Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MALOVÁNÍ v operaèním systému Windows XP
aneb pojïte si s námi hrát!

 

15. lekce
Velikonoèní pohádka

 

Byl Zelený ètvrtek. Slunce zalévalo ranními paprsky ka¾dý lísteèek a lákalo malá poupata k ¾ivotu. Pìtiletá holèièka Hana se probudila v lo¾nici prozáøené sluncem. S námahou otevøela oèi a posadila se na postýlce. Musí se nejdøív podívat, co dìlá maminka: jestli ještì spí, vklouzne za ní do postele a pomazlí se. Jestli je však maminka u¾ pryè, musí za ní honem do kuchynì, proto¾e budou péct velikonoèní jidášky.


Maminka u¾ byla v kuchyni a chystala tìsto. „Jestlipak víš, ¾e dneska pøijede teta a pøiveze ti pomlázku?“ zeptala se Hanièky. Hanì se v oèích zableskly plamínky a hned se nabídla, ¾e mamince s peèením pomù¾e a pøebere jí rozinky.
Tu se ozval zvonek. Dìvèátko se rozebìhlo ke dveøím. Stála tam teta a dr¾ela v rukou krabièku zabalenou v hedvábném papíøe.
„Tu máš, Hanièko, malý dárek, nevím, jak se ti bude líbit“.
Hana netrpìlivì krabici rozbalila. Uvnitø le¾elo velikánské vejce s okénkem. A co všechno bylo v okénku vidìt!
Vzadu stál nádherný zámek, pøed ním byly záhony a stromy. Uprostøed se tøpytilo jezírko a na nìm dvì krásné bílé labutì. Vedle nich stála holèièka v èervené sukénce a bílé blùzce. Kolem se vinuly pìšinky, stromy byly posypané lesklým cukrem.
Kdy¾ šla veèer spát, vzala vajíèko a opatrnì je polo¾ila na noèní stolek. Chtìla je mít blízko, a¾ se ráno probudí, teï se jí však klí¾í oèi…

 

Vajíèko se otvírá a malá holèièka v èervené sukénce bere Hanu za ruku a vesele povídá: „Hanièko, pojï se mnou k nám do vajíèka, voní to tam èokoládou, i stromy jsou tam cukrové“.
A najednou je Hanièka malá, malièká jako ta holèièka v èervené sukénce a jde s ní pìšinkou k tomu zámku v èokoládovém vajíèku. Vrátka zámku se otevøela, a stála v nich královna, nì¾ná jako jarní bøíza, lehounký vánek jí èechral zlaté vlasy. U nohou se jí pásl bílý beránek se zlatými rohy. V ruce dr¾ela královna pomlázku ze støíbrných proutkù a na dlouhých stuhách se na ní houpala zlatá vajíèka.


Královna se laskavì usmála pozvedla pomlázku, a¾ se zlatá vajíèka rozhoupala, a hned se stromy zaèaly obalovat bílými a jemnì rù¾ovými kvìty, zemì se zazelenala a rozkvetly zlaté petrklíèe, pampelišky, konvalinky, fialky, jako by je nìkdo hrstìmi rozhazoval. Jezírko se èeøilo a blýskalo démantovými a èervánkovými paprsky. Všechno se chvìlo jemnou nadýchanou krásou jara.


Královna lehce sestoupila ze schodù, a beránek vesele poskoèil za ní. Ubírala se po pìšinì právì k holèièkám. Hana se pøikrèila za keø, v¾dy» má na sobì jen noèní košili! Ale královna u¾ holèièky uvidìla, usmála se, utrhla zlaté vajíèko a podala je Hanì, sehnula se, utrhla trs fialek a vlo¾ila ho do její druhé ruky.

 

Královna lehce kráèela dál podél jezírka. Labutì volnì pluly ve vodì vedle ní. Chvílemi je hladila po hlavì a labutì se dotýkaly zobáky lemu jejího roucha. Vìtve stromù se sklánìly a rozhazovaly spršky kvìtù na cestu své vládkyni. Hana se dívala za prùvodem vracejícím se k zámku a pevnì tiskla v dlaních zlaté vajíèko a fialky.


Co teï? Musí se vrátit domù, musí být zase veliká, v¾dy» takhle by jí tatínek a maminka nepoznali. Rozbìhla se zpátky, ale nemù¾e najít kudy z vajíèka ven. Je zle, skoro se tu zaèíná bát. Najednou cítí, ¾e letí a letí, a¾ sebou trhla. Lekla se a otevøela oèi. Kde je? Co se s ní dìje?


V¾dy» je ve své postýlce! Div¾e se nerozplakala. Kde má zlaté vajíèko? Chtìla je dát tatínkovi a fialky pro maminku taky nemá! Musí se na sebe podívat jestli není malièká jako holèièka z vajíèka! Poodhrne peøinu – ne nohy má dlouhé jako pøed tím. I ruce jsou v poøádku. A co vajíèko? Je poøád na noèním stolku?


„Zlaté vajíèko nemám, fialky také ne, ale myslím, ¾e jsem opravdu letìla“, myslí si Hanièka. Nemohla uvìøit, ¾e se jí to všechno jen zdálo. Zachumlala se do peøinky a znova usnula. Na polštáøi vedle její hlavy le¾elo nìkolik drobných fialových kvíteèkù a malých zlatých støípkù.

 

Napsala jsem vám mírnì zkrácenou verzi pùvabné velikonoèní pohádky autorky Marie Míškové-Raisové, uèitelky, spisovatelky, dcery K.V.Raise. ®ila v letech 1883 – 1968.
A proto¾e máme témìø jeden roèník kurzu za sebou, tak urèitì u¾ víte co vás èeká. Pøesnì to samé jako na Vánoce. Ilustrovat pohádku všemi mo¾nými dostupnými zpùsoby, co vás jen napadnou. Pouze s jednou výjimkou, a tu u¾ také znáte. Malujte, kreslete, skenujte, fotografujte kytièky a labutì na jezírku nebo tetu za dveømi, dìlejte kolá¾e, keramiku, tøeba peète jidášky a fotku vlo¾te, ale nestahujte obrázky z Internetu!

 

Magdalena Vlachová

Práce kurzistù si prohlédnete ZDE

 

Komentáøe u èlánku v prùbìhu kurzu:

Datum:  07.04.2009  09:31
Jméno:  Lojza
Co se divíte, lektorce došla š»áva tak vám zadá úkol a má pokoj
 
Datum:  05.04.2009  07:02
Jméno:  emach
Magdaléno, neboj, já to všechno chápu, ale proto¾e já na zahrádce neskotaèím do úmoru tìla, tak jsem si posteskla
 
Datum:  04.04.2009  18:20
Jméno:  Magdalena
Tedy øeknu vám, ta zahrádka mi dává, zabrat, ale kdy¾ já jsem na ní tak š»astná, pøímo hmatatelnì. Ale proè ta práce tak bolí, sákryš. Ta voda, co ze mì v koupelnì tekla byla úplnì hnìdá:-))

Emach, na Vánoce byla také pohádka a také bez nového uèiva. Ve škole je také èas uèení a èas praxe:-))
Pøiznávám se bez muèení, ¾e kurz mìl být tak o tøi lekce kratší. Tohle u¾ je pro mne pøes èáru, proto¾e na mì vlezlo jaro a do sezení u poèítaèe se musím nutit, nechce se mi. A veèer u¾ pak nemám sil, jak jsem zrasovaná z té zahrady, to jdu rovnou le¾et, u¾ mi to nemyslí.
Byla jsem ráda, ¾e jsou Velikonoce a ¾e pokud bude kurzík pokraèovat i pøíští rok nebo i tøetím rokem, mù¾u zavést tradici ¾e na svátky bude v¾dy pohádka bez nového uèiva. Ale jinak váš zájem mì hodnì tìší, kdybych napsala, ¾e ne a ¾e jsem k nìmu lhostejná, nebyla by to pravda a jen bych machrovala. Vá¾ím si ho, jen nemám u¾ myšlenky na lekce Malování, ale na pohyb na zahradì. Po té zimì je to úplná posedlost, tak¾e vás prosím o pochopení. Nicménì pøíští lekce je zase nadupaná uèivem, a ty dvì poslední budou opìt volnìjší, nechte se pøekvapit.

Rù¾enko, urèitì to zvládneš, vybírej si jednoduchý motiv. Ona tato lekce není ani tak o umìní malovat, jako spíš o nápadu. Co vás napadne vytvoøit. Nemusí to být zrovna klasická kni¾ní ilustrace. Je to vaše hra, kterou hrajete sami se svou fantazií.

 
Datum:  04.04.2009  16:59
Jméno:  emach
podepsala bych všechno, co napsala beatrix, jen škoda pøeškoda, ¾e v této lekci chybí aspoò kousíèek nového uèiva. Škoda toho èasu u¾ jen proto, ¾e za chvíli bude první kurz malování konèit
 
Datum:  03.04.2009  23:49
Jméno:  Beatrix
No Magdalenko, moc ráda jsem si pohádku pøeèetla. Je krásná, plná fantazie, nabízí ohromnou spoustu námìtù, pøímo volá po ilustrování, ale po kvalitní ilustrátorce jako je tøeba Vendulka. Za sebe se u¾ pøedem se bojím, abych tu krásnou pohádku nakonec nezmršila.
 
Datum:  03.04.2009  13:01
Jméno:  Magdalena
Hned po ránu jsem vám na to téma psala dopis do Diskuze do chlíveèku Kurz malování a grafiky. Neèetli, neèetli rádcové moji?
A nemalujte a jdìte ven, je to krása nesmírná a škoda veliká sedìt u poèítaèe!
 
Datum:  03.04.2009  12:44
Jméno:  Ludmila
Píšete si o zaslání lekce. Ale není to potøeba nebo» lekce je v plném znìní umístìna jako èlánek. Tak¾e bylo zbyteèné ji posílat meilem.