Literární a poetické variace na téma Frenštát

Nápad se zadáním literární soutěže „Poetické variace na téma Frenštát“ a „Literární variace na téma Frenštát“ byl velmi šťastný. Vždyť město Frenštát pod Radhoštěm nebylo v minulosti jen městem tkalců, místem nikdy nekončící práce při zajištění obživy na polním hospodářství a úmorné dřiny v lese, a ani v současnosti není jen městem ryze průmyslovým. Odnepaměti se ve zdejším prostoru zachvíval duch vzdělanosti, kultury a umění.

Pečlivě a poctivě tuto skutečnost ve svém díle dokumentuje frenštátský rodák, literární vědec a spisovatel, doktor Libor Knězek. Z jeho tvůrčí dílny vyšly knihy jako Čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny, vzpomínka na malířku Marii Parmovou-Knězkovou, Čtení o Františku Horečkovi, kniha o životě Josefa Kalusa, Jana Drozda a dalších. Je to čtení o spisovatelích a výtvarnících z pod Radhoště. A také o básnících, kteří měli poezii rádi a do Frenštátu často zavítali hledat podněty ke své tvorbě.
Mezi plejádou frenštátských umělců nelze opominout sochaře a malíře Jana Knebla, jehož rozsáhlému dílu se podnes obdivujeme. Bratry Strnadlovy – malíře a grafika Antonína, spisovatele a literárního teoretika Josefa a spisovatele Bohumíra, který přijal pseudonym Četyna. Nelze ovšem opominout ani velikána, jakým byl akademický sochař Albín Polášek. Ačkoliv po většinu svého života pobýval v cizině, rodný kraj měl neustále ve svém srdci, jak to ostatně dosvědčují jeho plastiky, kterými ozdobil své město Frenštát a také nedaleký Radhošť.

Město má také neobyčejně silné tradice sportovní. Už svým položením v klínu hornatých Beskyd byl k tomu dán předpoklad. Právě ve Frenštátě vznikl 14. září 1884 v národnostně nelehké době nejstarší ryze český turistický spolek - Pohorská jednota Radhošť. Frenštáčany PhMr. Štěpána Ježíška a JUDr. Edvarda Parmu k tomuto činu přivedla láska k hornatému Valašsku. Nově vzniklý turistický spolek si vzal za cíl - „návštěvu hor a zajímavých krajin moravsko-valašských usnadňovati a lásku k nim pěstovati“. Do znaku vložili symbol skromného květu - sedmikvítku.

Právě s ohledem na tyto rozkošatělé kulturní tradice Frenštátu snad ani nebylo možné volit pro literární soutěž jiné téma, než právě Frenštát. Volba se ukázala býti dobře promyšlenou, jak dosvědčují zaslané literární práce.
Návraty autorky Ivany Návratové představují magickou sílu, prezentovanou starým domem, který evokuje vzpomínky na jeho obyvatele, nabízí příběhy a skrytá tajemství k odhalení a dalšímu poznání.

Marta Dvořáková dvojím pohledem nahlíží do někdejšího domova na Horečkách: vidí toto čarovné zákoutí očima staré matky, okouzlené vzpomínkami na mládí – a zároveň očima současníků, kteří se podivují matčině úžasu nad starou trávou a neudržovanou chalupou, aby posléze přece objevili klíč k onomu tajemství: „Chce to jen přijít, postát a zavzpomínat. Ostatní už zařídí naše srdce.“

Tento „klíč“ je přímo hmatatelný i ve většině ostatních literárních příspěvcích, ať od autorů starší generace, nebo generace teprve nastupující.
Mladí autoři se v mnoha případech neomezili jen na prosté vyobrazení svého města, neobávali se vyjádřit své pocity a dokázali uvidět Frenštát jinak, než jen v opomíjené všednodennosti. Také se pokusili nahlédnout do budoucnosti, jak asi bude město vypadat za sto let, zda se podaří uchovat jeho kulturní památky i okolní krásnou přírodu.
Každý z autorů, byť své město zná do posledního kamínku, svým příběhem do něj jakoby znovu vstupuje; postojí a zavzpomíná a oním tajuplným klíčem otevírá branku k dalšímu, novému a objevnému poznání. Z každé literární práce, ať v próze či poezii, je dobře patrná láska ke svému městu, láska k domovu a okouzlení jím.

Také porota při hodnocení soutěžních prací jako by cítila puls města, jeho historii i současnost. Spolu s autory procházela uličkami Frenštátu, naslouchala krokům, hovoru, nechala se okouzlit vánočně vyzdobeným náměstím.

Při zadání literární soutěže a její organizaci nelze opomenout záslužnou práci Městské knihovny ve Frenštátě pod Radhoštěm, její ředitelky Mgr. Martiny Burianové a dalších pracovnic knihovny.
Velmi je potřeba ocenit záštitu města Frenštát pod Radhoštěm a jeho Městského úřadu, který ctí dávné kulturní tradice.

Literární soutěž se uskutečnila v březnu 2009 a byla obeslána celkem 26 příspěvky.
Ty byly hodnoceny v kategoriích: 10-15 let (1 báseň a 10 příspěvků prózy); kategorie nad 15 let: próza (3 příspěvky), poezie (12 příspěvků).
Porota pracovala ve složení: PhDr. Milada Gajdošíková, Mgr. Jiřina Jurková, Mgr. Eva Blažková, Jana Staníková a Sobotka Richard.
Vyhlášení výsledků literární soutěže se uskutečnilo 30. března 2009 v literárním klubu Magnolie při Městské knihovně za účasti tajemníka Městského úřadu a místostarostky Mgr. Zdeňky Leščinové.

Oceněné práce:
Kategorie do 15 let: 1. místo Jessica Špačková – za příspěvek „Frankstadt 2109“; 2. místo Vlaďka Kantorková – za příspěvek „Frenštát“; 3. místo Kateřina Burianová – za příspěvek „Můj Frenštát“; čestné uznání Denisa Řezníčková za příspěvek „Literární práce na téma Frenštát“.

Kategorie nad 15 let:
Próza: 1. místo Marta Dvořáková – za příspěvek „Horečky“; 2. místo Eliška Resková – za příspěvek „Návraty“.
Poezie: 1. místo Ivana Návratová - souhrnně za příspěvky: „Martinský trh“, „Kraj osudných setkání“, „Návraty“; 2. místo Eliška Resková - souhrnně za příspěvky: „Vzkazy a pozdravy“, „Jaro v Beskydech“; 3. místo Pavel Gryga - za příspěvek „Do Frenštátu za PhDr. Liborem Knězkem“.

Vítězkou v kategorii do 15 let je Jessica Špačková, pochází z Frenštátu, je jí 14 let, narodila se v červnu 1994.
„Kromě slohových úkolů ve škole jsem psala také básničky, když jsem mívala více času. Zatím jsem je nikam neposílala. V literární soutěži Městské knihovny ve Frenštátě jsem vlastně vůbec poprvé vystoupila se svou literární prací na veřejnost. Budu se snažit pokračovat v psaní, takže uvidím.“

Vítězná práce Jessicy Špačkové

Frenkstadt r. 2109

Bezbarvá planina, na které se město Frenštát pod Radhoštěm (název města před sto lety) rozléhá je obklopena nudným, souvislým pásmem na chlup stejných hald vytěžené hlíny připomínajících kdysi nádherné lesnaté pohoří Beskydy. Spící zimní krajina udušená roubíkem šedého zaprášeného sněhu tiše vyčkává příchodu jara, kdy roztají jeho poslední zbytky. Už nejsou slyšet rolničky z povozů statkářů a krajem se neline vůně pravé valašské slivovice, ale o ticha a šera jen skřípou kola těžních věží a vůni nahradil závan šířící se po okolí z místní koksovny. Odkryjí se neskutečně velké hromady navezené hlušiny a odpadků, které se zde za tu dobu nahromadily v důsledku mnoholeté těžby černého uhlí. Díky této devastující činnosti se začaly propadat okolní kopce hojně porostlé divokými rostlinami a obývané lesními živočichy.

Na jaře už tady neucítíme vůni čerstvé trávy, zvlažené krůpějemi ranní rosy, ani neuvidíme mihotající se barevná křídla motýlů, přelétávajících z jednoho květu na druhý, a ani neuslyšíme zpěv ptáků, nýbrž se nám naskytne pohled na zanedbané louky porostlé plevelem. Kdysi bývaly chloubou místních sedláků. Z bublajících potoků jako je Lomná nebo Lubina, kde se ve dvacátém prvním století ještě daly chytat ryby, se dnes staly špinavé a zapáchající stoky plné rezivějících plechovek a kousků uhlí.

Všechna zvířata, která tady snad někdy žila, zahynula hladem, přiotrávila se z některé ze stok nebo právě teď hynou. Nenajdete zde žádné srny, to jsou důsledky otravy a nemoci šířící se místními lesy už více než deset let. Za tu dobu stihla vyhubit skoro veškeré lesní osazenstvo. Někteří živočichové však včas rozeznali blížící se nebezpečí a našli si své nové teritorium například v údolí řeky Bečvy.
Z původního obyvatelstva se stali zašpinění horníci a další přišli za prací z různých koutů republiky i ze zahraničí. Začali přetvářet zdejší kulturu i samotnou tvář města. Frenštáčané, kteří vlivem důlní činnosti přišli o bydlení nebo ti, kteří nesouhlasili s těžbou uhlí, odešli hledat nové domovy jinam. Většina původních budov, například radnice nebo frenštátské muzeum již neexistuje, protože se kvůli poddolování zřítila. I mnohé ze starých památek, jako je socha Radegasta či kašna na náměstí dnes ve Frankstadtu nenajdeme.

Asi jako vy všichni i já nestojím o to, aby se mé rodné město stalo centrem důlní činnosti a jejími následky byla zničena i okolní krajina, rostlinstvo a živočišstvo a město skončilo tak, jak ujem to zachytila. Buďme chytřejší než zvířata, která si hledala nová teritoria, zůstaňme zde a zabraňme tomu!

Zaznamenal Richard Sobotka

Foto R. Sobotka:
Předsednický stůl.
Jessica Špačková