalení øízkù. Nejdùle¾itìjší je však olej, který se ohøeje na velmi vysokou teplotu. Ryby a zelenina, obalená se namoèí do horkého oleje a po nìjaké dobì se podává, opìt za namáèení do speciálních omáèek.
 
Informace o japonské stravì by rozhodnì byla velmi neúplná, pokud bych nezmínil „rámen“. Myslím, ¾e je to je jedno z prvých slovíèek, jejich¾ význam chápou japonské dìti, je to strava od dìtského vìku, a¾ do té doby nejpozdìjší. Není mo¾né popsat všechny druhy rámenù, ale všechny jsou vlastnì urèitou polévku, obsahující rùzné druhy nudlí, kousky masa, ryb, vaøená vejce a další pøísady. Podávají se v hlubokých miskách a vedle l¾íce nesmí chybìt i hùlky, nebo» postup konzumace je nejprve vyjíst hùlkami co lze, a poté buï l¾ící, ale nejèastìji vypitím se konzumuje èást tekutého obsahu. A kdy se rámen jí?  Kdykoliv. Stánky s rámenem jsou na všech nádra¾ích, stanicích vlakù, pøed ka¾dou budovou, tak¾e Japonec cestou ráno do práce rámen snídá, stejnì tak je mo¾né vidìt jeho hojnou konzumaci bìhem poledních pøestávek, ale i veèer, a nìkdy i dosti pozdì pøi cestì domù po zamìstnání a pobytu v baru.
 
Na rozdíl od Èíòanù Japonci rý¾i nemastí, ale místo omaštìní, aby byla stravitelná se k ní servíruje nakládaná zelenina. Jídlo se pochopitelnì zapíjí, ale i zde jsou odlišnosti, pøesto¾e japonská piva jsou vynikající, a takové Kirin, Sapporo èi Ibisu chutná i odkojencùm plzeòského. Není a¾ tak bì¾né vidìt konzumaci piva k obìdu. Ve všech restauracích po pøíchodu hosta servírka pøed nìj postaví sklenici s èistou vychlazenou vodou, kterou poté dle potøeby dolévá, èi pøi více hostech postaví d¾bán s vodou, která je zcela zdarma. Vìtší diletantismus v nucení ke konzumaci nápojù si lze tì¾ko pøedstavit, ale je tomu tak. Veèer je to jiné. To se pije nejen pivo, ale i silnìjší nápoje, ale opìt jinak. V jedné restauraci se Japonci po odchodu ze zamìstnání najedí, aby se napít odešli do jiné. Vìtšinou nìjakého baru, èasto velmi malého poètem míst.  A aby to bylo ještì jiné, tak si pøedstavte, ¾e si v tom baru vìtšinou nekoupí sklenku whisky, i kdy¾ to pochopitelnì jde, ale ¾e si koupí celou láhev.  Ne, nejsou nezøízení pijáci, jak by to nyní mohlo vypadat, on toti¾ z té lahve, kterou celou zaplatí, nechá si od servírky tu sklenku se sodou èi vodou udìlat, anebo postupnì i dvì. Pøi odchodu servírka èi barman na sklenici napíše jeho jméno a dá ji do regálu k dalším se jmény jiných. A pøijde-li tento zákazník, tøeba po tøech mìsících, tak si øekne o svou láhev a pokraèuje. Platí jen sodu. A takto mají vìtšinou lahve v nìkolika barech a nìkdy i zapomenou, kde všude...
 
Myslím, ¾e tìch zvláštností bylo ji¾ dost a to jsem zdaleka nevyèerpal vše. Samostatnou kapitolou by byla role „gejší“ v restauracích. Tam je tìch mýtù, omylù a zkreslení tolik, ¾e se píše o gejších a ony tam ¾ádné nebyly. Ona toti¾ Japonka v kimonu obsluhující hosta ještì není gejša.
Ale jiná strava jiný mrav, nebo jak jsem to zaèal?...
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora:
Pohled z okna - Ticho