Moje navštívenka...
... tak trochu s nadhledem.
Narodila jsem se v Kremnici, v nádherné době poválečné. Narozeniny slavím ve znamení raka 7. července.
Vyrůstala jsem v Kopřivnici, městě, které se dodnes vyznačuje klidným prostředím se spoustou zeleně a ne zcela městským způsobem života. I když, pravda... , čas zapracoval i tady. Ludmila Holubová se jmenuji už hodně let.
Bydlím v teď již příjemném městě Ostravě – dříve ocelovém srdci republiky. O tom, že je Ostrava krásné a pohostinné město, se Vás již nějakou dobu snažím přesvědčit.
Podařilo se???
Vždy, když přišla řeč na zaměstnání, ptali se mě lidi, čím jsem chtěla být. No... na to se nedá tak jednoznačně odpovědět. Nejdřív jsem chtěla být doktorkou, potom pár let učitelkou a kdoví čím ještě. Výsledek byl ten, že jsem po ukončení ZŠ v Kopřivnici pokračovala studiem na SPŠ strojnické - tedy... studiu v porovnání s předchozími příklady diametrálně se lišícím! Koneckonců, technika a stroje mě vždycky hodně zajímaly. Po běžných studijních "peripetiích" a vcelku krásných létech s relativně "čistou hlavou", jsem odmaturovala. Později pokračovala na VŠE, fakultě ekonomické- ekonomika průmyslu. Nakonec jsem zakotvila ve státní instituci jako státní úředník…
Drtivá většina mého dosavadního života se skládá ze studia různých jazyků, práce, starostí o domácnost… Víceméně s úspěchem se snažím smířit s myšlenkou, že jsem seniorkou.
Co se mi daří:
Přesvědčování lidí, vyjednávání s lidmi, organizování všeličeho, přicházení včas na obzvlášť důležité schůzky, čtení v češtině, němčině a trochu v angličtině, zacházení s některými počítači, zmatkovat a bloudit v horách (vlastně i ve městech), tvorba vegetariánských jídel, salátů a jejich konzumace, propadat panice - když udělám nesprávný klik a vymažu co jsem pracně udělala, ruční práce obecně, doufání v lepší zítřky.
Co se mi nedaří:
Programování na počítači, psaní v jiných jazycích než v češtině, ranní vstávání, vaření, zpívat tak, aby se to dalo poslouchat, sledovat televizi (kromě zpráv), orientace bez brýlí, přesvědčování široké veřejnosti, že Internet je vhodný i pro seniory, ale hlavně přesvědčit o tom seniory!
Co bych ráda:
Vidět sochu Svobody, vylézt ještě jednou na Lomnický štít, potkat mnoho dalších milých lidí, vypadat tak něžně, jak mě nakreslila naše grafička Magda Vlachová a nachytat hodně šťastných hvězdiček, přečíst mnoho knih a vědět tolik, aby stálo za to nějakou napsat, být laskavá na ty, co si to zaslouží a (jak řekl někdo moudřejší něž já) mít sílu změnit věci, které změnit jdou a mít trpělivost snášet ty, které nejdou.
A teď už skutečně nevím, co bych ještě dodala. Snad jen, že mám dvě děti, dva vnuky, téměř všechny nahrávky Marie Rottrové a bratří Nedvědů, mnoho knih, radost ze života…