Deník paní uèitelky – 11
Divadlo
Šli jsme do mateøské školy na pohádku. Je to u nás takový zvyk, nejmladší školáci se zúèastòují kulturních poøadù ve školce. Dìti se moc tìšily, ¾e se pozdraví s paní uèitelkou Ivou a Adélkou, pochlubí se svými úspìchy. Nechají se obejmout a dùstojnì vyslechnou, jak vyrostli. Trochu shovívavì „pohovoøí“ s mròátky- oni u¾ jsou pøece školáci.
Odpus»te mi teï malou vsuvku - s pøíhodou, která sem pøímo nepatøí, ale vzpomnìla jsem si na ni a musím vám to napsat, byl to toti¾ výrok, pøi kterém jsem smíchy doslova upadla na zem.
Navštìvujeme ka¾dý rok kursy plavání a tam mají kluci a holèièky oddìlené šatny na pøevlékání. Kluci bývají hotovi døív a tak netrpìlivì stepovali u bazénu a èekali, kdy¾ se holèièky objevily. „Kluci, ®ENSKÝ u¾ koneènì jdou,“ vykøikl jeden z druháèkù. „®enský“ se cudnì zaèervenaly a vsunuly se mezi „mu¾ské“.
Dnes nám kohoutek se slepièkou názornì pøedvedli, ¾e bez práce nejsou koláèe. Dìti se tak „za¾raly“ do dìje, ¾e radily spontánnì a hodnì nahlas, co si má nebohá slepièka poèít, jeden z mých prvòáèkù køièel, ¾e jí pùjde pomoct, on ¾e vaøit umí. Holèièky utìšovaly kohoutka, který v soutì¾i všech kohoutkù nezvítìzil, ale byl druhý a kluci sportovci mudrovali, ¾e druhý ze 156 je výborné umístìní. A to oni musí vìdìt, týden co týden bojují“ v místní fotbalové jedenáctce a prohry se jim vùbec nevyhýbají.
V závìru poøadu slepièka i kohoutek pøišli mezi dìti a rozdìlovali jim bonbóny a tím je definitivnì utvrdili v tom, ¾e dnešní školní den se mimoøádnì vyvedl.
Na pøilo¾ených fotografiích si mo¾ná všimnete, ¾e dìti na cestu ze školy do školky zvolily dvì zavazadla – nesly si baèkory a ¾ákovské kní¾ky. K èemu baèkory je jasné a proè ¾ákovky? No, chtìli jsme se pøece pochlubit.
Paní uèitelky ze školky chválily a chválily, obdivovaly se tìm ú¾asným známkám. Ony to nevìdìly, ale vám to pošeptám. Nic ne¾ jednièky toti¾ zatím nerozdávám. (Ale o známkách pøíštì)
Eva Procházková
Další èlánky autorky: