Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rok Karla Hynka Máchy – 200. výroèí narození

 

V roce 2010 si pøipomínáme významné jubileum - 200 let od narození Karla Hynka Máchy (16. 11. 1810), básníka, který se stal zakladatelem moderní èeské poezie.

Máchova osobnost i tvorba silnì poznamenaly vývoj naší slovesnosti a jeho vliv je patrný dodnes. K tomuto zásadnímu výroèí pøipravila Obec spisovatelù, ve spolupráci s dalšími organizacemi (mj. s Památníkem národního písemnictví, Národní knihovnou, Ústavem pro èeskou literaturu AV ÈR a dalšími), øadu akcí, výstav, konferencí, autorských ètení, besed, odborných diskusí, knih a sborníkù, které souhrnnì nazvala projektem Rok Karla Hynka Máchy 2010.

Jubileum takového významu je zále¾itostí vpravdì ojedinìlou a vytváøí pøíle¾itost pro dùstojnou prezentaci nejen oslavovaného básníka, ale i èeské literatury a kultury.

PowerPointová prezentace na webu JKK k tomuto jubileu se stala námìtem na èlánek pro SeniorTip

 

Karel Hynek Mácha se narodil v rodinì mlynáøského pomocníka v Praze na Újezdì. Záhy po jeho narození se rodina, posti¾ená hospodáøským krachem roku 1811, pøestìhovala do chudé ètvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha pro¾il dìtství. Chodil do svatopetrské farní školy a v letech 1824 - 30 navštìvoval novomìstské gymnázium. To u¾ si jeho otec otevøel na Dobytèím trhu (dnes Karlovo námìstí) malé krupaøství, k nìmu¾ pøiléhal i nuzný byt.

V té dobì mìl za sebou Mácha i první básnické pokusy v nìmèinì. Po gymnáziu se stal studentem filosofie, navštìvoval Jungmannovy èeské pøednášky a zaèal psát èeské verše. První báseò Sv. Ivan (1831) uveøejnil v Kramériovì Veèerním vyra¾ení. Roku 1832 vstoupil na právnickou fakultu a úèastnil se rozvíjejícího se èeského spoleèenského ¾ivota. Podobnì jako vìtšina ostatních studentù neskrýval své sympatie k evropským revoluèním událostem poèátku 30. let, zejména k polskému povstání. Zároveò hrál jako ochotník (pod jménem Miloháj) v èeských pøedstaveních Stavovského divadla a také v Kajetánském divadle, vedeném J. K. Tylem. Tady také potkal svou lásku, dceru pra¾ského knihaøe Eleonoru (Lori) Šomkovou.

 

Stejnì jako bouølivé politické události pùsobila na vnímavého studenta Máchu èetba. Èetl pøedevším polské, nìmecké a anglické romantiky a také filosofické spisy.
V duchu romantického kultu minulosti rád navštìvoval staré hrady, zámky a zøíceniny, miloval divokou, nespoutanou pøírodu. Dvakrát pìšky navštívil Krkonoše a pìšky se vydal i pøes Alpy a¾ do severní Itálie.
Roku 1836 dostudoval práva a získal místo advokátského praktikanta v Litomìøicích.
Krátce pøedtím vydal vlastním nákladem svùj Máj, který ovšem souèasníci nepochopili a ve svých kritikách pøíkøe odsoudili jako dílo ohro¾ující zdravý vývoj národní spoleènosti. Zato u¾ pro mladší souèasníky a následující generaci byl idolem a symbolem romantické vzpoury.

 

Karel Hynek Mácha a jeho osudová milenka Lori

 

Po získání místa se chtìl Mácha o¾enit s milovanou Lori, ale krátce pøed svatbou prochladl pøi hašení po¾áru - pøi obìtavém hašení se nalokal vody, je¾ mohla být zdrojem jeho pozdìjšího infekèního onemocnìní. Úøední záznam uvádí jako pøíèinu Máchova mírnìjší formu cholery projevující se dávením a prùjmy. Na následky nemoci v den svatby, náš snad nejnadanìjší básník , tragicky umírá ve vìku necelých 26 let . Portrét z r. 1886 - Lori se do¾ila 76 let
více o Lori se dozvíte
ZDE

 

Mácha stojí u kolébky moderního historického románu (Køivoklad ze zamýšleného cyklu Kat), povídky ze souèasnosti (Marinka aj.) a lyrické prózy (Krkonošská pou»). Je autorem romantického románu Cikáni, øady lyrických básní a zlomkù historických dramat.
Vrcholným dílem je však lyrickoepická báseò Máj, klenot èeské poezie nad jiné vzácný. U¾ Nerudova generace ho pochopila a svým almanachem Máj se manifestaènì pøihlásila k Máchovu odkazu. Máj ètou a milují všechny generace následující.

 

 

Máchùv Máj


Poprvé byl vytištìn v roce 1836 v pra¾ské tiskárnì Jana Spurného . Od té doby je Máchùv Máj bezesporu naším nejvydávanìjším literárním dílem. Podle soupisu, který v roce 1990 pøipravil máchovský sbìratel dr. Josef Stejskal, vyšel Máj do té doby ve 239 vydáních, a to se samozøejmì za léta, která od té doby uplynula, jejich poèet opìt zvýšil.
Øada vydání byla ilustrována našimi pøedními výtvarníky, z nich¾ jen namátkou jmenujeme Mikoláše Alše, Karla Svolinského, Toyen, Jana Zrzavého, Cyrila Boudu nebo Františka Koblihu. Oblibì se tìší také nìkolikrát vydané faksimile rukopisu Máje a faksimile jeho prvního vydání.
V roce 1940 vydal Máj - dokonce dvakrát - kladenský nakladatel Karel Janout, a to s ilustracemi Karla Souèka a Jana Konùpka. V roce 1948 Máj vydal v edici Kladenský lis tiskaø Josef Cipra st. a František Záleský s výzdobou Pavla Šimona. Josef Cipra pak pøipravil reedici tohoto vydání Máje i pro Spolek èeských bibliofilù.

 

Zajímá vás Historie vzniku Máje (kliknìte na odkaz)

 

 

 

 

 
Byl pozdnj weèer – prwnj mág –
Weèernj mág – byl lásky èas.
Hrdlièèin zwal ku lásce hlas,
Kde borowý zawánìl hág.
O lásce šeptal tichý mech;
Kwìtaucj strom lhal lásky ¾el,
Swau lásku slawjk rù¾i pìl,
Rù¾inu gewil wonný wzdech.
Gezero hladké w køowjch stinných
Zwuèelo temnì tagný bol,
Bøeh ge obgjmal kol a kol;
A slunce gasná swìtù giných
Blaudila blankytnými pásky,
Planaucj tam co slzy lásky.

 


Pùvodní znìní v roku 1836
všimnìte si, ¾e místo písmene j
se vyskytuje písmeno g

 


Byl pozdní veèer – první máj –
veèerní máj – byl lásky èas.
Hrdlièèin zval ku lásce hlas,
kde borový zavánìl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvìtoucí strom lhal lásky ¾el,
svou lásku slavík rù¾i pìl,
rù¾inu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v køovích stinných
zvuèelo temnì tajný bol,
bøeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná svìtù jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.


Moderní pøepis

 

 

 

Další Máchova díla

 

Køivoklad

Dìj Køivokladu se odehrává na sklonku vlády Václava IV. O této dobì se ale mnoho nedovídáme. Klíèové jsou osudy kata, který je královým poboèníkem, a samotného panovníka. Krále Václava IV. zajala odbojná šlechta a vìzní ho na Køivoklátì. Postavení kata je ještì horší. Ví, ¾e je levoboèkem posledního Pøemyslovce, a pøesto musí vykonávat tu nejopovrhovanìjší práci. V povídce vystoupí také Jan Hus. Poslední významnou postavou je Miláda, která kata miluje, pøesto¾e musel popravit jejího otce. Její smrtí vrcholí katùv tragický osud.

 

Marinka

Povídka Marinka je spolu s Veèerem na Bezdìzu souèástí cyklu Obrazy ze ¾ivota mého. V Marince se støídají prozaické pasá¾e s veršovanými a její kompozice pøipomíná operu (overtura, dìjství první, intermezzo, dìjství druhé, finále). Hlavní hrdina popisuje krátké setkání s krásnou Marinkou v chudinské ètvrti Na Františku. Kdy¾ se po èase vrací zpìt, dozvídá se, ¾e zemøela.

 

Pou» krkonošská

Pou» krkonošskou mù¾eme oznaèit za první èeský horor. Mladý hrdina putuje ke Snì¾ce, na jejím¾ vrcholu nachází klášter, ve kterém pøebývají mniši. Kromì ¾ivých a mrtvých mnichù jsou tu i mniši, kteøí jednou za rok vstávají z hrobù. Nemohou sice opustit klášter, ale vidí kvetoucí jarní pøírodu za jeho zdmi. Jejich postavení je natolik zoufalé, ¾e øada z nich radìji zvolí vìènou smrt. Ke stejné volbì se odhodlá i poutník...

 

Cikáni


omán Cikáni se odehrává v okolí Kokoøína. Slo¾itý dìj èásteènì pøipomíná Máchùv Máj (napø. zhýralý otec svede milou vlastního syna). Postavy Cikánù jsou typickým symbolem romantických vydìdìncù. Starý cikán se trápí kvùli své milence, která ho opustila, kdy¾ byl gondoliérem
v Benátkách. Mladý cikán zase ¾árlí na milovanou Leu. Ani jeden z nich neví, ¾e obì dívky svedl hrabì Valdemar Lomecký z Borku, který je skuteèným otcem mladého cikána. Starý cikán nakonec hrabìte zavra¾dí, je za svùj zloèin popraven a jeho milá spáchá sebevra¾du v blázinci. Ani Lea neunese své zneuctìní, a tak mladý cikán zùstává zcela sám.

 

Mácha - cestovatel

 

Mácha byl obdivuhodný cestovatel a Kokoøínsko se stalo oblíbeným místem jeho toulek. Zdá se nesporné, ¾e jej tento kraj inspiroval jak k napsání Máje, tak románu Cikáni. Není divu, ¾e pøímo u hradu najdete „Máchovu skálu“. Na zaèátku 20. století ji tak pojmenovali nadšení studenti a vzpomínka na básníka se velmi rychle ujala.

 

  Kokoøín rok 1833 - kresba K. H. Máchy

 

Zøícenina hradu Zvìøinec

 

Zvìøinec se proslavil návštìvami Karla Hynka Máchy. Máchùv otec pocházel z Mìšetic a Karel Hynek zde trávíval prázdniny. Díky jeho vrstevníkovi
A. N. Vlasákovi víme o prvním výletu party studentù na hrad Zvìøinec v roce 1829. Na zøíceninu se pak Mácha vracel i sám a nìkolikrát zde pøespal.

 

Na pamìtní desce je text :
Zde dlíval a sny své spøádal, K. H. Mácha, pìvec „Máje", student z Mìšetic.

 

Máchova cesta do Itálie roku 1834

 

 

Po stopách Karla Hynka Máchy
v Èechách se mù¾ete vydat i vy. Do kraje starých hradù, krásné pøírody, lesù i jezer. Je tady toho k vidìní dost, jen si vybrat. Vodítkem vám mù¾e být náš èlánek nebo tato mapka.

 

 

 

Tajemství básníkovy tváøe

Kdekdo zná Máchovo dílo, Máj recitují zpamìti nesèíslné generace milencù, ale a¾ donedávna nikdo netušil, jak básník vypadal. Jeho tváø zùstávala zahalena tajemstvím, jeho¾ roušku strhl a¾ prof. MUDr. Emanuel Vlèek, DrSc., antropolog svìtového jména, proslavený zejména výzkumem ostatkù historických osobností. Ke srovnání napomohl tvar Máchovy lebky a oblièeje. Antropolog mohl èíst nejen z odlitku lebky, ale vycházel i ze svìdectví Máchových souèasníkù. Mácha mìøil 175 cm. Pøi rekonstrukci oblièeje pomohly i autentické zprávy o Máchovì poranìní. Dva na sobì nezávislé dobové popisy jsou prakticky shodné, navíc jsou stopy po zranìní zachyceny i na dobové kresbì malíøe Umana.

 

Jak vypadal Karel Hynek Mácha? KØIVÝ NOS, ZATO KRÁSNÌ KLENUTÉ ÈELO

 

JEŠTÌ JAKO ®ÁK školy u sv. Petra, v sedmi osmi letech, spadl Mácha ze zvonu. Musel to být pád ze znaèné výšky, souèasníci popisovali jizvy na jeho oblièeji. Proto¾e zranìní bylo t쾚ího rázu, je nasnadì, ¾e muselo zanechat stopy i na lebce. Profesor Vlèek pøikyvuje: nad pravou oènicí je viditelná dobøe zhojená jizva, zalamovaná do znaèné hloubky. Druhá jizva je patrná na pravé horní èelisti. Úrazem byla prora¾ena stìna èelistní dutiny, její¾ strop pak vystoupil znatelnì vzhùru. Chlapec si vyrazil pøi pádu nìkolik zubù - na pravé horní èelisti chybìjí, levá strana i celá dolní èelist posti¾eny nejsou. Muselo dojít k pøera¾ení nervnì cévních svazkù. Úraz zpùsobil zøetelné uhnutí kostry nosu doleva. Špice nosu se odlomila, na levé nosní kosti jsou vidìt následky zlomeniny, zøetelné jsou i stopy hojení.
Více zajímavých informací z bádání a objasnìní najdete ZDE 
 

 

 

                           

 

         K. H. Mácha                                 a                                  J. K. Tyl

 

Náš národ miluje básníky a ze všeho nejvíce ty mrtvé, nejúspìšnìjší umìlci pak umírají mladí, aby záhy po jejich smrti nìkdo napsal výhru¾ný vzkaz spoleènosti, trestuhodnì dotyèného nedoceníc. U Máchy zmínìný vývoj, pravda, tak rychlý nebyl, pøesto kdy¾ vydal J. K. Tyl ètyøi roky po jeho smrti povídku (nìkdy se udává novelu) Rozervanec, vzbudil tím u mnohých pohoršení. Snad v duchu myšlenky, ¾e o mrtvých se má mluvit jen dobøe…

 

… Ve škole se student dozví, ¾e Tylùv pamflet nestojí ani za pøeètení, ba dokonce slušný Èech od nìj musí odvrátit zrak, nebo» v nìm ten „proradný“ Tyl, grafoman a divadelní maniak, velmi ošklivì vylíèil ikonu èeského básnictví K. H. Máchu.
Ti dva se pøitom do roztr¾ky, po ní¾ Mácha opustil „Tylùv ochotnický spolek“, vzájemnì ctili a svým zpùsobem spolu pøátelili a pøedevším spolupracovali. Myslím, ¾e Tyl mìl Máchu opravdu rád, velmi záhy v nìm rozeznal obrovský talent. Bohu¾el ka¾dý z nich chápal vlastenectví ponìkud jinak.

 

Kromì smìlého, a v našich konèinách ojedinìlého díla jako byl Máj, iritoval Tyla Mácha zøejmì i svým povahovým zalo¾ením. Kdy¾ Mácha zemøel a lidé se zaèali ptát na Máj, na pana Máchu, na jeho ¾ivot, sedl si Tyl a sepsal Rozervance, pøíbìh tøí pøátel, ve vìtší míøe seskládaný formou dopisù, v nich¾ Tyl pøedvedl stylistickou bravuru vylepšenou o místy neodolatelný ironický odstup.

více viz webmagazin

 

Bronzová socha K. H. Máchy v Praze na Petøínì

 

 

Mácha se pravou rukou, ve které dr¾í pero, opírá se o zídku s otevøeným sešitem a v levé ruce dr¾í kytici šeøíku.

 

Sochu vytvoøil Josef Václav Myslbek v roce 1912.

 

První Máj v Èechách se stal symbolem s postavou Karla Hynka Máchy, romantického básníka ¾ijícího rozervaným milostným ¾ivotem, který své vrcholné dílo nazval právì Máj. Jeho socha na Petøínì se stala oblíbeným místem schùzek milencù.

 


Básník mnoha tváøí, z nich¾ ka¾dé jejich zobrazení v sobì nese jen míru pravdìpodobnosti skuteèné Máchovy podoby. Vìøím, ¾e tento èlánek Karla Hynka Máchu dostateènì pøiblí¾il i nezasvìceným ètenáøùm.

Janina Svobodová