Blanka Kubešová:Nestává se to často

Jak již napsal Václav Židek - za slavnostostních fanfár v přítomnosti rektora a profesorů Univerzity Palackého a řady dalších čestných hostů byla oceněna dlouholetá práce hned dvou nositelů české kultury v exilu. Literárnímu vědci, Prof. PhDr. Lubomíru Doleželovi česko-kanadskému lingvistovi a literárnímu teoretikovi, zakladateli bohemistických studií na Torontské univerzitě a nositelce, takříkajíc vyslankyni české kultury v Austrálii, paní Janě Reichové byl udělen čestný profesorský titul doctor honoris causa.

Každý z nich v jiném prostředí a po svém reprezentoval naši zemi, naši vědu a kulturu. O profesoru Doleželovi vím jen tolik, že coby profesor slavistiky a literární teorie patří ke světovým autoritám, kterému se neobyčejnou houževnatostí podařilo udržet pouta mezi Kanadou a domovem. Po studiích bohemistiky a rusistiky na Filozofické fakultě UK působil na slavistickém oddělení univerzity v Torontě, kde byl posléze jmenován profesorem na katedře literatury. Později působil jako hostující pedagog na řadě amerických, evropských i českých univerzit. Včera se dostalo jeho práci uznání čestným doktorátem na jeho takříkajíc alma mater.

Jana Reichová odešla v roce 1968 do Austrálie. Mám pocit, že se jednou zmínila že to bylo v září, přesně večer před sv. Václavem, kdy přistála s mužem a malým synkem na sydneyském letišti. Prakticky ihned se zapojila do krajanské práce a coby spoluzakladatelka českého vysílání pro krajany se zasloužila o udržení českého jazyka. To se jí dařilo i během další patnáctileté práce jako hlasatelka a redaktorka etnické rozhlasové stanice, kdy neúnavně propagovala český jazyk a českou literaturu. Mnozí autoři vděčí právě jejímu hlasu za to, že jejich díla vešla ve známost i na dalekém kontinentu u protinožců.

Jako aktivní členka pobočky Svazu vědy a umění v Sydney organizovala večery a setkání s českou kulturou a stala se tak její významnou propagátorkou. Byla také dlouholetou dopisovatelkou do novin v českém a slovenském jazyce v Melbourne, do „Hlasu domova“ a následně do řady jiných periodik. Nevím, jak dalece ji ovlivnila skutečnost, že po matce pochází z rodu Jana Sladkého Koziny, vůdce chodského povstání, který symbolizuje odpor českého lidu proti útlaku v tzv. době temna po bitvě na Bílé hoře, ale jisté je, že podobně jako tento lidový hrdina i ona potřebovala ke své práci a prosazování ideálů a české řeči v cizině houževnatost a tvrdou hlavu. Po „sametu“ se Jana Reichová zasloužila o navázání kontaktu s Universitou Palackého a nyní tedy za slavnostních fanfár přijala z rukou rektora tu nejvyšší poctu, jakou může universita udělit.

Omlouvám se, že pan profesor Doležel vyšel v mé kusé zprávě trochu zkrátka. Je to tím, že mám k Janě Reichové dlouholetý osobní vztah, vždyť patřím k těm, kterým propůjčila svůj hlas, přednes a cit při čtení i mých prvotin. Přiznávám, že i mne se zmocnil zvláštní pocit, když jsem ji viděla ve slavnostním černém taláru s oním speciálním kloboukem, když jsem poslouchala slavnostní řeč a se slzami v dojetí sledovala celý slavnostní ceremoniál.

Jana Reichová pohnutým hlasem poděkovala za udělení čestného uznání, ale brzy zvládla své emoce a zdůraznila, že je chápe jako poděkování všem aktivním členům krajanské komunity v Austrálii a čestný doktorát přebírá za všechny, kteří v cizině udržují českou kulturu a tradici.

Poděkování zakončila básní Jaroslava Vrchlického, Hora Říp:

Viděl jsem hory plné ledu/ však zpívat o nich nedovedu.
Jiskřily dálky nad hlavami/jak bledě modré drahokamy.
Jímala závrať při pohledu/ zpívat však o nich nedovedu.

Když ale vidím na obzoru/ uprostřed kraje nízkou horu,
na nebi mráček běloskvoucí/ - přestane srdce chvíli tlouci.
Oblaka letí v klasech zralých/ a koně dupou po maštalích.

V panácích jsou už všude snopy/ a svatý Jiří zvedá kopí,
aby je vrazil ve chřtán dračí,/ a motýl spěchá po bodláčí;
a jako krůpěj na prstenu/ třpytí se drobná kvítka rmenu.

Tu nemohu se vynadívat/a všechno ve mně začne zpívat,
zpívat i plakat. Maminko má,/jak je to hezké u nás doma!

Její vystoupení a jímavý přednes byly odměněny burácejícím potleskem.