Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Tai a "magor"

No ano, nedá se svítit - i Tai nám v pubertě zklackovatěl. Klacek je, ale ne takový ten sukovitý, s nímž srážka bolí, ale klacek...jak bych to nejlépe vyjádřila? Jo, už to mám ! Klacek bambusový-pružný, ohebný a někdy i dutý.
Mezi projevy jeho klackovitosti patří i to, že přejímá do svého vyjadřování vulgarismy, které jsou v současnosti nedílnou součástí řeči jeho vrstevníků. A protože pro češtinu ještě nemá vypěstovaný patřičný cit, použije "těžký kalibr" v rozmluvě s kýmkoli- s kamarády samozřejmě, ale i se mnou. A tak občas dostanu bez varování "zásah mezi oči" a mám co dělat, abych Taiovi vysvětlila, že ten který výraz se do společnosti opravdu nehodí. Tai mne s bohorovným klidem pozoruje, jak se potím, a pak mne odrovná udivenou námitkou: "Ale já neříkal ve společnosti, já říkal jen vám." I musela jsem ho poučit, že v takovém případě jsem společnost já.
Nedávno jsem předpovídala, že na synonyma ještě dojde, a už je to tady!
Asi před dvěma týdny přišel Tai na hodinu silně nasupený. Pozdraví jen tak, aby se neřeklo, posadí se, položí na stůl učebnici, sešit, pouzdro a...zírá. Chvíli čekám, ale kdybych s pozvednutým obočím opět nepronesla významné "No?", seděl by tam asi ještě teď. Loupne po mně okem a otráveně otevře sešit. Napíše datum, číslo hodiny, mlčky mi přistrčí ke kontrole domácí úkol, ale jeho zamračený výraz se nezmění. "Můžeš mi říct, proč koukáš jako čert do baně?" dochází mi trpělivost. Tai mírně ožije, neboť sice rozumí "čertovi", ale neví, co je "do baně". Nechá si "baňu" vysvětlit a opět se zachmuří. "Tak povídej!" pobídnu ho. "Když on magor!"vybuchne Tai. "No moment! Jaký on a jaký magor?"zchladím ho. "No soused, ve škole,"objasní. "A co ten magor?" podívám se na něho přísně. "Je magor! On mně ukradl můj sešit z matematika a já nebudu mít zítra domácí úloha a bude pěěět!"rozčílí se Tai znovu. Nejprve musí opravit chybné koncovky, poté mu vysvětlím, že soused jistě neodnesl jeho sešit schválně, a že úlohu tedy napíše protentokrát na papír, a pak se věnujeme "magorovi". "Tai, jak je to dlouho, co jsme si vysvětlili, že každý vulgární výraz má svoje slušné synonymum?"připomínám mu naši nedávnou debatu. Tai snaživě zalistuje v sešitě a ohlásí mi datum oné hodiny. "No vidíš! A už používáš zase další výraz-magor!""Ale magor ne moc sprosté!" spouští Tai obhajobu svého slovníku. "Ne moc, ale dost!"smetu ze stolu jeho snahy. "Takže co teď budeš dělat?" "Hledat synonyma," protáhne otráveně. "Ano. A budeš hledat takové pojmenování pro člověka, který dělá nerozumné věci, aby je mohl užít i učitel," pokývnu hlavou na souhlas a tím odstartuji křížovou cestu. Nejprve na mne Tai pokusně vybalí svého oblíbeného "blllbsééé", a když neuspěje , vyzkouší "debila". "No, Tai, copak jsi někdy slyšel, že by některý tvůj učitel řekl žákovi, že je debil?"divím se nepokrytě. "Jooo!" tvrdí Tai, a aby pravdivost svých slov podtrhl, kývá horlivě hlavou. Když uvidí můj nedůvěřivý pohled, vysvětluje: "Pan učitel v pátá třída řekl: Vyndejte debilníčky a zapište úlohu!" Nevím, jestli se mám smát, či si zoufat, a tak honem vysvětluji, že to není nadávka, nýbrž hovorové humorné označení deníčku, kam si zapisujeme to, co bychom neměli zapomenout. Jenže Tai už asi vystřílel veškerou munici, a tak mlčí a uhýbá očima. Čas kvapí, chci tedy jeho přemýšlení urychlit, a proto napovídám: "Člověk, který dělá hlouposti, je...." Čekám, že Tai doplní, neboť před necelým rokem mu tvoření názvů osob podle vlastností šlo velmi dobře, ale ten mlčí. No nic! Zkouším to tedy přes analogii: "Ten, kdo je chytrý, je...?" "Chytrolín!" boduje Tai. A tak následuje další rozbor a na jeho konci se dopracujeme ke slovu "chytrák". "A když není chytrý, ale je hloupý, je to....?"pokládám otázku se zoufalou nadějí v hlase. Tai se přikrčí, svraští čelo a vyrazí : "Hloupák!" Z posledních sil ho dostrkám k poslední kosmetické úpravě slova a dočkám se tvaru "hlupák". "No, konečně!"oddechnu si a pobídnu Taie, aby si otevřel Pravidla.
Tai se vnoří pod stůl, kde má batoh, vyhrabává Pravidla a potichu si bručí pod nos: "A stejně je magor..."

Míla Nová