Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC
Pro svého vnuka Dominika, který mìl spolu se mnou narozeniny jsem hledala ve svém šuplíku s pohlednicemi jednu se Spejblem a Hurvínkem. Místo toho jsem našla jinou pohlednici, na ní¾ byla vyobrazena socha slovanského boha Radegasta. A tak jsem si vzpomnìla, co jsem o nìm slýchávala vyprávìt.
 
Radegast
 
Radegast byl jedním ze starých slovanských bohù. Byl to bùh pohostinnosti, plodnosti a úrody. Na Ostravsku je spolu s ním nejznámìjší Perun, bùh války, hromu a blesku.
V Helmondovì kronice se píše: "Za mírným Odry tokem a rozliènými plemeny Pomoøanù vyskýtá se západním smìrem kraj Vinulù, tìch, kteøí se jmenují Dolencové nebo Ratarové. Jejich nejznámìjší mìsto je Ratra, nebo také Retra, sídlo modláøství. Chrám veliký je tam postaven ïáblùm, jejich kní¾e je Radegast. Jeho socha je vyzdobena zlatem, jeho lo¾e nachem. Mìsto samé má deset bran ze všech stran uzavøených hlubokým jezerem. Døevìný most skýtá pøechod, který je dovolen jen obìtujícím nebo ¾ádajícím odpovìdi."
Helmond také popisuje, jak byl Radegastovi obìtován biskup, svatý Jan Skot.
Popisuje, jak byl zajat, jak byl muèen. To vše se  mìlo stát 10. listopadu roku 1066.
Zanedlouho potom byla Retra napadena vojskem biskupa Burcharda, chrám znièen, knì¾í povra¾dìni a modlu Radegasta vlastnoruènì biskup rozsekal.
Ale Ratra zanikla definitivnì a¾ v 50. letech 12. století.
 
Dnes stojí na Radhošti socha Radegasta, dílo sochaøe Albína Poláška. Zhotovil ji v roce 1930 ve Spojených státech a v èervenci 1931 ji pøi pøíle¾itosti Slovanské pouti pøivezlo z Frenštátu pod Radhoštìm pìtispøe¾í. Ale první, døevìný model sochy Radegasta, byl vytvoøen ji¾ v roce 1925. Autor Albín Polášek jej zobrazil jako osobu s býèí hlavou, rohem hojnosti a s valašskými krpci. Socha Radegasta pozdìji zhotovená z umìlého kamene byla asi tøi metry vysoká.. Ale materiál špatnì odolával povìtrnostním podmínkám, a tak se krajský ústav památkové péèe rozhodl dát na Radhoš» místo originálu kopii z jihoèeské ¾uly. Byla odhalena 4 .èervence 1998. Jejími tvùrci jsou akademický sochaø Miroslav Machala a kameníci   Jan Sobek a Miroslav Zubíèek.
 
K Radhošti se vá¾e jedna hezká povìst
®ili, byli kdysi, dva bratøi,  Mach a  Jan. Mach mìl dva syny, a Jan ètyøi. Mach byl nemocný vdovec, a ne¾ zemøel, dal své chlapce do poruènictví bratrovi.. Janovì ¾enì  se to však nelíbilo. Smíøila by se se starším, který u¾ mohl pomáhat v hospodáøství, ale mladšího nechtìla. Jan však trval na svém, a tak chlapci ¾ili u strýce devìt let. Starší Josef se mìl dobøe, vydìlal na sebe, ale mladší nebyl ještì tak vyspìlý, aby mohl být zdatným pomocníkem. Pøišla doba, kdy byla veliká bída, a strýc chlapcù musel prodat svou krávu. ®ena ho poøád popichovala, hlavnì proti tomu mladšímu. Nakonec mu¾ povolil a slíbil, ¾e mladšího zavede do hor.
Michal, tak se chlapec jmenoval, byl tehdy asi desetiletý. Strýc ho brzo ráno vzbudil, ¾e pùjdou na Radhoš» hledat poklad. Michal strýci vìøil, a tak šli, a¾. pøišli k dírám na Radhošti.  Strýc rozsvítil lampu, slezli po ¾ebøíku do hlubiny, prolézali chodby, a¾ pøišli k podzemní øece a pøešli pøes úzkou lávku.  Strýc dal Michalovi kus chleba, nù¾  zahýbák  a øekl mu, a» si sedne a nají, on sám, ¾e se pùjde podívat dál.
Michal zùstal potmì a èekal na strýce. Bál se pohnout, bál se tmy. Nakonec si domyslel, ¾e ho tam strýc nechal a rozhodl se, ¾e se pokusí najít cestu ven sám, i bez svìtla. Ale místo, aby šel ven, bloudil víc a víc v jeskyních. Nakonec se unavený  polo¾il na studenou skálu a plakal.  Posléze se vzchopil a chtìl pokraèovat. Ale uklouzla mu noha a on, jak padal, se chytal všeho, èeho mohl. Pøi tom ulomil dva støechýle, a ani¾ by pøemýšlel, co dìlá, strèil je do "zajdáku". Nakonec došel a¾ k øece, kterou slyšel víc a víc. Pøeplaval na druhou stranu a narazil i na ten ¾ebøík, po kterém slezli. Nakonec tedy cestu ven š»astnì našel.
Venku se pomodlil k Bohu, ¾e ho vyvedl a nenechal v hoøe zahynout. Snìdl zbytek chleba, který mu strýc nechal a pøemýšlel, kam jít. Ke strýci a jeho ¾enì nechtìl, kdy¾ teï vìdìl, ¾e o nìj nestojí. Rozhodl se, ¾e pùjde do svìta. Celý den  bloudil o hladu, a¾ pøišel na jakýsi hrad. Tam vy¾ebral kousek chleba,  a kdy¾ vytahoval ze svého "zajdáku" nù¾, spatøil  slu¾ebník, co mu chleba dal,  ¾luté støechýle. Povìdìl to svému pánovi.  Ten si dal Michala zavolat a vyptával se ho, jak k nim pøišel.  Chlapec mu po pravdì všechno øekl. Pánovi bylo Michala líto, nechal ho na hradì, a proto¾e sám dìti nemìl, pøijal ho za svého. Zlato, z nìho¾ støechýle byly, dobøe prodal, a peníze ulo¾il. Michala dal vyuèit všemu, co by jako budoucí pán hradu mohl potøebovat.
Michal ¾il na hradì skoro sedmnáct let. Kdy¾ docházelo sedmnácté léto, hradní pán onemocnìl. Ne¾ skonal, všechen svùj majetek dal Michalovi, a pøikázal mu, aby ¾il jako døíve a pamatoval na chudý lid. To mu však ani nemusel pøipomínat, Michal si sám dobøe  pamatoval, co bída znamená.
Asi za dva roky poté pøišel na hrad hladový staøec v roztrhaném obleèení. Michal rozkázal, aby ho k nìmu pøivedli. A kdy¾  pøišel, Michal v nìm poznal svého strýce, který ho však nepoznal. Pozval ho ke stolu a ne¾ jídlo pøinesli, došel  pro zahýbák,  který si nechal na památku. Dal si vypravovat, jak se stalo, ¾e je staøík tak bídný. Ten vyprávìl, jak byl docela bohatý, a jak u soudu o vše pøišel.  Michal se zeptal, zda nemá dìti, které by se o nìj postaraly. Dozvìdìl se, ¾e tøi zemøely na neštovice a ètvrtý, ¾e je nièema, který se o otce nestará.
Mezitím slu¾ebník donesl jídlo a Michal podal starcovi zahýbák, aby si nakrájel chléb.
Kmet poznal vypálené znamení na no¾i, zbledl, a ptal se, kde k tomu no¾i pøišel. Michal ledabyle odpovìdìl, co na tom, nù¾ je nù¾. Ale staøec ho zoufale prosil, aby mu øekl, odkud ho má. To u¾  Michal nemohl vydr¾et a dal se mu poznat. Strýc se polekal a padl pøed ním na kolena.  Michal ho však zvedl, objal, a prohlásil, ¾e u¾ mu dávno odpustil. Kdy¾ se dozvìdìl, ¾e jeho bratr Josef je ve slu¾bì, vzal i jeho k sobì na hrad. Strýc ale  u Michala dlouho nepobyl. Neuplynul ani rok, a zemøel.
Zemøel však s vìdomím, ¾e Michal v Radhošti nezahynul, co¾ ho tolik trápilo.
Olga Kotaèka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
 
Další èlánky autorky:
Sbìratelská náru¾ivost
Sleèna Sylva
Kup chleba a pøikládej!
Anne Christina
Svìt podle Wyetha
Døevìný talíø
Václav Jansa
Bílá paní
Bøetislav Bartoš
Ukrytý hrad
Energie pyramid
Døevìné mìsteèko
Hanácké Athény