Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…

 

Tai a "dubnové poèasí"

 

Je to tak-práce s Taiem zmítaným pubertou pøipomíná dubnové poèasí. Jak u¾ jsem psala, na zaèátku školního roku bylo setrvale zata¾eno a bouøky byly na poøadu skoro ka¾dou hodinu. Pak se pomalu, velmi pomalu zaèala oblaènost protrhávat, výjimeènì vysvitlo i sluníèko, které zahøálo mou duši zkormoucenou pocitem, ¾e dva roky mé nelehké práce pøišly vniveè. Poté pøišel prosinec, kdy Tai podlehl poøádné chøipce, mne èekala spousta jiných povinností, a tak jsme se mìsíc "pracovnì" nevidìli. A v lednu jsem tedy mohla jen konstatovat, ¾e "poèasí se opìt zhoršilo".
Ovšem takovou meteorologickou smrš», jakou dnes Tai pøedvedl bìhem jediné hodiny, jsem snad ještì neza¾ila.


Všechno zaèalo tím, ¾e Tai pøišel pozdì skoro o ètvrt hodiny, ale na omluvu jsem èekala marnì.Kdy¾ jsem ho upozornila, ¾e má dnes mimoøádné zpo¾dìní, upøímnì se podivil, ale vysvìtlení mìl hned poruce. "Já dnes mìl dvì pøíèiny," zaèal zeširoka a neobvykle spisovnì a tváøil se pøitom naštvanì. "Jednak já na vás napøed zapomnìl, ale rychle vzpomnìl a šel, jednak jsem dvakrát spadl a potøetí vrátil k maminka ... K maminka? Ne, k mamince," skonèil a zaèal si chystat sešit. Kdy¾ jsem marnì èekala na vysvìtlení, proè se vrátil k mamince, popíchla jsem ho otázkou: "A to ses vrátil k mamince, aby ti pofoukala nara¾ené.... Co sis vlastnì narazil?" "Zadek. Naštìstí ne hlava!" pronesl suše. Hned však dodal: "Ale to u mì asi jedno." Vzápìtí si uvìdomil plné znìní mého dotazu a ohradil se : "Nééé aby mi pofoukala! Já mìl tam zip, a jak já spadl, on mnì zakousl do zadku!" Radìji jsem se u¾ dál neptala, i kdy¾ mi nebylo moc jasné, co dìlá na riflích zip vzadu a jak mù¾e svého majitele kousnout do zadku, ale pro jistotu jsem odvedla øeè jinam: "Tak co, psali jste dnes tu pololetní provìrku?" (Minule toti¾ Tai tvrdil, ¾e budou provìrku psát v pondìlí.) "Ne, ale zítra budeme! A mám napsané, co musím opakovat," sdìloval horlivì a otvíral pøede mnou stránku svého školního sešitu, kde mìl vypsané mluvnické jevy, na nì¾ se má pøipravit. Zaèetla jsem se do seznamu a Tai se znovu ponoøil do batohu. Vylovil odtud pouzdro odpovídající velikostí školnímu penálu, z nìho vyndal "nìco", co nazval "písíèko", a jal se mnì vysvìtlovat, co všechno tahle vìcièka umí. Zjistila jsem, ¾e umí prakticky všechno, co notebook. Tai se zatváøil tajuplnì: "A teï vám nìco uká¾u!" No, ukázal. Na malém monitoru se objevily postavièky ze známého veèerníèku o krteèkovi. Jen¾e zatímco originální krteèkovy pøíbìhy jsou pouze podmalovány hudbou a doplnìny rùznými citoslovci, tyto postavièky mluvily - a navíc pubertálními hlasy. A to, co pronášely, by v psané podobì oplývalo vyteèkovanými výrazy, nebo» na zaèátku pøíbìhu myška objevila hromádku a s patøièným komentáøem si šla k moudré sovì ovìøit, zda se jedná o ..... "No, Tai, a teï uvidíme, jestli ti pro samé hlouposti v hlavì zbylo ještì nìjaké místo na èeštinu," pøerušila jsem v zárodku "filmové pøedstavení "a zaèala diktovat vìty s vybranými pravopisnými jevy. Tai honem chytrou mašinku schoval a zaèal psát.


Uf! První polovina diktátu, to byl tedy horor! ®e jsou Taiovy myšlenky bùhvíkde, o tom svìdèilo u¾ to, ¾e nebyl schopen si zapamatovat ani vìtu o ètyøech slovech. A ty chyby! Jakoby nìkterá slova slyšel poprvé. Bylo jasné, ¾e v jeho mozkovnì je v této chvíli zata¾eno tì¾kými olovìnými mraky, zatímco z mých úst budou brzy šlehat blesky a ruce budu muset dr¾et silou mocí v kapsách, aby i neuhodilo. Kdy¾ jsme byli asi v polovinì diktátu, moje zoufalství explodovalo: "Proboha, Tai, proè ty ke mnì vùbec chodíš? V¾dy» chyby, které dìláš teï v tercii, jsi nedìlal ani v primì!" Tai se po mnì provinile podíval, a kdy¾ vidìl, ¾e to myslím smrtelnì vá¾nì, v dalších vìtách bylo vidìt, ¾e pomalu jde do sebe. Chyb bylo stále ménì, ale kdy¾ jsme diktát dokonèili, byl by jejich poèet ještì poøád staèil na dvì dobøe vykrmené pìtky. "Máš na kontrolu ètyøi minuty a sna¾ se!" øekla jsem mu a odešla do kuchynì, abych se po tìch galejích napila. Tai udìlal toté¾, a kdy¾ jsem se vrátila, hlásil mi, ¾e našel ètyøi hrubky. "No tak ještì dvakrát tolik a bude to v suchu," odtušila jsem a zchladila tak Taiovo nadšení. Okam¾ik bojoval s chutí prodiskutovat výraz "bude to v suchu", ale pak se znovu pustil do pátrání. Po chvíli sice našel ještì 4 hrubky, ale další 4 v diktátì ponechal, a tak to bylo jako obvykle "za tøi".


Hrozila jsem se pomyšlení, ¾e nás ještì èeká opakování gramatiky. Jestli bude Tai "soustøedìný" stejnì jako na zaèátku diktátu, pak a» mi pomohou nebesa! Tak chmurnì jsem pøemítala, zatímco jsem po Taiovi chtìla, aby urèil slovní druhy u všech slov první vìty diktátu. Tai tentokrát vynechal pravidelný rituál ("A co je slovní druhy?...Ahá!Podstatná jména,pøídavná jména, zájmena atd.") a zaèal rychle a správnì urèovat. Jediné, co se nemù¾e odnauèit, je pojmenování slovních druhù zásadnì v mno¾ném èísle, a tak slyším: "Tøi je èíslovky, nové - pøídavná jména, domy-podstatná jména" atd. Kdysi ve tøetí tøídì se nauèil vyjmenovat slovní druhy v mno¾ném èísle a pøes to vlak nejede. Urèuje naprosto správnì, a dokonce "z vlastní píle" pøidává i podrobnosti, o nich¾ jsem byla pøesvìdèena, ¾e u¾ je dávno ze své dìravé hlavy vytrousil, a tak stále více mraèen mizí. A kdy¾ Tai "vystøihl" bezchybnì i grafický rozbor vìtných èlenù, pro svou podobu zvaný "pavouk", svítilo ji¾ na blankytné obloze jasné sluníèko.


Zkrátka - kdy¾ se chce, všechno jde. Jen¾e to se musí chtít... Mám pravdu, Tai?

Míla Nová

 

Taioviny - 1
Taioviny - 2
Taioviny - 3
Taioviny - 4
Taioviny - 5
Taioviny - 6
Taioviny - 7
Taioviny - 8
Taioviny - 9
Taioviny - 10
Taioviny - 11
Taioviny - 12
Taioviny - 13
Taioviny - 14
Taioviny - 15
Taioviny - 16
Taioviny - 17
Taioviny - 18
Taioviny - 19
Taioviny - 20
Taioviny - 21
Taioviny - 22
Taioviny - 23
Taioviny - 24
Taioviny - 25
Taioviny - 26
Taioviny - 27
Taioviny - 28
Taioviny - 29
Taioviny - 30
Taioviny - 31
Taioviny - 32
Taioviny - 33
Taioviny - 34
Taioviny - 35
Taioviny - 36
Taioviny - 37
Taioviny - 38
Taioviny - 39
Taioviny - 40
Taioviny - 41
Taioviny - 42
Taioviny - 43
Taioviny - 44
Taioviny - 45