Nastal èas plesových dýchánkù a já vzpomínám na pøíhodu, která se mi stala pøed 30 lety.
Od švagra jsme dostali lístky na slavný Ples kvìtù v Praze…
Tehdy jemu i mé sestøe nìjaké okolnosti nedovolily plesu se zúèastnit a tak jsme to byli my dva s man¾elem, kteøí jsme si do matièky Prahy rádi zajeli a také si u¾ili krásné chvíle, tehdy vznešeného, plesového reje…
V tu dobu mrzlo a¾ praštilo a to bývá v Praze hodnì nepøíjemné ! Metro u¾ bylo sice postaveno, ale jen nìkolik stanic. Ubytovaní jsme byli v nìjakém hotýlku na Vinohradech… Ani tam se moc netopilo, tak¾e jsme poøádnì prochladli.
Na Výstavištì jsme se dopravili metrem a pak tramvají.
A u jízdy tramvají se chci pozastavit… Neznalí jízdního øádu, jsme na tramvaj dobíhali na poslední chvíli. Man¾el mi podal ruku a šup, byli jsme uvnitø. Celí jsme záøili, ¾e se nám podaøilo spoj stihnout, dokonce jsme se bìhem i zahøáli.Také jsme byli rádi, ¾e brzy budeme tam , kde jsme potøebovali.
Pøede mnou stál pán, dr¾el se ledabyle kolmo stojící tyèky a bez zájmu o okolí vypadal, jako by se strašnì nudil... I já se chopila tyèe a jeli jsme. Bylo mi divné, ¾e tento èlovìk si mì najednou se zájmem prohlí¾í, i lidé okolo nás po mnì pokukovali… ®e by bylo na první pohled patrné, ¾e jsem „vesnièanka“ (?) – vrtalo mi hlavou… Man¾el stál opodál a nìjak souvislosti nevnímal… Byl zahledìný ven, proto¾e Prahu miluje, ka¾dièký její kout a tak si u¾íval pohledu, který se mu naskýtal ….
Rozuzlení pøípadu nastalo na další zastávce… Pán vystoupil – i s tyèí… prostì si jí vezl domù a já ji brala, jako souèást tramvaje a musím øíct, ¾e mi jen malou chvilku trvalo, ne¾ jsem se tyèe pustila, nebo-li, ne¾ mì onen mu¾ setøásl…
To byla ostuda!
Ten hurónský smích si nedovedete pøedstavit ! Smála se snad celá tramvaj - i já se smíchy a¾ zalykala ! Nic na tom, ¾e k smíchu jsem byla já, ale ten zá¾itek byl prostì odzbrojující !
Ples se vydaøil, dnes u¾ ani nevím jaké tehdejší pìvecké Star jsme tam vidìli, ale na tento malinký, úsmìvný zá¾itek nezapomenu nikdy !
