Návštìva Národního parku Ngorongoro
a pøelet na ostrov Zanzibar
Ještì ne¾ se rozepíšu o Národním parku, chtìl bych se krátce vrátit k výstupu na Kilimanjaro. Asi vìtšina z pøípadných ètenáøù èekala na fotky z vrcholu hory. Jak jsem psal, na samý vrchol jsem se nedostal a celý mùj výstup jsem absolvoval od 23hod.30min. do doby mezi 03hod a 04hod. Musíte mi vìøit, ¾e si pøesný èas nepamatuji. Byl jsem tak vysílen, ¾e po pøíchodu jsem sebou praštil na postel tak, jak jsem byl a usnul jsem. Navíc jsem si na focení ani nevzpomenul. Jakmile mi pøátelé pošlou fotografie z vrcholu, zveøejním je.
Nejkrásnìjší pocit, který jsem skoro šest dnù neza¾il byl, kdy¾ jsem se postavil pod sprchu a umyl si zuby. U¾ mi ani nevadilo, ¾e si je nemyji v pøevaøované vodì. Lehnout si na normální postel a v teple - pocit pro bohy.
24.10. Pondìlí
Pøejezd auty z Aruschi do Mto Wa Mbu. Je to malé mìsteèko nebo vesnice, kde je umístìno terárium (myslím, ¾e jsem našel správný název), kde byli vystaveni hadi, krokodýli a ¾elvy, kteøí ¾ijí v Národním parku, do kterého máme namíøeno. Psát o této návštìvì nemá smysl. Lépe je podívat se na fotky. Pak nás ještì pozvali do muzea Masajù. Mám-li napsat pravdu, tak toto muzeum se mi moc nelíbilo. Bylo tam moc tìsno a tma. Moc jsem si z toho neodnesl. Èekala nás však po prohlídce Národního parku ještì návštìva masajské vesnice. To ale pøedbíhám.
Bylo toho více. Byli jsme se podívat v soukromé dílnì jednoho pøistìhovalce ze Somálska. V dílnì se tesaly a vyøezávaly z ebenu rùzné sošky. Návštìva byla spojena s nákupem. Poprvé jsem smlouval o cenì pomocí kalkulaèky. Koupil jsem obrázky vyøezávané a slepované s banánových listù. Doma je nikdo nechce :-)
Pak jsme ještì zašli do „kavárny“ na banánové pivo. Skoro všichni ho chutnali anebo alespoò pøedstírali, ¾e ho pijí. Pøiznám se bez muèení, ¾e jsem ho nepil.
25.10. Støeda
Ráno koneènì jedeme do Národního parku. Cestou, i v parku jsem dost fotil. Tak jenom krátce. Národní park je 26km dlouhý a 24km široký. Výška høebenu je asi do 2000m. n.m. Jeliko¾ je to vyhaslá sopka, je ohranièená horami. Ne¾ jsme sjeli do údolí, byli jsme na hranici NP Serengeti a Ngorongoro.
Naše návštìva probíhala v období sucha. Tráva i zemì byla vyprahlá. Je mi záhadou na èem se zvíøata pásla. Bli¾ší informace - v Galerii u fotek. S návštìvou jsem byl spokojen, jen jsem si øíkal, jak to tam musí být krásné po období deš»ù, kdy¾ se všechno zelená. Ovšem musím si polo¾it otázku, na kterou nemám odpovìï - zda by tam v období deš»ù projelo auto. Zemì je tam do èervena a všiml jsem si v rùzných prasklinách, ¾e je tam a¾ 3m vrstva úrodné pùdy. Tam musí být bláta, kdy¾ prší!
Ne¾ jsme odjeli, pozorovali jsme a kamarád to natoèil, malou pøíhodu. Pøed park pøijelo terénní auto. Zastavilo a všichni vystoupili. Okam¾itì, jak opustili auto a nezavøeli jedno okno, seskoèil jeden opièák ze stromu. Bleskovì byl v autì a vylezl se sáèkem se svaèinou. Toté¾ provedl i v nákladní autì. Ovšem v tom autì bylo dítì v peøince. Matka pohotovì do auta skoèila a dìcko vynesla. Obì tyto pøíhody jsem vidìl na vlastní oèi a kamarád je natoèil na DVD. Pak jsem si uvìdomil, proè v¾dy, kdy¾ zastavíme, øidiè kontroluje okna, jestli jsou všechna zavøená.
Tímto byl pro nás program dne vyèerpán. Ráno nás èekal opìt pøejez do Aruschi na letištì a odlet na ostrov Zanzibar.
26.10. Ètvrtek
Cestou na letištì jsem mìl první zdravotní problém. Ještì jsem nenapsal, ¾e jsme se spojily dvì skupiny turistù CK S.E.N.. Bylo nás celkem nìco pøes dvacet. Jeli jsme 5ti auty. Pìkná kolona. Mne cestou chytly ¾aludeèní potí¾e. Kolona musela zastavit a poèkat na mne. Na letišti to vyøídila jedna Smecta. Další problém vznikl zrušením našeho letu (pro technickou poruchu letadla), na ostrov. Místo v 13:10hod. jsme letìli v16 hod. a nìjakou minutu. Dostali jsme nìjaké obèerstvení. Pøelet byl pak bez problémù. Ubytování nemìlo chybu. Dvoulù¾kové pokoje se sprchou a WC. Moskytiéry, i kdy¾ komára jsem za celý pobyt nevidìl. Hotel na bøehu moøe se sladkovodním bazénem. Pøipadal jsem si jako v jiném svìtì.
Ani jednou jsem se v moøi nekoupal, kdy¾ pominu plavání s delfíny a šnorchlování. Proè jsem se nekoupal? Mìlo to jeden dùvod - velký odliv a pøíliv. Podle informací a¾ 6ti metrový. Pøi odlivu, který zaèínal mez 8. a 9. hodinou prostì moøe odplulo do dálav. Vracelo se nìkdy odpoledne. Pøesnì jsem to nepozoroval. Kdy¾ jsme šli za lodièkami, museli jsme ujít mo¾ná 1km ne¾ jsme se mohli nalodit.
Bylo nám nabídnuto nìkolik fakultativních výletù. Vybrali jsme si – Plavání s delfíny, cena 45 dolarù a druhý den šnorchlování – pozorování korálových útesù. Cenu si nevzpomínám, ale myslím, ¾e to pøišlo nastejno.
Pøi plavání s delfíny jsme vyfasovali šnorchly, nebo jak se brýle a trubice do pusy jmenuje a na nohy plovací ploutve. Mìl jsem to na sobì poprvé v ¾ivotì. Po cestì k lodi, asi pro šest lidí a tøi lodníky, jsme nasedli a vypluli na širé moøe. Houpalo to pìknì. Pátralo se po delfínech a kdy¾ jsme se k nim pøiblí¾ili, tak jsme naskákali do moøe a sna¾ili se k nim pøiblí¾it. Poprvé to pro mne byl horor. Skoèil jsem do vody a nic nevidìl a do trubice mi natekla voda. Málem jsem se zalkl, delfíni mi mohli být ukradení.Byl jsem rád, ¾e jsem zpátky na lodi. Druhý pokus u¾ byl úspìšnìjší. Skoèil jsem u¾ opatrnìji a kdy¾ jsem otevøel oèi pluli proti mnì dva delfíni. Jeden malý a druhý velký. Byl jsem vykulený, ¾e jsem zapomnìl i dýchat. Zdálo se mi, ¾e se mi smìjí. Kdy¾ byli asi 2metry ode mne zamíøili si to kolmo ke dnu. Uvidìl jsem jen jejich ocásky, jak s nimi mávají. Zá¾itek na celý zbývající ¾ivot. To však nebylo všechno. Hledìl jsem do té hlubiny, byli jsme na širém moøi dost dlouho, a kdy¾ jsem se podíval kde jsem, byl jsem nepøíjemnì pøekvapen. Od naší lodièky jsem byl asi tak 50metrù. Opìt to nebylo to nejhorší. Horší bylo, ¾e tìch stejných lodièek tam bylo do 20ti a která je ta moje? Zaèal jsem plavat a i kdy¾ si myslím, ¾e jsem celkem dobrý plavec, sil mi ubývalo. Nemìl jsem ploutve. Poøád se mi zdálo, ¾e se k lodím nepøibli¾uji. Zaèal jsem být nervózní, kdy¾ tu najednou se za mnou ozvalo klidné „polo, polo“ - èesky pomalu, pomalu. Ani jsem o tom nevìdìl, ale jeden „bubáèek“ mne hlídal. Dovedl mne v pohodì k naší lodi. Pro mne tímto skonèilo plavání, nebo» jsem byl dostateènì unaven. Zdálo se mi, ¾e moøe je nìjaké hustší ne¾ u bøehu. Pak si mladí ještì u¾ili, proto¾e kolem nás proplouvalo šest statných delfínù.
Nu, tak se podívejme. Myslel jsem si, ¾e delfíny odbudu nìkolika vìtami, ale nìjak jsem se rozpovídal.
Pøi odlivu jsme pøipluli tam, kam jsme se dostali. Do veèera jsme si u¾ívali odpoèinku a bazénu. Pak veèeøe a spánek. Fotek moc není, proto¾e èlun byl vratký, moøe hluboké a tak jsem nechal fo»ák radìji v batohu.
Své povídání jsem chtìl pùvodnì vtìsnat do tøech dílù. Nepodaøilo se mi to. Pøidám ještì jeden díl. Bude o šnorchlování, o kuchyni, o celkové organizaci a o cestì domù.
František Blabla