Americký západ – 2
Ještì ne¾ se více rozepíši o Národních parcích nìco málo informací k hotelùm. Na pokojích mimo jiné byla k dispozici i varná konvice, kávovar, mikrovlnka a samozøejmì televize. Pro nás bylo toto vybavení výborné, nebo» jsme si mohli v pohodì veèeøi pøipravit i na pokoji.
Jak u¾ jsem psal, náš zájezd byl poznávací. Ka¾dý den jsme najeli okolo 350Mil. Musím konstatovat, ¾e cestování po amerických silnicích, zásadnì v klimatizovaných autech, je pøíjemné. Øidièi dodr¾ují pravidla a hlavnì pøedepsanou rychlost. I na 6ti proudových dálnicích nás nikdo nepøedjí¾dìl a dala se bez problému dodr¾ovat bezpeènostní vzdálenost. Vìtšinou v protismìru nic nejezdí, proto¾e dálnice jsou od sebe vzdálené i 50m. Výhoda velkých prostorù. I ve mìstech jsou øidièi ohleduplní, a¾ jsem se divil. My jsme snad byli jediní, kdo na pøechodech spìchal. Ameriètí chodci se loudali, pro nás a¾ provokativnì. Naši øidièi by se asi zbláznili. Za pøestupky jsou velké pokuty. Napø. za pøekroèení rychlosti o 5Mil 241 USD. Nebo na druhý den jste u soudu. Velká výhoda pro øidièe je, ¾e ho bez nìjakého pøestupku nesmí policista zastavit. Èili ¾ádné akce Kryštof.
Byl jsem milé pøekvapen chováním prodavaèù v obchodech, èíšníku i návštìvníkù restaurací. Stále úsmìv na tváøi. Velká ochota vám všechno ukázat, pøedvést, poslou¾it. Všiml jsem si, ¾e to jsou profesionální úsmìvy, ale poøád lepší, ne¾ kdy¾ vás nìkdo nìkam pošle - co¾ se mi stalo ihned po pøíjezdu do Prahy na Hl. nádra¾í, na informacích.
Fotogalerie jsem rozdìlil na Národní parky a pak opìt znova, podle data, podle mìst, které jsme navštívili. Popisovat náš zájezd budu tak, jak jsme ho 
absolvovali.
Po pøíletu do L.A. jsme cestovali do San Diega, kde jsme se ubytovali v hotelu Komfort Inn. Ráno snídanì - americká. Míchaná vejce, slanina, toasty a pití jaké si kdo pøál. Hotel byl ve mìstì Palm Springs. Pak pøejezd do San Diega. Prohlídka Námoøního muzea. Letadlová loï Midway, kdo chtìl mohl navštívit (fakultativnì) zábavní park Sea Word (5hod. vstupné 69 USD). Do parku šli pouze dva úèastnici. Ostatní chodili po muzeích a bylo jich tam hodnì. Já jsem si prohlédl Muzeum kosmonautiky, park (viz fotogalerie) a èas ubìhl a pøejí¾dìlo se k NP Josua Tree na hotel Howard Johnson.
Tøetí den 25.06. zaèal prohlídkou a souèasnì i procházkou skalním ¾ulovým masívem, ve tvaru kruhu. V tomto útvaru se vyskytovaly dvì endemické rostliny, spousta kaktusù a velké horko. Po prohlídce jsme si udìlali piknik (viz fotogalerie). Trochu jsme se najedli, hodnì napili a pokraèovali v cestì. Projeli jsme krajem, kde skupina U2 natoèila svoje album (Twentynie Palms). Pokraèovali jsme po Mohavské poušti. Èást cesty jsme jeli po Route 66. Tato dálnice jako první spojila americký východ se západem. Silnice se dnes u¾ nepou¾ívá. Je vystavìna nová, nìkolik set metrù vzdálená. Pro lidí, kteøí s ní spojili svùj osud vznikl velký problém. Ztratili ob¾ivu, proto¾e ztratili zákazníky. Jeden holiè (ještì ¾ije a vidìli jsme ho) zalo¾il spolek za záchranu R.66. Hodnì fandù se našlo a mìsteèko, dá-li se tak nazvat, tìch pár domù a obchodù, ¾ije a prosperuje (viz fotogalerie).
Dojeli jsme a¾ do mìsta Maxikan Hat, kde ka¾dý veèer hrají divadélko tøi kovbojové a ¾ena. Pøedvádìjí souboj - o co jiného ne¾ ¾enu. Nerozumìl jsem nic. Hodnì støelby a kraválu. Pro velký zájem turistù, nešlo moc dobøe fotit. Tak¾e pár fotek a šlo se na procházku. Spát jsme šli v 21.30hod. Nevím co je na tom pravdy, ale Amerièané prý mìøí èas stejnì ráno jako odpoledne, to znamená, ¾e jsme šli spát v 09.30hod.
26.06. Ráno odjezd v 07.30hod. Dnes jsme opustili stát California a vjeli do státu Arizona, kde se nachází slavný Grand Canon(viz fotogalerie).
Je to grandiózní dílo pøírody. Nebudu se zabývat odbornými vìcmi, ale sebou samým. Prohlídka Canyonu se vìtšinou absolvuje z ji¾ní hrany. Je tady spousta nabídek, ze kterých si musíte vybrat, proto¾e za tìch 6hod nemù¾ete absolvovat všechno. Myslím, ¾e týden by byl také málo. První nabídka, fakultativní, je zajít do kina Imax a shlédnou film, který natoèila organizace Diskovery. Pojednává o prvním projetí G.C. na lodici. Je to úchvatné. Filmové plátno cca 10x10m.Hledištì skoro kolmo. Zá¾itek na celý ¾ivot. Máte pocit, ¾e na té lodi jedete. Kdy¾ C. prolétá helikoptéra, tak to u¾ není pro slabé povahy. Kopøivniètí turisté se mohou tìšit na promítáni. Koupil jsem DVD, které se prodává jenom tam. Cena vstupenky 13USD a DVD 22USD. Vìøte, ¾e to za to stálo.
Dále jsme si mohli vybrat: letadlem nad G.C. 45min.175USD; Vrtulníkem 25min. 185 USD, Vrtulníkem 40min. 235USD. Pak ještì všeliké prohlídky terénním autem za 60USD, atd.
Ètyøi zájemci letìli vrtulníkem, dva zùstali na hranì, pro nì jezdil asi tak 18km po hranì, od vyhlídky k vyhlídce autobus a jezdil bezplatnì. Já, moje ¾ena a nejstarší èlenka výpravy paní. Vlasta (75 rokù), jsme si i pøes varování prùvodce, mluvil nìco o pøehøátí a o tom, ¾e tam zkolabovala nìjaká mladá sportovkynì, našli sestupovou cestu do nitra Canyonu. Šli jsme pìšky, tím odpovídám na dotaz z fotogalerie. Jezdili tam i na mezcích, co¾ je køí¾enec osla a konì a je prý podstatnì klidnìjší ne¾ kùò a snáší lépe výšky. Na sestup a výstup jsme mìli 4hod. Bylo to strašnì málo. Chtìlo to zaèít nìkdy kolem 6hod, kdy není ještì takové horko. My jsme se na sestup vydali o pùl desáté. Kdy¾ neznám terén a podmínky v¾dy se øídím heslem p.Rakoncaje, u¾ jsem o tom psal loni z Himálaji. Kdy¾ ti vnitøní já øíká vra» se, tak se vrátím, kdybych byl pøed cílem jakkoliv daleko. Mìli jsme k dispozici 4hod, tak jsem navrhl, dolù pùjdeme 1hod a 40min a zbytek èasu máme na návrat. Zkraje jsem šel s paní Vlastou. Její tempo mi krajnì nevyhovovalo, proto jsme se dohodli, ¾e 
pùjdu svým tempem a jak pùjdeme zpìt musíme se potkat. Jiná cesta tam nebyla. Mohl jsem si to dovolit, proto¾e po cestì poøád nìkdo šel. Ještì musím napsat.G.C. z ji¾ního svahu má dvì patra (viz fotogalerie). Asi tak 400 mo¾ná 500 výškových metrù tvoøí první patro, pak je asi kilometrová rovinka a sešup k øece Colorado. Doma jsem mìl bláhovou nadìji, ¾e si smoèím ruce v Coloradu. Na to bych potøeboval, asi tak dva dny.
Pokraèovali jsme v sestupu a èím ní¾e, tím vìtší vedro. Man¾elka hopsala tak 50m pøede mnou. Asi tak po hodinì a 25minutách se ozvalo mé vnitøní já. Potøebovali jsme asi tak 15min a byli bychom na té vysnìné rovince. Bylo nìco po 11 hod. slunce pøímo ¾hnulo. Nebylo se pøed ním kde schovat. Zavelel jsem k návratu. I pøes protesty se šlo nahoru. Cesta nahoru byla sice namáhavá, ale pøi øádném pitném re¾imu, jsme jí zvládli za 1hod a 45min. Pilo se ka¾dou ètvrt hodinu.Vlastièka to zvládla o 45min déle, ale byla š»astná, tak jako my, ¾e jsme ¾iví a zdraví. Ještì jsme se vydali na blízké vyhlídky, poèkali na letce a v dobré náladì, pøesto¾e se dílo nepodaøilo, jak jsem si pøedstavoval, nasedli do auta a pokraèovali k cíli dnešního dne.
Cesta vedla opìt pouští. Vidìli jsme pøekrásné scenérie. Cestou jsme, v mnì neznámém mìsteèku, navštívili obchod pro turisty s indiánskými vìcmi. Ono se to na západì toèí všechno kolem turistù. Pøejeli jsme Malé Colorado a vjeli do státu Utah. Cíl naší cesty mìsteèko Mexièan Hat v rezervací Navahu. V této rezervaci a ve všech ostatních indiánských rezervacích, nedostanete koupi ani pivo. Veškerý alkohol je zde pøísnì zakázán. V USA se zákony dodr¾ují. Indiáni chodí alkohol kupovat mimo rezervace a kdy¾ se vrací, je tøeba na nì dávat pozor. Na cestách v autech jsou nebezpeèní (informace od prùvodce).
Nakonec ještì malý vzkaz. Z G.C. jsem pøivezl dva kameny. Jeden jsem slíbil jedné paní z Kopøivnice a ten druhý, mám pro Vesuvanku, bude-li mít zájem. Staèí poslat adresu.
Fotogalerie:
František Blabla