Vánoce, vánoce pøicházejí...
Teoreticky je vylouèeno stihnout všechny pøípravy na tradièní Vánoce. Umýt okna, uklidit šuplíky, odøezat v zazimované zahradì tøešòové vìtévky, vymyslet a koupit dárky, upéct vanilkové rohlíèky, oøechové tyèinky, pusinky. Dalších dvacet druhù cukroví a stovky pøedvánoèních úloh vynechávám, abych šetøila hard disk. (Nevím, co to je, ale prý to mám v poèítaèi. Zatím to nevybuchlo.) A to ani nemluvím o lidech, kteøí mají Vánoce zvláš» dobrodru¾né. 
Mám známou, jistou paní Maøenku, která léta létá o Vánocích za vnouèaty do Austrálie. Kdy¾ odletí, hry¾u si pøi Televizních novinách nehty. Dennì èekám, ¾e ji uvidím, jak úpí nìkde v zahranièním vìzení èekajíc na popravu. Proto¾e paní Maøenka - aspoò to tvrdí - je všech pašerákù královna. Pøes celnice, radary a jiné kontroly pašuje ty nejtvrdší drogy: sušené houby a mák! Zatím se v¾dycky vrátila ¾ivá, celá a spokojená, ¾e èeským Vánocùm v Melbourne nic nechybìlo, ale kdy¾ po mnì chtìla, abych jí pùjèila na cestu knihu "Vejce a já", odmítla jsem. Pøece jenom to riziko stìtí nebo do¾ivotí mi pøipadá dost vysoké.
Všude teï voní vanilka, skoøice a høebíèky a já jsem si vzpomnìla, jak jsem se ka¾dý prosinec kdysi silnì zajímala o bankovní sejfy. Na kolik pøijde pronájem, jak je takový trezor velký, jestli je suchý a chladný... Proto¾e rohlíèky, hvìzdièky, koleèka i tyèinky sice vycházely v naší kuchyni z roury, byly patøiènì ošetøeny a odlo¾eny do spí¾e, ale odtud mizely beze stop. Jestli "bledly, ztrácely tvar, stávaly se neurèitými, rozplývaly se a nakonec unikly ventilací do mezihvìzdného prostoru", jak popisuje miznutí pan Jirotka v Saturninovi, nevím. Já jsem podezírala man¾ela a syna, ale ti se tváøili jako barokní andílkové a zapírali, i kdy¾ mìli na nose šmouhu od vanilky...
Kdy¾ u¾ jsme pøi tom peèení, ráda bych vám pøedala recept, který poprvé uvedla ve své Kuchaøské knize paní Terezie Vansová pøed osmadevadesáti léty. (Ne, nebyla jsem ještì na svìtì, i kdy¾ si tím moji mladí nejsou jisti.) Já jsem k nìmu pøidala jenom nìjaké vlastní zkušenosti.
Potøeby:
15 dkg mletých oøechù, aspoò 1 vnouèe ve vìku, kdy si u¾ umí hrát s plastelinou, Smotlachùv Atlas hub anebo Google v PC, 15 dkg práškového cukru, dvoudecový pohár rumu, 1 vajeèný bílek, mokrý hadr, 1 polévková l¾íce kakaa a tabletka aspirinu.
Postup práce: smícháme oøechy, cukr a bílek (nešlehaný) a vypracovanou masu rozdìlíme na polovice. Do jedné dáte pár kapek rumu, do druhé kakao a ka¾dou zvláš» dùkladnì propracujete. V Atlase hub (nebo na Google) najdete obrázek "Boletus reticulatus - høib dubový" a vnouèe navedete, aby takové høíbky vyrábìlo. Ze svìtlé masy no¾ièky, z tmavé klobouèky, doporuèená velikost je 3-4 cm. Asi po šesti minutách zaènìte bìhat s mokrým hadrem po bytì: oøechovo-cukrovo-bílková hmota je nevysvìtlitelnì roztroušena všude: na vypinaèích, na televizní obrazovce, na klikách, v nejvzdálenìjším pokoji, za uchem vnouèete... Po patnácti minutách spolknìte aspirin a zapijte zbytkem rumu... Hotové høíbky se suší pár hodin na èistém papíøe a pìknì vypadají na vánoèních mísách s cukrovím. Kdo ten recept znal, a» ho pøeskoèí a neète.
V prosinci jsme si uspoøádaly vánoèní zasedání i my tøi staré kamarádky, Judita, Naïa a já. Hlavním bodem programu byly dárky pro naše dìti a vnouèata. To je problém, proto¾e na nás doléhá celosvìtová finanèní krize, špatná cirkulace krve v nohách a nedostateèná orientace v souèasném svìtì. Jako obvykle se ukázalo, ¾e ka¾dá kráèíme svojí cestou. Judita øekla, ¾e ona zabezpeèuje pro rodinu vìtšinu stravy. Prý u¾ koupila krocana velikosti práškovacího letadla, prase od kyèlí dolù a ještì se chystá koupit kapra, jakého nevidìl ani Jakub Wagner.
Dárky kupuje jenom pro pravnouèka a pro kocourka. Vloni je omylem pøehodila: kocour dostal vláèek, pravnuk myšièku s rybí pøíchutí. Oba prý byli velmi spokojeni a o výmìnì nechtìli ani slyšet. Naïa na téma "dárky" zachmuøenì podotkla, ¾e její dìti kazí její vnouèata, proto¾e jim kupují poøád nìjaké nové a nové chytré krabièky, které jsou tak drahé, ¾e by za to byla za jejího mládí pìkná kráva. Nebylo nám úplnì jasné, kdo koho kazí, a o tìch krabièkách taky nemáme nejèerstvìjší pøehled (iPody? tablety?èteèky? co ještì?), ale vøele jsme s Naïou souhlasily. Potom jsem se pøiznala já, ¾e v rámci rodiny kuji pikle, intrikuji a manipuluji s lidmi, aby za mne vybrali a koupili dárky ostatním. Já to potom jenom zaplatím, zabalím a omašlièkuju...
U¾ jsem stará ¾ena a tomuto svìtu nerozumím... Vloni, napøíklad, "za mne" koupila nevìsta jedné vnuèce ¾ehlièku na vlasy. Za mého mládí jsme se natáèely, abychom byly kudrnaté. Moje kudrnatá vnuèka si vlasy ¾ehlí, aby je mìla rovné... Druhá vnuèka dostala "ode mne" náušnice. Moc jí sluší, ale bojím se, aby jí nepøerazily klíèní kosti...
Moudrá babièka však mlèí, nekritizuje, jenom se usmívá... Po¾alovat na záludnosti tohoto svìta si mù¾e kamarádkám anebo na SeniorTipu.
Po probrání tìchto banalit okresního formátu jsme nasadily vzdìlaný, intelektuální výraz a dohodly jsme se, kam spolu v prosinci pùjdeme my tøi za kulturou. A šly jsme za pár dní na výstavu moderního výtvarného umìní nejmladší slovenské generace. Moc se nám líbila, a¾ na pár soch (snad to byly sochy?), které vypadaly, jako by utekly ze Sbìrných surovin. Pro zotavení jsme zašly na výstavu celo¾ivotního díla Josefa Lady. Èlovìku se tam udìlá vánoènì hezky a já zaènu u zimních Ladových obrazù rozvíjet svoji oblíbenou teorii, ¾e on je jediný malíø, který umí namalovat èas. Kolik je hodin, kdy¾ se dìvèátko ve vlòáku dívá na osvìtlený stromeèek v oknì domu? A kolik je, kdy¾ Mikuláš, èert a andìl kráèejí zasnì¾enou vesnicí?
Na vánoèní koncert mne vzali letos moji mladí. Byl v evangelickém kostele, hráli tam moji oblíbenou barokovou hudbu, která mne povznáší a zušlech»uje. Jenom kdyby kostelní lavice nebyly posledních pár století poøád tak zarputile pravoúhlé, tak¾e se mi v nich zle sedí a bolí mne záda. Snad to má co dìlat s pokáním høíšníkù, anebo dokonce s oèistcem...
Tady svoje vánoèní povídání konèím. Zbývá jenom popøát všem lidem dobré vùle pìkné Vánoce. A do pøíštího roku vysoký dùchod a nízký cholesterol...
Blanka Burjanová
PS: Milá Ludmilko, tobì zvláš» pøeji krásné, pohodové Vánoce, proto¾e jsi se o SeniorTip tak pøíkladnì starala. A» se ti všechno daøí i v novém roce 2013 ti upøímnì pøeje Blanka z Bratislavy.