Sbohem, pane profesore, mìl jsem Vás rád!
Mùj pøíspìvek bude v nìèem tak trochu neobvyklý. Na Seniortipu jsme si zvykli pøedevším èíst a prohlí¾et krásné obrázky, dnes mám pro vás jinou nabídku. Kromì pøeètení mého pøíspìvku si budete moci poslechnout jeden poøad z mého „virtuálního rádia“. Je to honosný název pro úzký výbìr z archivu nìkolika set mých pøíspìvkù pro nìkdejší brnìnský Èeskoslovenský rozhlas, které jsem zèásti pilnì zaznamenával na magnetofon. Ale sleduji i další cíle, zavzpomínat na jednoho svého vá¾eného profesora z pra¾ské techniky i na jeden úspìšný rozhlasový vzdìlávací poøad, který mìl po nìkolik desetiletí svùj nemalý okruh vysoce aktivních posluchaèù.
Tìch kantorù, kteøí se mi skuteènì nav¾dy zapsali do pamìti, kteøí mùj ¾ivot vybavili cennými hodnotami, nebylo tak mnoho. Jednoho z nejvýznamnìjších z nich jsem si vybavil nedávno, kdy¾ jsem ve svém archivu všeho mo¾ného našel útlý svazek korespondence, asi 35 lístkù, dopisù krátkých, delších i o ètyøech hustì strojem popsaných stranách. Dostal jsem je od svého profesora z pra¾ské techniky bìhem pomìrnì krátké doby asi 1 ½ roku koncem minulého století.
Setkal jsem se s ním osobnì všeho všudy jednou u zkoušky z elektrického mìøení neelektrických velièin, ale nesmazatelnì se mi zapsal do pamìti. Zpùsobily to mj. jeho èlánky v technické literatuøe, hluboce odborné, neobyèejnì jasné a srozumitelné, které jsem s chutí èetl a studoval. Nebyly psány tou suchou èeštinou, obvyklou pro oblast techniky, byly to spíše eseje, stylisticky bohaté, vtipné, nápadité, neobyèejnì ètivé.
Jak a proè jsme si zaèali psát, je zajímavá historie. Kromì své profese vìdeckého pracovníka jsem asi po 30 let intenzivnì spolupracoval s Ès. rozhlasem, stanicí Brno, redakcí vìdy a techniky. Pro pøemýšlivé posluchaèe se zájmem o menší i vìtší taje vìdy a techniky jsem mimo jiné redakci navrhl pravidelné vysílání nevšední pravidelné rubriky, tzv. technického kvizu. Návrh byl pøijat a asi po deset let jsme formou krátkých relací posluchaèùm tehdejšího poøadu Paprsek pøedkládali k øešení jednoduché i slo¾itìjší úlohy z matematiky, fyziky, elektrotechniky, øešení jsme s mìsíèním odstupem odhalili a rozvedli na základì pøíspìvkù posluchaèù. Byla to nesmírnì poutavá hra; obèas jsme ¾asli, kolik fantazie, nápaditosti, myšlenek se rodí v lidském vìdomí.
Jeden posluchaèský pøíspìvek nìkdy zaèátkem roku 1990 mì
nesmírnì potìšil: své øešení nám zaslal mùj památný kantor, Univ. prof. RNDr. Jindøich Forejt, DrSc. tehdy u¾ v hluboké penzi.
Napsal jsem mu jako jeho bývalý ¾ák, podìkoval za jeho vklad do mého ¾ivota. Moje odezva mu udìlala radost a stala se impulsem k intenzivní výmìnì dopisù. A to co platilo pro jeho technické èlánky, platilo dvojnásob pro jeho dopisy. Byly ¾ivé, nápadité, èasto humorné, neobyèejnì ètivé. Jejich témata byla nesmírnì rozsáhlá (mo¾ná se k nim èasem vrátím).
K mému pøekvapení mi jednoho dne pan profesor sdìlil, ¾e technický kviz, který jsem v rozhlase inicioval je vlastnì nápad velmi starý a pochází – ètete správnì – z poèátku dvacátého století! Pøipomnìl mi témìø sto let staré zábavné úkoly, které ètenáøùm jihoèeského èasopisu Budivoj ukládal jejich autor, pan kaplan Øepa a pozdìji vydal v útlé kní¾ce s názvem „Nuly“. Obnošenou a stokrát prolistovanou kní¾ku mi dokonce zapùjèil, jen mì naléhavì ¾ádal o její vrácení. Øepovy Nuly mì inspirovaly k dalším nevšedním kvizovým zadáním, nìkolik jsem z kní¾ky vybral, novì zpracoval a ve zvukové podobì ulo¾il našim bádavým posluchaèùm.
Jeden, který se mi nejvíce zalíbil, jsem vybral i pro vás ze svého zvukového archivu (na magnetické pásce archivuji desítky hodin ze svých asi 400 odvysílaných poøadù, nìkteré jsem u¾ pøevedl na poèítaè) a díky mo¾nostem internetu vám je mohu po letech zpøístupnit. Nelekejte se, nebudu od vás chtít ¾ádné matematické ani fyzikální dovednosti, budete-li chtít jen hrubý odhad a asi dvakrát 5 minut èasu pro poslech zadání a øešení.
Otázka zní: Jak daleko se nachází na první pohled nekoneènì vzdálený obzor, stojíme-li (pro jednoduchost) na bøehu moøském. Máte-li smysl pro trochu fyziky a matematiky, zkuste se zamyslet nad zadáním, které odezní ve formì, jak jsme je odvysílali pøed témìø dvaceti lety. A» se pro øešení èi odhad rozhodnete, èi ne, a» se vám u¾ øešení podaøí nebo ne, mo¾ná vás výsledek, tak trochu pøekvapující, bude zajímat.
Formulaci úlohy, v ni¾ zèásti doslova citujeme z Øepovy kní¾ky, psané èeštinou poèátku minulého století, si poslechnìte aktivací zvukového souboru „Obzor_zadání“. Øešení úkolu najdete v souboru „Obzor_øešení“. Pan profesor mìl z rozhlasové podoby témìø 100 let starého kvizového úkolu velkou radost a pochválil mì za jeho zpracování.
Ale ještì zpìt k mému panu profesorovi. Naše dopisování, ¾el netrvalo dlouho, ani nebyl tak starý, ale byl tì¾ce nemocný a poslední dopisy jsme si vymìnili v prùbìhu jeho nemocnièního pobytu. Zaèátkem èervence 1991 se odmlèel a smuteèní oznámení mi zaslala u¾ jeho pani. Univerzitní profesor RNDr. Jindøich Forejt DrSc, pøední èeský vìdecký pracovník, pozoruhodný odborník, uèitel a skvìlý èlovìk opustil tento svìt 18. èervence 1991.
Imrich Lencz
Závìrem ještì nìkolik slov o rozhlasovém poøadu Paprsek, nìkdejším magazínu vìdy a techniky. Poprvé jsem se s ním setkal koncem padesátých let, kdy nás jeho nezapomenutelný redaktor, Pøemysl Matula navštívil s reportá¾ním magnetofonem, aby natoèil poøad o unikátním vìdeckém zaøízení, které jsme v letech 1955-56 nasadili do provozu. Byl to rozhlasák starého ra¾ení s perfektní èeštinou, výslovností, dikcí, poutavým hlasem, rozhlasák, který – jak bylo v té dobì pravidlem - musel projít nároènými tzv. hlasatelskými zkouškami, ne¾ ho pustili k mikrofonu. Paprsek, jako mnoho dalších, byl komponovaný poøad natáèený podle pøipraveného scénáøe, jeho spíkøi byli známí brnìnští herci. A v øadì svých rubrik se sna¾il aktivizovat své posluchaèe, co¾ se mu do znaèné míry daøilo. V rubrice Vìda a technika inspirující jsme posluchaèe zásobovali námìty pro dílnu amatéra – elektronika, technický kviz jim pøinášel zábavu i pouèení a formou minikampanì Mìsíc zdarma jsme uèili posluchaèe šetøit energií, zejména elektrickou. S potìšením zaznamenávám, ¾e jsem stál v pozadí vìtšiny takto zamìøených poøadù.
Další èlánky autora: