Jak jsem našla auto
Kdy¾ nejstaršímu synovi byly asi dva roky, ukradli nám auto. Pøijeli jsme odnìkud a proto¾e v našem domì nebyly gará¾e, musely jsme parkovat auto o nìkolik ulic dál.U¾ tenkrát nebylo mo¾né nechat auto pøes noc na ulici.
Ale ten veèer jsme museli auto chvíli nechat venku proto¾e zároveò s námi pøišla návštìva. A kdy¾ man¾el po odchodu známých šel odvézt auto do gará¾e, auto u¾ pøed domem nebylo.
Samozøejmì jsme udìlali oznámení na policii, sepsal se protokol a nám øekli, abychom si nedìlali moc nadìje ¾e se auto najde.Asi tøi mìsíce potom, jsem jednou šla se synkem nakoupit a kdy¾ jsem procházela parkovištìm pøed supermarketem, najednou jsem vidìla naše auto! Zdálky u¾ se mi zdálo moc podobné, stejný model, stejná barva a kdy¾ jsem se s klepajícími koleny pøiblí¾ila, vidìla jsem, ¾e auto má úplnì stejné èalounìní. ®e stejnì jako naše auto, má místo radia bílý plíšek (radio u¾ nám ukradli pøed èasem) a nejen to, ¾e na stejném místì je pøipevnìný køí¾ek, který dostal man¾el od sestry jeptišky.
A tak jsem se jen rozhlédla a vidìla jsem na rohu policistu, kterého jsem hned zavolala a povídám mu: ”Podívejte se, tohle je auto co nám pøed tøemi mìsíci nìjací mizerové ukradli, pohlídejte mi syna a nenechte to auto odjet, já jdu zavolat man¾ela”. Nechala jsem malýho s ním a letìla jsem jak blázen do supermarketu aby mi pùjèili telefon.
Volám domù a øíkám man¾elovi: ”Okam¾itì sem musíš pøijít, našla jsem naše auto”. Vrátila jsem se na parkovištì a tam u¾ byl docela velký hlouèek lidí a nìjaké dvì dámy se tam dohadovaly s policajtem. Udìlaly nákup a policista jim nedovolil odjet, stále tvrdil, ¾e auto je kradené, a ¾e dokud nepøijde jeho majitel a nepøijede “mi capitán”, auto se prostì nehne.
Za chvíli pøibìhnul man¾el, pøijelo policejní auto s osádkou. Ty paní tvrdily, ¾e to auto bylo jejich tatínka, který pøed pár mìsíci zemøel, a ¾e to mají napsaný v dìdictví. Ale policisté byli neoblomní a zaèali hledat èíslo motoru. No a nenašli ho.
Tak auto odvezli, man¾el jel s nimi a jedna z tìch paní také. Ta druhá zatím jela domù pro papíry. No a na policejní stanici auto znovu prohlédli, èíslo našli, ta paní pøivezla papíry a zbytek si u¾ asi domyslíte....
...nebylo to naše auto. Pak jsem ho, nebo zase nìjaké moc podobné tomu našemu, vidìla asi tøikrát, ale v¾dycky u¾ jsem ho radìji obešla velkým obloukem. I kdy¾ to tøeba pak mohlo být opravdu to naše.
Jana de Galindo
Povídání o Kolumbii Teotihuacan - mìsto bohù
®iji v Ji¾ní Americe
Cartagena de Indias
El dorado
Porá¾ka admirála Verona
Vánoce v Kolumbii
Sopka El Totumo
Další èlánky autorky:
Sedm nových divù svìta
Za svítání 12. øíjna...
Mexický svátek Dušièek
Los Mariachis