Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai, lest a paviáni
Dnes, po 18 mìsících naší spolupráce, u¾ je poznat, ¾e Tai dìlá v èeštinì pokroky. Ze stylu „kráva tráva pásti se“ pøechází k vìtám, kde u¾ je vìtšina podstatných jmen vyskloòovaná.
Zajímavé je, ¾e slovesné tvary mu od poèátku nedìlají vìtší potí¾e – pouze ve slo¾ených tvarech minulého èasu skoro pravidelnì chybí tvar pomocného slovesa „být“. A tak se dozvídám : „Vèera zapomnìl èi uèebnice!“ „A kdo je zapomnìl?“ ptám se nechápavì. „No pšece já!“ objasòuje Tai dùraznì, ale hned s po»ouchlým úsmìvem dodává : „Ale já pøedstíral!“ Na mùj tázavý pohled pøidá vysvìtlení : „ Já pøedstíral, ¾e Èeský jazyk je Angliètina, Zemìpis Matematika a …“ „A to nikdo nezjistil, ¾e Tai podvádí?“ pøeruším ho pøísnì. „Neee!“ smìje se Tai . „Já tvá¾il jako neviòátko.“ „A kolik uèebnic jsi zapomnìl dnes?“ ptám se s povzdechem. „Dnes? ®ádnou…Ale ráno šel na autobus a øíkal si, ¾e batoh jaksi lehký. Pšišel do tøídy, podívál se a…no jó! Zapomnìl doma bonbóny!“ Podotýkám, ¾e to není ¾ádné neštìstí, aspoò se nebudou kazit zuby.
„Jo, zuby špatný!“ souhlasí s povzdechem. „Zase byl u zuba¾ka, vrrrtala a mì bolí celá hu… teda ústa.“ Soudím, ¾e ho nìjak zvláš» nebolí, kdy¾ mu tak jede, ale hned mne „usadí“ : „ Booolí, ale já pøemáhám!“ „A budu mít na zub nová korunka!“ konèí své zubní hlášení a na moje pozvednuté oboèí reaguje okam¾itou opravou : „…na zubì jako na hradì novou korunku jako ¾enu…jo?“
Tentokrát nebudeme psát diktát, proto¾e Tai potøebuje vysvìtlit nìkteré mluvnické pojmy a procvièit si je na pøíkladech. Mezi jiným má vytvoøit nìkolik pøirovnání. A tak ze sebe sype : „Je pilný jako vèelièka, je chytrý jako liška, zpívá jako slavík, øve jako…“ Tady se Tai zarazí a rozva¾uje : „Já by øekl jako tygr…ale paní profesorka øíkala nìco jiné…já nemù¾u vzpomenout…“ „Neøíkala náhodou pavián?“ sna¾ím se mu pomoci. „Jooo, pavián!“pleskne se Tai do èela. „A víš, co je to pavián?“ ptám se pro jistotu. „Nìjaký opice,“ odpovídá. „Máš pravdu. Však si je mù¾eš prohlédnout v Podzámecké zahradì-tam jsou v kleci v zookoutku,“ informuji ho. V tu chvíli Taiovi zasvítí oèi a on nadšenì vyhrkne: „ Jooo, já vlastnì vííím! To ty opice, co mají èervená prrrddel!“ Kousnu se do rtu, abych nevyprskla smíchy, pøejdu nespoleèenské slovo mlèením a pøikývnu, ¾e jsou to opravdu ony. Jen¾e v tu chvíli Tai zvá¾ní, zaène se ošívat a je zøejmé, ¾e mu došlo, co právì vypustil z úst. Po chvíli na mne rozpaèitì koukne a povídá : „Kluci ve tøídì nìkdy øíkají svùj názor nespisovnì…tak jako já pøed chvíle.“
Ba, je to tak - ta „nespisovná“ slova si Tai zapamatuje nejrychleji…
Pamìtníci, vzpomínejte!