Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mùj první výstup na Lovoš
aneb „První symfonie Lovošská“

Vítám vás na svých výletech, vìnovaných Èeskému støedohoøí, které jsem si zamilovala.

Sedím ve vlaku nad rozevøenou mapou. Ještì je èas se rozhodnout, kde vystoupit a jakým smìrem se vydat. Nad všemi lákavými nabídkami zvítìzil Lovoš a mo¾ná i proto, ¾e je nejblí¾e od ¾eleznièní zastávky Lovosice-mìsto. Je rozhodnuto. Pøede mnou je den plný dobrodru¾ství a nových objevù, i kdy¾ obloha je zachmuøená a vyhro¾uje deštìm, stejnì jako pøedpovìï poèasí.
Míjíme Vraòany. Zaèíná pršet a Øíp je v nedohlednu. Bude to tak i s dalšími støedohorskými kopeèky, ale to nic na mém rozhodnutí vystoupit na vrchol Lovoše nemìní. A ji¾ je tu moje cílová stanice. Vystupuji a zelená znaèka nasmìruje moje kroky.
Drobouèce prší a já jdu sama, šedivá obloha zøejmì ¾ádného dalšího turistu nevylákala. Cesta vede pøíkøe nahoru podél domkù s malebnými rozkvetlými zahrádkami. Nad nimi se nìkde v dálce v mlze tyèí majestátný Lovoš a já kráèím zdánlivì nìkam do ztracena.


Dál vede úzká cesta svì¾í zelenou loukou, jistì rozkvetlou, ale kvìty jsou vìtšinou uzavøené a mnì se nechce promáèet si boty v trávì. Po malé chvíli se dostávám do pásma keøù a stromù. Obdivuji urostlé osamìlé rozkvetlé hrušnì, zøejmì pozùstatky bývalé slávy sadù.

Keøe jsou samostatnou kapitolou ji¾ního svahu Lovoše. Jejich barevná kresba se zvolna vynoøuje z mlhy. Vìtvièky obsypané lísteèky rùznì odstínìné zelenì - od ¾lutavé, naèervenalé a¾ po svì¾í trávovou. Trnky jsou ještì èásteènì obsypány drobnými bílými kvítky. To u¾ se zanoøuji hloubìji do porostu a moji pozornost zaujme keø kalina - tušalaj, který je v plném kvìtu - velikých bílých okolíkù. Listy má zvláštní - tu¾ší, sytì zelené a vrásèité, celkovì pùsobí dojmem, ¾e pochází odnìkud z jihu. Cesta teï stoupá mírnìji, stále sleduje zelenou znaèku, která mì zavádí postupnì do listnatého lesa s pøevládajícími duby. Na zemi narezlé listí s kobereèky zelených listù jaterníkù, orsejù, fialek...

Zdá se, ¾e jsem tu úplnì sama. Pozoruji, jak cestou postupnì pøibývá kamení - èedièe, napøed jen tu a tam nìjaký, ale postupnì je jich víc, tmavì zbarvené, ale nìkteré i trochu do zelena, to se na nich podepsaly lišejníky. Kameny malé i velké, kameny pórovité i hladké. Mlèící a pøece vypovídající o pøebohatém ¾ivotì.

®ivot - to jsou nejen barvy, ale i zvuky. Ptáci... Keøe, stromy na ji¾ním svahu, to je pøímo ptaèí ráj. A ¾e se radují, není pochyb. Pøesto, ¾e poøád mírnì prší, ptáci zpívají velmi intenzivnì - doslova køièí a pøipomínají chvílemi køik dìtí ve tøídì o pøestávce...

Zaposlouchávám se blí¾e do všech tìch zvukù a zvuèkù...Rozeznávám bezpeènì hlasy sýkorky, pìnkavy (sameèka), budníèka lesního. Po chvíli se ozývá velmi výrazný trylek, který je nápadný úvodními ètyømi dlouhými pomalejšími tóny, které se nepatrnì postupnì zvyšují a následují velmi krátké rychle se støídající tóny rùzné výšky. Tento zpìv se dá pøesnì tì¾ko popsat. Sna¾ím se vypátrat zpìváèka, ale nedaøí se mi to. Je velmi plachý - i pøi tiché chùzi není mo¾né se pøiblí¾it ke stromu, kde sedí, v¾dy uletí. Je drobný, asi jako pìnkava, barvy svìtle šedé a hnìdé. Domnívám se, ¾e je to pìnice slavíková, ale nejsem si jistá.

Další cesta vede serpentinami, je pøíkøejší. Kamení pøibývá, po pravé stranì se objevuje první kamenná su». Jsem v sedle mezi Lovošem a Kybièkou (Malý Lovošem) a cesta stáèí vlevo a vede severním svahem hory a po levé stranì je lemována skalkami, tvoøenými rùznì naskládanými i nenaskládanými èedièovými kvádøíky, místy porostlými lišejníky a mechy.

Objevuji tu dokonce ještì kvìty sasanek hajních i jaterníkù, které si vzpomnìly vykvést tak pozdì, ale ani se jim nedivím, ono je na severní stranì chladnìji. A znovu vlevo, témìø do pravého úhlu a stromù ubývá. Jejich jemnì olistìné koruny se postupnì ztrácejí v mlze. A nesmím zapomenout, ¾e duby právì teï kvetou. Pokud je pìkné poèasí, je z tohoto místa krásný rozhled na kopeèky, ale teï jsou peèlivì schovány. Nevadí.

Prohlí¾ím si podrobnìji to, co je v dohledu - kámen a ¾ivot na nìm. Další hodnì strmá su» po pravé stranì a v ní vyrùstají tu a tam malé stromeèky - lipky a doubky. Na skalkách vlevo obdivuji menší køivolaké doubky se širokými korunami, které vypadají docela exoticky. Z puklin mezi kameny vyrùstají lísteèky nejrùznìjších rostlin a nìkteré kvetou.

®lutá mochna plazivá, stejné barvy je kvìt taøice skalní, modøe kvete zbìhovec a modré jsou i drobné kvítky rozrazilu. A nakonec - vlastnì ji¾ na vrcholu Lovoše jsou skalky, které deštìm ještì více ztmavly, doslova prozáøené bílými svìtluškami kvìtù bìlozáøky vìtvité (Anthericum romosum) z èeledi liliovitých.

Jsem tu na vrcholu Lovoše sama, ale vùbec nejsem sama. Jsem tu s mými milovanými bratøíèky a sestøièkami z rodu ¾ivotného i ne¾ivotného, které rozdávají krásu a radost. Tak mi tu do všech tìch barev a tónù zaznívá Beethovenova Devátá...
Jana Haasová
 
Další èlánky autorky