Co skrývá rodinný archiv
aneb Staré dokumenty mají své kouzlo….
Tedy né, ¾e bychom mìli doma nìjaký skuteèný archiv. Ale léty se nastøádají fotografie, vysvìdèení, rùzná potvrzení, diplomy, ale také propouštìcí zprávy z nemocnic a úmrtní listy, blahopøání ke sòatku a potom ke sòatku dìtí, srdíèka s pøáníèky, co jste dali své mamince a co vaše dìti daly vám. A teï k tomu zaèínají pøibývat tyhle vìcièky od vnouèat….
Jistì to ka¾dý zná, tenhle zapla» pámbù nekonèící øetìzec. A jako dùkaz o tom, má doma nìjakou tu krabici, alba èi jen starý vyøazený kufr, kam jsou jako nìmí svìdci ji¾ od¾itého, vzpomínané artefakty odkládány. Jak šly roky zdìdil jsem nìkteré z nich od své babièky a ta je zase mìla od své matky. Dostaly se tedy ke mnì písemnosti a fotografie i mé prababièky a pradìdeèka. Patøil mezi nì i jeho úmrtní list, z kterého jsem se dozvìdìl, ¾e byl „správce sléváren ve výslu¾bì“, a ¾e zemøel ve vìku 84 rokù. Sláva, mám genetickou nadìji, ¾e cosi z jeho DNA pøešlo i na mne.
Našel jsem také fotografii prababièky, na ní¾ výrazem pùsobí jako velmi pøísná dáma. Za¾il jsem jí jako asi sedmiletý kluk a s bratrem jsme jí neøekli jinak ne¾ „babièka Kudlièka“, proto¾e se jmenovala Kudliczová. Tenkrát to u¾ byla hodnì stará „popletená“ dáma, co nosila nìkolik vrstev spodnièek a navrchu èernou zástìru s kapsáøem, kde v¾dy pro nás mìla v ulepeném sáèku bonbóny „vèelièky a fialky“.
Ale zlatým høebem toho probírání se stala listina, která mému pradìdeèkovi osvìdèuje, ¾e byl èlenem Infanterie, Batalion Pilsen Nr. 35, Landwehr, tedy jakési domobrany, a to v roce 1884.
No øeknìte, není to krása ?
Petr Norbert
Další èlánky autora: