Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Království v kuchyni

 

V jednom televizním poøadu na ÈT2 jsem zahlédla paní Irenu Košíkovou. Pøátelé jí øíkají Èirina. Èím je zvláštní? Na první pohled vypadá úplnì obyèejnì. Milá, pøívìtivá a usmìvavá paní. Paní Košíková je kuchaøkou, ale ne jen tak ledajakou. Já mám ke kuchaøùm zvláštní vztah. Vaøit samozøejmì musím, ale s láskou to rozhodnì nedìlám. Pravý opak paní Èiriny. Kdy¾ ji posloucháte, vidíte úplnì jasnì, jak svou práci miluje. Pøesto, ¾e vaøila i v domácnosti Václava Havla a dnes má v Praze svou vlastní restauraci, kterou hojnì navštìvují i známé osobnosti, proto¾e její speciality jsou vyhlášené, zùstává skromná a vlídná. Jak to vím? Paní Èirinì jsem zatelefonovala a po¾ádala ji o rozhovor pro èasopis Doba seniorù. Ochotnì mi ho poskytla, tady je.

 

 

 

Jídlo je radost

 

Paní Irenì Košíkové (62) neøekne nikdo z pøátel jinak, ne¾ Èirina. Proè? Je to pøezdívka, vzniklá z maïarské zdrobnìliny jména Irena. Paní Èirina je maïarská Slovenka. ®ije v Èechách, miluje Prahu, a kdy¾ se Èeskoslovensko rozdìlilo a ona musela pøi cestì za svými rodièi pou¾ít cestovní pas, bylo jí moc smutno. Její profesní cesta vedla z kuchynì øeckého velvyslanectví do kuchynì man¾elù Havlových a¾ k vlastní restauraci v centru Prahy – „Posezení u Èiriny“. Jak sama øíká, byla v¾dy ve správnou chvíli na správném místì.

 

 

Paní Ireno, kdo u vás doma nejlépe vaøil?
Maminka i babièka, skvìlé kuchaøky. Babièka dokonce vaøila v Budapešti jednomu maïarskému grófovi, tak¾e to máme tak nìjak v rodinì. Bylo nás pìt dìtí, maminka nás vedla k tomu, abychom jí v kuchyni pomáhali. Já i jedna z mých sester jsme se nakonec také kuchaøkami vyuèily. Nebylo to mé „vroucí pøání“, ale nìjak postupnì to vyplynulo. Jídlo bylo u nás doma kult, hlavnì nedìlní obìd byl v¾dy obøadem.

 

Které jídlo jste mìla nejradìji?
Vyrostla jsem na maïarské kuchyni a i ve své domácnosti vaøím vìtšinou jídla maïarská. Je o nì zájem i tady v restauraci. Mým nejoblíbenìjším byl a zùstal perkelt – tedy maïarské jídlo podobné guláši a k tomu mám ráda noèky.
Kdy¾ se øekne maïarská kuchynì – to jsou pro laika pøedevším pálivá jídla. Ale tak to asi není.

 

Co je typické pro maïarská jídla?
Hlavnì cibule, paprika, rajèata. Ostré to být mù¾e, ale s mírou. Pou¾ívají se všechny druhy masa, nejvíc ale vepøové. Velmi dobrá jsou i sladká jídla – palaèinky s oøíšky, kaštanové pyré, rùzné druhy závinù s nádivkou. No a samozøejmì langoše – mistrem na nì je moje maminka. Zelenina ta patøí ještì více ke kuchyni øecké. Jíst vaøenou zeleninu jsem se nauèila právì na øeckém velvyslanectví, kam jsem pøišla na doporuèení mé kamarádky. Paní velvyslancová mìla ve vaøení zálibu, a tak jsme si vymìòovaly recepty, zkušenosti, bylo to fajn. V restauraci øecká jídla nevaøíme, na to je spousta øeckých restaurací, ale doma ano. Velmi rádi máme napøíklad tradièní øecké jídlo – jemistu. Jsou to plnìná rajèata a papriky zapeèené zároveò s bramborami, bašta. Uvnitø je mleté hovìzí maso, olivový olej- podává se to vla¾né, aby to bylo chutné i v horku.


Zavzpomínáte i na pana prezidenta Havla?
Do jeho domácnosti jsem se dostala vlastnì náhodou, byla to krásná doba. Zúroèila jsem tam všechny své zkušenosti, mìla jsem pocit, ¾e jsem tam èlenkou rodiny. Stali jsme se pøáteli a zùstali jimi i poté, co jsem od nich odešla. Výbìr jídelníèku nechávali na mnì, konzultovali jsme jen v dobì, kdy¾ mìli pøijít hosté. Pan prezident byl velmi skromný a vdìèný strávník. Miloval krupicovou kaši, sma¾ák, utopence. Jsem š»astná, ¾e jsem mu mohla být nablízku. Chodíval i sem do restaurace, sedával támhle u toho stolu. Jeho fotografie tu vystavené nemám, byla by to laciná reklama, a to já nechci. Já ho mám schovaného v srdíèku.

 

 

Máte nìjaké jídlo, jeho¾ recept se u vás doma dìdí z generace na generaci?

Ano, máme takové. Je to plnìné kolo¾várské zelí. Pùvodnì maïarský recept moje babièka trochu upravila. Masové ptáèky zabalené v listu zelí, to je naše rodinné novoroèní jídlo. Bez nìj si ten slavnostní den ani neumíme pøedstavit. Ptáte se, co dìlám nerada? Pøiznávám – klidnì uvaøím tøeba pro padesát strávníkù, ale mýt nádobí, to je pro mì trest.

 

A které jídlo myslíte, ¾e je na pøípravu nejnároènìjší?
Øekla bych, ¾e svíèková. Èeská kuchynì všeobecnì je hodnì pracná a èasovì nároèná, ale velmi ¾ádaná. Kdy¾ tady v restauraci pøipravím sto porcí svíèkové, jsou za chvilku pryè.

 

Doslechla jsem se, ¾e sbíráte kuchaøské knihy a sama jste jich také nìkolik napsala…

Mám doma více ne¾ osm set kuchaøských knih a listuji v nich prakticky stále. Sama jsem s mou pøítelkyní také tøi napsala, ale pojaly jsme to trochu jinak. Nejsou tam jen jídla – suroviny, postup a tak. Sna¾ily jsme se, aby to bylo i pøíjemné ètení. Ka¾dé jídlo má nìjaký pøíbìh, vzpomínám, komu jsem ho vaøila, komu chutnalo… Pro sebe jsem si ¾ádný tajný recept neschovala, prozradila jsem všechno. Jsem ráda, kdy¾ nìkomu mé zkušenosti pomohou. Nìkterá jídla jsem i sama vymyslela, tøeba kuøecí kostky v èesnekovém tìstíèku mají velký úspìch. Potìší mì, kdy¾ nìkdo pøijde a øekne, jak je to skvìlé jídlo a já vím, ¾e je z mé hlavy.

 

Mít svou restauraci bylo asi vaším snem…
A víte, ¾e ne? Byl to sen mého man¾ela a já jsem ho nedokázala odradit. Zaèátky byly kruté, trvalo skoro rok, ne¾ jsme byli spokojeni, ne¾ jsme mìli pocit, ¾e je vše tak, jak má být. Získat si klientelu není jen tak. Vìtšinou k nám chodí stálí hosté, známe u¾ jejich chutì, v¾dycky se sázíme, co si pan Novák asi dnes dá. Èasto sem zajdou i nìkteøí herci, paní Fialová má ráda tìstoviny s brokolicí, Nadìnka Konvalinková èínu.
U nás doma láska ¾aludkem neprocházela. Man¾el má vystudovanou hotelovou školu, a kdy¾ jsme spolu zaèali chodit, umìl vaøit lépe ne¾ já, spíš jsem získávala zkušenosti já od nìj. Teï u¾ léta nevaøí, pøesedlal na èíšníka, je hodnì spoleèenský, umí udìlat atmosféru i krásnì upravit interiéry. Ale maïarskou kuchyni si oblíbil také, smìju se mu, ¾e u¾ je na ní závislákem.

 

Máte nìjakou kuchaøskou vzácnost, které si hodnì vá¾íte?
A víte, ¾e mám? A dokonce dvì. První jsou babièèiny kuchaøské zápisky. Velmi èasto v nich listuji, jsou mojí srdeèní zále¾itostí. Prohlí¾ím si babièèino písmo, voní domovem, vracím se nad nimi do dìtství. Druhou mou velkou vzácností je támhleta velká pánev. Pochází z jídelního vlaku, v nìm¾ jezdíval prezident Masaryk. V té pánvi prezidentovi chystali stravu. Otec jedné mé kamarádky v tom vagónu pracoval a vyprávìl nám o tom. Velmi jsem o ni stála, nakonec ji objevili nìkde v harampádí a pøinesli mi ji. A já ji vyu¾ívám skoro poøád.

 

 

 

Ví se o vás, ¾e milujete zvíøata…
To je pravda, hlavnì pejskové jsou mou velkou láskou. Doma máme dva. Starší – dámu Kukínku, ta u¾ je vzornì vychovaná, doká¾e i „posedìt“ v restauraci. Ne¾ebrá, klidnì sedí, je taková rozumná. Mladší pejsek Roníèek je ještì divoké štìnì. Víte, velmi ráda navštìvuji hrady a zámky, ale kvùli nìmu jsme teï na našich cestách trochu omezeni. Ne¾ se s ním nìkam vydáme, musí se umìt slušnì chovat. Kdy¾ jsme mìli našeho prvního pejska, rozhodla jsem se, kuchaøka, ¾e mu budu vaøit. Dodr¾ela jsem to, ale bylo to nároèné. Byl hodnì vybíravý, prostì jsme si ho rozmazlili. Teï se mírníme. Tihle si zvykli na granule, ale obèas jim taky pøilepšíme. Psi jsou nejlepší terapie, kdy¾ vám není dobøe, kdy¾ máte nìjaké trápení nebo smutky.

 

 

 

Jaké máte plány? Co vám dìlá nejvìtší radost?
Byla jsem vloni velmi tì¾ce nemocná, jsem š»astná, ¾e jsem se mohla vrátit a radìji u¾ nic neplánuji. Ve svém osobním ¾ivotì jsem moc spokojená, jsme s man¾elem u¾ ètyøicet let. Dìti nemáme, ale máme ú¾asné pøátele, kteøí jsou na svých místech, kdy¾ je potøebujeme. A oba velmi milujeme naše pejsky. V restauraci je to teï jak má být, pohoda, nechceme u¾ nic dalšího budovat, vychutnáváme si ka¾dý den.

 

Chtìla byste nìco vzkázat seniorùm, našim ètenáøùm?
Myslím si, ¾e jídlo je zdravé v¾dy. Zále¾í na ukáznìnosti, èlovìk se nesmí pøejídat. Nemám ráda nìjaké diety, náhrady, sázím na klasiku. Klidnì vyu¾iju i sádýlko, samozøejmì nic se nesmí pøehánìt. A tak vašim ètenáøùm vzkazuji, a» se nebojí dopøát si dobré jídlo, pokud jim to ¾aludek stráví a zoubky rozkousají. Dopøávat si, tøeba v menší míøe, ale dopøávat. Jídlo je radost.

 

Paní Èirino, já vám pøeji hodnì spokojených strávníkù a dìkuji vám za rozhovor.

 

Eva Procházková

 

 

Další èlánky autorky