Blanka Kubešová:Nestává se to èasto
Jak ji¾ napsal Václav ®idek - za slavnostostních fanfár v pøítomnosti rektora a profesorù Univerzity Palackého a øady dalších èestných hostù byla ocenìna dlouholetá práce hned dvou nositelù èeské kultury v exilu. Literárnímu vìdci, Prof. PhDr. Lubomíru Dole¾elovi èesko-kanadskému lingvistovi a literárnímu teoretikovi, zakladateli bohemistických studií na Torontské univerzitì a nositelce, takøíkajíc vyslankyni èeské kultury v Austrálii, paní Janì Reichové byl udìlen èestný profesorský titul doctor honoris causa.
Ka¾dý z nich v jiném prostøedí a po svém reprezentoval naši zemi, naši vìdu a kulturu. O profesoru Dole¾elovi vím jen tolik, ¾e coby profesor slavistiky a literární teorie patøí ke svìtovým autoritám, kterému se neobyèejnou hou¾evnatostí podaøilo udr¾et pouta mezi Kanadou a domovem. Po studiích bohemistiky a rusistiky na Filozofické fakultì UK pùsobil na slavistickém oddìlení univerzity v Torontì, kde byl posléze jmenován profesorem na katedøe literatury. Pozdìji pùsobil jako hostující pedagog na øadì amerických, evropských i èeských univerzit. Vèera se dostalo jeho práci uznání èestným doktorátem na jeho takøíkajíc alma mater.
Jana Reichová odešla v roce 1968 do Austrálie. Mám pocit, ¾e se jednou zmínila ¾e to bylo v záøí, pøesnì veèer pøed sv. Václavem, kdy pøistála s mu¾em a malým synkem na sydneyském letišti. Prakticky ihned se zapojila do krajanské práce a coby spoluzakladatelka èeského vysílání pro krajany se zaslou¾ila o udr¾ení èeského jazyka. To se jí daøilo i bìhem další patnáctileté práce jako hlasatelka a redaktorka etnické rozhlasové stanice, kdy neúnavnì propagovala èeský jazyk a èeskou literaturu. Mnozí autoøi vdìèí právì jejímu hlasu za to, ¾e jejich díla vešla ve známost i na dalekém kontinentu u protino¾cù.
Jako aktivní èlenka poboèky Svazu vìdy a umìní v Sydney organizovala veèery a setkání s èeskou kulturou a stala se tak její významnou propagátorkou. Byla také dlouholetou dopisovatelkou do novin v èeském a slovenském jazyce v Melbourne, do „Hlasu domova“ a následnì do øady jiných periodik. Nevím, jak dalece ji ovlivnila skuteènost, ¾e po matce pochází z rodu Jana Sladkého Koziny, vùdce chodského povstání, který symbolizuje odpor èeského lidu proti útlaku v tzv. dobì temna po bitvì na Bílé hoøe, ale jisté je, ¾e podobnì jako tento lidový hrdina i ona potøebovala ke své práci a prosazování ideálù a èeské øeèi v cizinì hou¾evnatost a tvrdou hlavu. Po „sametu“ se Jana Reichová zaslou¾ila o navázání kontaktu s Universitou Palackého a nyní tedy za slavnostních fanfár pøijala z rukou rektora tu nejvyšší poctu, jakou mù¾e universita udìlit.
Omlouvám se, ¾e pan profesor Dole¾el vyšel v mé kusé zprávì trochu zkrátka. Je to tím, ¾e mám k Janì Reichové dlouholetý osobní vztah, v¾dy» patøím k tìm, kterým propùjèila svùj hlas, pøednes a cit pøi ètení i mých prvotin. Pøiznávám, ¾e i mne se zmocnil zvláštní pocit, kdy¾ jsem ji vidìla ve slavnostním èerném taláru s oním speciálním kloboukem, kdy¾ jsem poslouchala slavnostní øeè a se slzami v dojetí sledovala celý slavnostní ceremoniál.
Jana Reichová pohnutým hlasem podìkovala za udìlení èestného uznání, ale brzy zvládla své emoce a zdùraznila, ¾e je chápe jako podìkování všem aktivním èlenùm krajanské komunity v Austrálii a èestný doktorát pøebírá za všechny, kteøí v cizinì udr¾ují èeskou kulturu a tradici.
Podìkování zakonèila básní Jaroslava Vrchlického, Hora Øíp:
Vidìl jsem hory plné ledu/ však zpívat o nich nedovedu.
Jiskøily dálky nad hlavami/jak bledì modré drahokamy.
Jímala závra» pøi pohledu/ zpívat však o nich nedovedu.
Kdy¾ ale vidím na obzoru/ uprostøed kraje nízkou horu,
na nebi mráèek bìloskvoucí/ - pøestane srdce chvíli tlouci.
Oblaka letí v klasech zralých/ a konì dupou po maštalích.
V panácích jsou u¾ všude snopy/ a svatý Jiøí zvedá kopí,
aby je vrazil ve chøtán draèí,/ a motýl spìchá po bodláèí;
a jako krùpìj na prstenu/ tøpytí se drobná kvítka rmenu.
Tu nemohu se vynadívat/a všechno ve mnì zaène zpívat,
zpívat i plakat. Maminko má,/jak je to hezké u nás doma!
Její vystoupení a jímavý pøednes byly odmìnìny burácejícím potleskem.