Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Moje milé domovy
V Plzni jsme pro¾ili kus ¾ivota, byla to naše první pøíle¾itost spolu opravdu ¾ít, pøedtím jsem já s dìtmi bydlela v Mostì a Jan dojí¾dìl na víkendy z Prahy, kde uèil na KU, tak jsem jásali, ¾e se našel pro nás spoleèný byt v Plzni, kdy¾ v Praze ne a nebyl. A stalo se tam nìco nevídaného. Z panelákù jsou lidé zvyklí, ¾e se sotva pozdraví ve výtahu, ani nevíš - bydlí tam, nebo jen jede na návštìvu? - a tady, mo¾ná proto, ¾e jsme byli první obyvatelé nového domu, anebo se to tak stalo, ¾e mìsto pøidìlovalo byty hromadnì tìm, co je nìjak potøebovalo - zkrátka sešli jsme se tam novináøi, šéf èinohry, vedoucí baletu, øeditel a hereèka dìtské scény, akademický malíø se stejnì nadanou ¾enou, primáø nemocnice, ale i dvì policajtské rodiny - pøátelské a stejnì tak rodiny pilotù z blízkého vojenského letištì. A jak ti ještì èasem pošlu povídání o Silvestru - ta pøátelská semknutost v domì byla mimoøádná a vzpomínám na ten èas - no dá se øíct - s láskou. Bohu¾el jsme tam pro¾ili i srpen roku 68, to je vzpomínka bouølivá i trudná a byl ten èas i dùvodem, proè jsme nakonec to krásné spoleèenství opustili a vrátili se do Prahy - no, stejnì nám to nebylo nic platné - i tam na nás soudruzi nezapomnìli a tak nás ¾ivot a lidi honili dál po všech mo¾ných místech Èech.
Samozøejmì, ¾e mým skuteèným domovem je Olomouc.
A jeho Nová Ulice jako místo nejpøirozenìjších vzpomínek. Ale to je domov daný. V ¾ivotì jsem potkala místa, která se mi stala domovem volbou. Leta jsem ¾ila v Praze, vlastnì jeden ten byt byl z mých nejdelších domovù - po u¾ devatenáctém stìhování jsem tam ¾ila dokonce celých 11 let a dívala se z okna jedenáctého poschodí na Prahu, která mi v noci dopøávala iluzi pohledu z letadla a ve dne pohled opravdu doširoka - pøes Bohdalec a Michli na daleké vršky vèetnì Strahova a špièek hradu, ale i na ¾i¾kovskou vì¾ a "cukrový" hotel Giovani. A staèilo zajít na chodbu a bylo vidìt i depo dopravního podniku za Prosekem. Prahu ale miluji za všech pohledù, snášela jsem radostnì i ruch centra mezi Václavským a Karlovým námìstím, kde jsme naposledy ještì tvoøili rodinu, by» u¾ bez vdaných starších dcer. Prostì jsem
bytostnì Pra¾ák.
Ale jsem "nevìrnice". Domovem se mi stal i Nový Bor a Plzeò. V Novém Boru jsem pro¾ila nejhezèí zpùsob osobní svobody. Kdy jsem mladá a dychtivá ¾ila a dýchala se svým milovaným a vydupaným povoláním hereèky. Øekla bych - v naplnìné samotì. V divadle intenzívnì spolu s kolegy, v soukromí neménì intenzívnì se svým psaním a pøekrásnou okolní pøírodou. Kus dosti dlouhých divadelních prázdnin jsem musela obìtovat a vyhovìt pøání rodièù, abych jim dopøála u¾ít si dcery. Bylo to pìkné, pobìhala jsem po zamilovaných zákoutích parkù, ve Výpadu si znovu pošplhala po skalách pod starými hradbami jako v dobì, kdy jsem nedaleko v Kosinovì ulici chodila do gymnázia a mívala "okýnka". Tedy volné hodiny. Jednak v dobì, kdy jsem jako pravoslavná nechodila na povinné katolické nábo¾enství a pak tehdy, kdy ostatní mìli tìlocvik, ¾e kterého jsem byla osvobozena. Kdyby tak byla pøestarostlivá máma vìdìla, ¾e ten èas trávím mnohem nebezpeènìjším, ale romantiètìjším zpùsobem, ne¾ ve školním tìlocviku. Šplhem po skalách! Ale daleko radìji jsem se uprostøed prázdnin vracela do Boru a prakticky ¾ila v lese a u vody v blízkém Sloupu.
Poslední vyvolený domov mám dodnes v Plzni. Nejen, ¾e je to pìkné mìsto s pøíjemným okolím, kde je dostatek zelenì. Nejen, ¾e koupání i tam je na dosah. Ale pro¾ila jsem tu nìco, co bì¾nì se v panelácích nestává. Opravdovou komunitu mezi rodinami. V tìch sedmi patrech na Doubravce byla v ka¾dém poschodí nejménì jedna rodina, se kterou nás spojily dìti, spoleèné sedánky dospìlých, rùznì pøedávané klíèe od bytù a letní zalévání kytek, spoleèná dùvìrná znalost všech ¾ivotních peripetií. Nebylo nic zvláštního, kdy¾ kdokoliv z nás zjistil, ¾e nemá doma kafe, vybìhnout i v noci pøed dùm a podle ozáøeného okna vybrat souseda, kde smìl zazvonit a pùjèit si. Nebo pøesnìji - kde na to kafe u¾ zùstal a nezøídka se telefonem svolali i další "spøíznìnci" a sedìlo se v dru¾ném povídání a¾ do rána. Pokud jsme nìkteré z nás bývaly s dìtmi doma, trávily jsme èasto dopoledne nad spoleèným hlídáním, pletením a vaøením obìda v kterékoliv domácnosti, kterou jsme pro ten den zvolily za hlavní stan. Naše "spoleèné" vìtší dìti vìdìly, ¾e staèí vyzkoušet všechny zvonky a své matky a plnou l¾íci pøi návratu ze školy v¾dy najdou.
Ale to, co mne s Plzní sepjalo nav¾dy, jsou vzpomínky ze dnù srpna roku 1968. To nejde pro¾ít s mìstem nìco takového a nesrùst s ním v okam¾icích strachu a bolesti nav¾dy. V¾dycky budu vidìt v ulici nad Hamburgrem projí¾dìjící kolonu zahranièních návštìvníkù, kteøí stáli na sedadlech a zdravili nás "véèkem" dvou vztyèených prstù. V¾dycky vjedu v duchu tramvají na námìstí to ráno, kdy jsem celé mu¾ovì redakci vezla bandasku horké kávy a tašku mazaných chlebù, aby mìli co pojíst po hektické noci a uvidím v boèní ulici jak se na nás valí kolona tankù. Tak jako tehdy se mi ledovì sevøe ¾aludek a budu stejnì zajiklá a tichá, jako jsme tehdy byli v tom voze všichni. A kdykoliv pùjdu po tehdejší Lenince, nav¾dy budu pøemáhat nutkání se podìšenì rozbìhnout pøed nají¾dìjícími tanky a stále stejnì pocítím to hrdé napøímení zad - "abych jim tu radost nedopøála". A na rohu za divadlem v mých vzpomínkách stojí stolek s podpisovými archy "za svobodu", o které jsme vìøili, ¾e si ji vytrucujeme.
Kdy¾ jsme se marnì pokusili znovunabýt lidskou dùstojnost jinde a bláhovì opustili to lidské spoleèenství, neodvá¾ila jsem se potkat ta místa plných deset let. Pak jsem celý den chodila po ulicích na Doubravce a vùbec se nestydìla z proudy slz, které mi celou dobu tekly z oèí. Slz nad nenapravitelností pokøivených ¾ivotù mých dìtí a nás dospìlých, nad nenávratnì ztraceným pocitem bezpeèného domova.
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: