Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Idol se svùdným pohledem
 
Dne 6. kvìtna 1992 nastal okam¾ik, kdy Marlene odešla krátce pøed koncem století, které svým ¾ivotem symbolizovala. ®ije v našich vzpomínkách nejen jako hereèka a zpìvaèka, ale i jako pravý idol pùvabu a touhy. Byly o ni natoèeny dva ¾ivotopisné filmy. Její soukromý ¾ivot byl však mnohem zajímavìjší ne¾ její filmy.  Ani man¾elství jí nebránilo v milostných aférách a to obou pohlaví.
 
Umìla být svùdnì ¾enská ale tehdejší doba tolerovala kalhoty. Bo¾ská Marlene  pomohla rovnoprávnosti v oblékání na nohy. Marlene Dietrichová opustila Berlín hned po premiéøe Modrého andìla v roce 1930 a odjela do Hollywoodu. Kdy¾ pøijela zpìt do vlasti, byla od hlavy a¾ k patì obleèena jako mu¾. Mìla na sobì na míru støi¾ený pánský oblek, košili, kravatu, na hlavì baskickou èepici a na nohou nízké šnìrovací boty. To mìlo pochopitelnì následky. Adolf Zukor, producent Paramountu, pozdìji vzpomínal, ¾e kdy¾ se Marlene Dietrichová nechala pro reklamu vyfotografovat ve svém mu¾ském obleku se sloganem  „®ena, kterou mohou zbo¾òovat dokonce i ¾eny“,  vtrhly v USA tisíce ¾en do obchodních domù, aby nakoupily kalhoty. Vypukl hotový mor.
V Evropì se ale Dietrichové podaøilo svést k pánským oblekùm jen málo ¾en. Pøedsudek o mu¾atkách tu byl velmi silnì zakoøenìn. K nošení kalhot však mnohé ¾eny donutila druhá svìtová válka.
Doba tolerovala i rùznou pohlavní orientaci. Bylo to vše uvolnìné. V takovém prostøedí ¾ila a to jí ovlivnilo. V roce 1923 se provdala. O rok pozdìji se ji narodila dcera Maria. Po pìti letech sou¾ití se s man¾elem rozešla, ale nerozvedla se. Díky man¾elovi, který pracoval ve filmovém prùmyslu se dostala k filmu.
 
Hra svìtla a stínu
Roku 1929 mìla na svém kontì ji¾ 18 filmù. Úspìchu dosáhla více díky osvìtlení, ne¾ hereckým výkonem. Byla povìstná tím, ¾e zjistila, ¾e pøi správném osvìtlení získá její tváø se širokými lícními kostmi vlastní výraz. Od té doby vy¾adovala, aby byla správnì osvìtlována. Neustále si uvìdomovala odkud na ni padá svìtlo.  Ka¾dý její pohyb a výraz byly ovlivnìny svìtlem. Zjistila, ¾e svìtlo pøímo nad hlavou zvýrazní oèi a vypadá mnohem lépe. Re¾iséøi si stì¾ovali, ¾e se øídí svìtly, a ne jejich instrukcemi.  Ka¾dý její pohyb a výraz byly ovlivnìny svìtlem.
 
Ameriko, Ameriko…
v dobì maximálního umìleckého  úspìchu odjela do Ameriky jako naprosto neznámá hereèka. V roce 1932 se stala nejpøita¾livìjší ¾enou v Hollyvoodu. Její man¾el jí milence, kterých byla v¾dy celá øada akceptoval, proto¾e sám byl nevìrný. Mnoho milencù však mìla i v dobì, kdy ¾ila s Josefem von Sternbergem, který ji to ale odmítl tolerovat. Po nìkolika letech vìèných rozporù  se rozešli spolu jako milenci i jako spolupracovníci. Marlene ji¾ v té dobì byla nejlépe placenou hvìzdou Hollyvoodu. Hodnì cestovala a na cestách ji doprovázelo v¾dy mnoho jejich milencù souèasných i minulých. Pro¾ila románek  s Remarguem pøi natáèení filmu na západní frontì klid. Mìla pomìr s lesbièkami.
Kdy¾ se Amerika zapojila do druhé svìtové války, vydala se bavit vojáky. Odvedla skvìlou práci a stala se skoro vojákem. Byla ve svém ¾ivlu. V hodnosti kapitána odešla s malou umìleckou skupinou na evropská bojištì, aby tu povzbuzovala americké vojáky. Krásná a tajemná sklidila u vojákù obrovský úspìch. Povídala si s nimi, bavila je, zpívala šlágry. Všichni ji zbo¾òovali a na chvíli zapomnìli na svùj tì¾ký údìl vojákù. Pøedstavení se konala èasto pøímo na bojové linii. Mnoho Nìmcù pova¾ovalo její protinacistické vystoupení za zradu. Ještì v roce 1960, pøi návštìvì Berlína v rámci evropského turné, se setkala s masovými projevy nenávisti. Její vystoupení provázely demonstrace s transparenty "Marlene, go home". 
Po válce odjela do Paøí¾e, kde se setkala s Jeanem Gabinem. Pamìtníci vzpomínají, ¾e to byla její ¾ivotní láska. Vztah to však byl díky jejím nevìrám velmi komplikovaný a nakonec ho Jaen Gabin sám ukonèil. Po rozchodu s ním odjela znovu do Ameriky.
 
Vyrovnání se stárnutím
S blí¾ící se padesátkou bylo pro ní èím dál t쾚í vyrovnat se s tím, ¾e stárne. V¾dy peèlivì dbala o svùj vzhled. Trávila èím dál více èasu v maskérnì. Byla v¾dy skvìle upravená a šaty jí musely v¾dy perfektnì padnout. Mìla ráda, kdy¾ ji lidé zbo¾òovali. Milovala aplaus. Zaèala vystupovat v kabaretu a stala se velmi populární a nejlépe placenou kabaretní hvìzdou na svìtì. Objela se svým kabaretním poøadem témìø celý svìt. Vystupovala a cestovala do sedmdesátých let. Její nezdravý zpùsob ¾ivota však zanechal na jejím zdraví stopy.Také zaèala holdovat alkoholu.
V roce 1976 zemøel její man¾el a pøesto, ¾e spolu ne¾ili, byli velkými pøáteli. Po jeho smrti  zaèala ztrácet chu» do práce a odešla definitivnì ze scény. V roce 1978 natoèila svùj poslední film.
Zbytek ¾ivota strávila v Paøí¾i, ¾ila v ústraní, nepøijímala hosty, nechodila do spoleènosti. Také díky tomu zùstal legendì zachován lesk.
Byla ztìlesnìním slávy, krásy a pùvabu. 6. kvìtna 1992 zemøela. Pohøeb se konal v Paøí¾i a  pohøbena je v Nìmecku.
 
Pravda o Marlene
Svou image osudové ¾eny s tajemným sex-appealem si hollywoodská legenda Marlene Dietrichová pìstovala natolik, ¾e jí nakonec sama uvìøila. Ve skuteènosti však byla spíše romantická, propadala schizofrenii a málokdy byla schopna projevit opravdický cit. O své matce to tvrdí její jediná dcera Maria. A¾ do své smrti se Marlene zabývala tím, jak si udr¾et vykonstruovaný obraz, jen¾ jí vytvoøil re¾isér Josef von Sternberg. Byl to obraz, který v sobì spojoval její krásu a tajemno. Co se týká mu¾ù, nebyla Dietrichová ve skuteènosti vùbec vášnivá. Zalo¾ením byla velký romantik. Chtìla se vodit ruku v ruce rozkvetlými loukami, pozorovat západ slunce, ale všichni po ní chtìli jenom sex. Svolila, aby "své" mu¾e udìlala š»astnými. Ale uspokojení jí to nepøinášelo. Byla  velkou hereèkou nejen na plátnì, ale i v ¾ivotì. A doplatila na to. Byla úplnì posedlá tím, ¾e ka¾dého musí milovat.
 
Tøi mu¾i Marlene
Jen tøi mu¾i ji však opravdu ovlivnili. Pøedevším otec, pruský dùstojník, dbalý konvencí a zavedeného poøádku. 
Druhým mu¾em, který ovlivnil její ¾ivot, byl asistent re¾ie Rudolf Sieber. Všiml si dívky vystupující na scénách berlínských tingltanglù a v obèasných reklamách na punèochy a nabídl jí roli ve svém nìmém filmu. Rudolf, nebo dùvìrnìji Rudi, se stal jejím uèitelem, rádcem, oporou a nakonec v roce 1923 i man¾elem.
Pak se objevil Josef von Sternberg. Jeho pøíchod pova¾ovala Marlene v¾dy za rozhodující obrat ve svém umìleckém ¾ivotì. Hollywoodský re¾isér, který pøišel do Ameriky se svými rodièi z Vídnì ještì jako chlapec. Teï mìl v Nìmecku natoèit film a hledal hlavní pøedstavitelku. Mezi uchazeèkami byla i Marlene. Posadí se  na klavír a pøedvede pøekvapené komisi poulièní odrhovaèku. Sternbergovi je jasné, ¾e právì ona je to, co hledá. Modrý andìl se mù¾e zaèít toèit. Ohromný úspìch Modrého andìla, zpracovaného volnì podle pøedlohy Heinricha Manna, nastartoval kariéru Marlene Dietrichové.
 
Konec  modrého andìla
Svùj ¾ivot skonèil krásný modrý andìl v naprostém ústraní a zapomnìní. Uchýlila se  koncem osmdesátých let do Paøí¾e. Mezi tmavými domy na Avenue Montaigne , v èísle dvanáct ¾ila opuštìná a zapomenutá. Neopouštìla byt, neposkytovala interview, nepøijímala návštìvy. Spojení se svìtem obstarával telefon. Bývalá hvìzda dokázala protelefonovat celé hodiny. Zejména v noci, kdy¾ nemohla usnout, kdy¾ se mezi ni a realitu spustila lehká mlha alkoholového opojení a staré vzpomínky náhle jasnì o¾ily. Do bytu se mohl dostat jen nìkdo z rodiny, lékaø a pomocnice. Neohlášeným zvìdavcùm se do telefonu pøedstavovala jako hospodynì. Chtìla  zùstat ve vzpomínkách taková, jakou ji znali diváci z jejích slavných snímkù. Mladá, krásná, oslnivá a jedineèná. Mìla na co vzpomínat. Natoèila spoustu slavných filmù, potkala v ¾ivotì mnoho mu¾ù. Gary Cooper, Douglas Fairbanks jr., John Gilbert, Maurice Chevalier, Ernest Hemingway, Jean Gabin, Erich Maria Remarque...
Kdy¾ v roce 1975 definitivnì konèí umìleckou kariéru, uchyluje se do paøí¾ského ústraní a nikdo nesmí být pøítomen jejímu pozvolnému odchodu. "V téhle krásné zemi mù¾e èlovìk poklidnì ¾ít, dokud si pro nìj nepøijdou andìlé," øíkala o svém novém domovu.
Dne 6. kvìtna 1992 onen okam¾ik nastal. Marlene odešla krátce pøed koncem století, které svým ¾ivotem symbolizovala.
 
Karla Adamcová