Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Podzimní nokturno na trhu,

víceménì o koèkách


Èlovìk jde v létì spát a probudí se na podzim. Stromy jsou ještì zelené, teplota se pøes obìd šplhá nad dvacítku a nebe si poøídilo nový, módní odstín modré( prý se jí øíká denimová), ale marná snaha, konec léta je zøetelný. Ještì i vzduch voní jinak, ale za to snad ani nemù¾e pøímo pøíroda, to moje sousedka vaøí keèup. Tøicet sklenièek, jak byla zvyklá. "Nevím, co s tím budu dìlat. Vìøila byste, ¾e naši mladí mají radìji kupovaný?" ptala se mne, kdy¾ mi pøinesla ochutnat. Vìøila. Naši mladí taky. Však u¾ je konec svìta na dosah ruky.


Esencí podzimních krás je ve mìstì nespornì trh. Naše mìsto patøí k tìm š»astným, které mají trhovištì velké, pestré a bohaté. Chodím tam ráda a v¾dycky lituji, ¾e nemám pevnìjší charakter. A¾ dosud jsem toti¾ patøila k tìm neš»astným, slabým bytostem, lehkomyslným jako otakárek fenyklový, které vejdou do obchodu koupit sodu bikarbonu a zakysanou smetanu a odcházejí s mno¾stvím potravin, které by staèilo Tanzánii na dva mìsíce... A na trhu je vábení vùnìmi, tvary, barvami a chutìmi ještì lstivì okoøenìno oslovením. Tomu nikdy nedokázal odolat mùj mu¾. V dlouholetém man¾elství se vypracoval na prvotøídního nákupèího, nároèného jako arabský šejk pøi nákupu plemenného høebce, ale kdy¾ na nìho na trhu zavolala babka: "MLADÝ PANE, pojïte na ty kedlubny!", koupil je, i kdy¾ byly tak døevnaté, ¾e se z nich dal vytesat srub.


Ale tomu je konec. Na Univerzitì tøetího vìku jsem se dozvìdìla všechno o zásadách asertivity, toti¾ umìní øíct "ne!" bez pocitu viny. Rozhodla jsem se, ¾e se zmìním, ¾e budu jiná, lepší, ukáznìnìjší. Nekompromisnì jsem si pøipravila na papírek seznam:
kapusta,
švestky,
rajèata,
papriky,
bavlnìné pono¾ky,
6 vajec


…a velmi se sebou spokojená jsem odešla na trh.


Trh byl podzimnì skvostný. Modraly se na nìm švestky, jablka hrála tøemi barvami, rajèata se kulatila, kapusta vypadala, ¾e je udìlaná z krepu a potøebuje pøed pøípravou pøe¾ehlit, vonìlo tam hrozno, dýnì, okurky, zelí hlávkové i kyselé, prostì na první pohled bylo všechno tak, jak má být. Ale neblahé zmìny, které nièí arktické ledovce a deštné pralesy, zasahují a¾ na náš trh. I tam, kde ještì vloni nabízeli zelenináøi z okolitých vesnic mangold, malinké okurèièky na nakládání a èervené, ¾luté i zelené papriky, u¾ nabízejí letos Vietnamci d¾ínsy, trièka, blùzy, topy, suknì s volánky i suknì bez volánkù, ba i mohutné tenisky s tak hrubou podešví, ¾e je vylouèeno, abyste se v nich pøekotili. Odìvy jsou vyrobeny ze stoprocentnì pøírodního polyesteru, kdy¾ je nesete domù v tašce, nesmíte kýchnout, jinak odletí knoflíky a vìtšina zipù pøipomíná moderní man¾elství: nic nevydr¾í a hned se nav¾dy rozcházejí.
Ale jsou za babku!
Dlouhodobì doufám, ¾e se to moji mladí nedozvìdí, proto¾e by mne tam mohli snadno vymìnit za pár témìø pravých Niké tenisek.


Pøed jedním takovým vietnamským kioskem stála postava obleèená v hávu, jaký nosí arcibiskupové o Velikonoèním týdnu: širokém, dlouhém a fialovém. Neznám se blí¾ se ¾ádným Monsignorem, ale postava mi byla jaksi povìdomá a taky se ukázalo, ¾e je to moje stará kamarádka Judita. Mìla na sobì pøehozenou rozevlátou blùzu barvy zešílevšího (to je slovo, co? to jsem vyhrála v jedné loterii!) sibiøského kosatce. Dvì hezouèké Vietnamky kolem ní dìlaly "móóc lusí!", a "eskýý, eskýý!", tak¾e její obranné reakce byly úplnì podlomené a Judita byla na 68% rozhodnuta si tu blùzu koupit. Díky svému vzdìlání v asertivitì jsem surovì ukonèila vietnamské nadìje na prudké zbohatnutí a Juditu jsem odvlekla za roh. Prodávají tam místní specialitu,oøechové rohlíèky. My dr¾íme obì dietu, ale co jsou vlastnì takové rohlíèky? Obilnina, zelenina, ovoce... Daly jsme si ka¾dá dva.
Potøebovala jsem si toti¾ s kamarádkou probrat dva tak øeèeno koèièí problémy a na to je ona ta pravá. "Koèky jsou mým koníèkem!", øíkává s láskou a nedbá na to, ¾e touto vìtou uvádí zoologickou systematiku do absolutního chaosu.


Prvním problémem byla moje stí¾nost, ¾e kdy¾ jsem nedávno Juditì volala na pevnou linku, ozvalo se ve sluchátku jenom mòouknutí. Po mém vlídném zvolání:"Okam¾itì mi dej Juditu, ty chlupatá pøíšero!" to cvaklo a bylo po telefonování. Judita mne ani nenechala domluvit. Øekla, ¾e to nemohl být její kocour, proto¾e ten je vzornì vychovaný a kdy¾ zvedne sluchátko, pøedstaví se. Musel to prý být omyl. Judita ještì o svém kocourovi øekla nìkolik obdivných a chválících pøídavných jmen a já jsem ustoupila. Tito milovníci koèek si otøesnì vymýšlejí a nehanebnì l¾ou, ale pøece k vùli tomu nebudu mìnit kamarádku, kterou mám u¾ pøes pùl století. Pøistoupila jsem ke koèièí zále¾itosti èíslo dvì, která mne naplòuje emocemi u¾ tøetí den, je tajemná a¾ mystická a potøebuje objasnìní odborníka na koèkologii.


Pøed mnoha léty jsem dostala od své tehdy tøíleté vnuèky malou figurku èerné koèièky z umìlé hmoty. Opatrovala jsem ji jako korunovaèní klenot, ale pøedevèírem mi neš»astnou náhodou vypadla z okna bytu na sedmém poschodí... Hledala jsem ji ve vysoké trávì a hustém køoví a¾ do tmy, ale nenašla jsem ji. My, babièky, býváme takové sentimentální: celou noc jsem nespala, kolem pùlnoci jsem si i poplakala a na mou duši, ¾e kdybych ztratila pùl kilový briliant, trápilo by mne to míò... Ráno jsem vyšla ještì s opuchlýma oèima z domu. Rovnou pøed vchodem, jako by na mne èekala, sedìla krásná èerná koèka. Olízla se rù¾ovým jazýèkem a pøišla se pøitisknout k mým nohám... Nechala se i pohladit, jako by mne dávno a dobøe znala a a¾ po hodné chvíli plavnì zmizela v trávì...


Judita øekla, ¾e koèky jsou nejtajuplnìjší bytosti zvíøecí øíše a mohou se vyskytovat v rùzných skupenstvích. ®e to vìdìli u¾ staøí Egyp»ané a proto pova¾ovali koèky za posvátné, dokonce za posvátnìjší, ne¾ své faraóny. Judita po válce (druhé svìtové, nikoliv tøicetileté ani punské) vystudovala historii a mohla by o starém Egyptì povídat všelico pøekvapujícího i o Tutanchamonovi anebo Nefretété, já jí v tomto smìru naprosto dùvìøuji. Byla jsem ráda, ¾e mi potvrdila mo¾nost sublimace umìlohmotné figurky do ¾ivé koèky a ztrátu dáreèku teï ponesu daleko lehèeji.


Potom jsme se rozešly. Pøi èekání na zpáteèní (správnì by mìlo být sobotní) autobus jsem našla v kapse papírek se seznamem: kapusta, švestky, rajèata, papriky, bavlnìné pono¾ky, 6 vajec. Já si dùvìøuji, ale taky se provìøuji. Nakoukla jsem do nákupních tašek, jestli mám všechno.

 

A mìla jsem všechno, co jsem na trhu nakoupila:

- Rezavé chryzantémy, takové ty v centru ¾íhané do zlatova.

- Malé, ozdobné dýnì: ¾lutou, zelenou, oran¾ovou, první je jako høíbek, druhá má tvar hrušky, tøetí pøipomíná mròavý patizon, jedna je hezèí, ne¾ druhá a tøetí je vùbec nejhezèí.

- Šòùru èervených èili paprièek.

- Dva kvìtináèky se skalnièkami, jedna je prý Pulsatilla vulgaris, druhá Saxifraga arendsii (zkusím si to zapamatovat, jsou to výrazy, které by mohla i dáma pou¾ít pøi hádce jako urá¾ky, bez toho, ¾e by se shodila). Myslím si, ¾e na skalnièky u¾ je trochu pozdì, nemám potuchy kam je dám, ale kdy¾ na mne ten prodávající dìda zvolal: "MLADÁ PANÍ, to tu èeká na vás!" - no,nekupte to!

- A v poslední tašce jsem našla kvìtináè s rozmarýnem. Tì¾ko se ¾ije èlovìku bez rozmarýnu. Co kdyby se nìkterá moje vnuèka vdávala? A kdyby ne, víte, jak jsou dobré peèené brambory s rozmarýnem...?

 

Bez kapusty, švestek, rajèat, paprik, bavlnìných pono¾ek a šesti vajec se tento víkend nìjak obejdu.


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Václava Arnoštová, Míla Nová

 

Další èlánky autorky