Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

První zkušenost
 
Navrhl jsem redakci zøídit rubriku "Vstup na vlastní nebezpeèí". Snad to povzbudí i nìkteré další ètenáøe, aby napsali a zmíní se o uva¾ované rubrice v komentáøích.
Pøíliš rezervované osoby pøedem upozoròuji, aby radìji dál neèetly. Ti, kteøí si myslí, ¾e i erotika patøí k ¾ivotu naopak zvu ke ètení. Za autorství se nestydím a doufám, ¾e neztratím vaši dosavadní pøízeò.
 
Tomáš umyl svùj ešus a pomalu se ubíral na barák, aby jej ulo¾il na místo. Spolu¾aèky sedìly v krou¾ku a pøerušovaly vyprávìní své dru¾ky hlasitým chichotáním. Odmítl pozvání klukù na partièku karet a vydal se do polí na podveèerní procházku. Trochu se rozbìhl, aby se rozcvièil. Nic naplat, celodenní jednotvárnou práci na poli cítil pøeci jen v tìle.
Slunce svítilo ještì dosti vysoko, ale dlouhé stíny ohlašovaly blí¾ící se veèer. Ptáci hlasitì obhajovali svá územní práva a pøíroda vyzrávala stejnì jako brigádníci. Vesnice zùstala daleko za zády a poklid vzbuzoval pohodu.
Pak ji spatøil. Kráèela proti nìmu a kradmo si ho prohlí¾ela. Tomáš ji zkoumal naprosto bezostyšnì. Líbila se mu. Pestrá suknì, útlý bok a nahoøe blùza, která u¾ tísnila bujné ¾enství .
     „Na bílé cestièce v lukách, poèkám na tebe,
       bude ti dobøe v mých rukách, pøijdeš do nebe,“
zarecitoval trochu pateticky a èekal, co to udìlá.
Zastavila se, otoèila a zeptala se nevìøícnì:
„Co to povídáš?“
Zopakoval ji verše.
„To jsi slo¾il sám?“ optala se naivnì.
„Kdepak, to je Šrámek. Uèili jste se o nìm ve škole?“
Zavrtìla hlavou.
„Kam jdeš? Pojï kousek se mnou!“ navrhl jí.
„Ale jen chvilku, èekají mì doma!“ souhlasila nejistì.
„Odkud jsi? Jseš tu na brigádì?“ Zaèala vyzvídat.
„Jo, z Prahy. Ty jsi zdejší?“ tázal se celkem zbyteènì.
„Zdejší, ale po prázdninách pojedu na školu a bude bydlet v internátì“, pochlubila se.
„Pojï, posadíme se, tady je to pìkný,“ navrhl. Usedli na stráòce pod cestou. Utrhla sedmikrásku a rozpaèitì zaèala otrhávat okvìtní lístky.
„Jsi hezká, u¾ ti to nìkdy nìkdo øekl?“ zeptal se Tomáš. Rùmìnec jí pokryl tváø a zavrtìla hlavou. Tom se k ní naklonil a jemnì ji políbil na tváø. Ponìkud uhnula, ale ne zas tak, aby nemohl splnit svùj zámìr. Utrhla další sedmikrásku a rychle zamìstnávala ruce. Vymìnili si jména a po krátké odmlce se váhavì zeptala: „Máš v Praze dìvèe?“
„Nemám“, øekl Tom popravdì. „A ty?“ Opìt zavrtìla hlavou. Tomáš se osmìlil, dal jí ruku kolem krku a otoèil jí hlavu èelem k sobì. Jejich zraky se støetly.
„Máš krásné oèi, jako mandle.“ Tato nepøíliš originální lichotka vzbudila spokojený úsmìv. Pøitáhl její hlavu blí¾ a políbil ji, tentokrát ji¾ na ústa. Bylo vidìt, ¾e jí je to pøíjemné.
„U¾ jsi se s nìjakou líbal?“ zeptala se zvìdavì.
„To víš, ¾e jo“, odpovìdìl svìtácky. „Ty ne?“
Opìt zavrtìla hlavou.
„Nauèím tì to,“ rozhodl. Tentokrát u¾ neuhýbala. Zaèal ji líbat na tváø, ucho, krk a nì¾nì ji polo¾il do trávy. Pøijímala jeho laskání pokornì, ale sama nevyvíjela ¾ádnou aktivitu. Zamìstnával její ústa a souèasnì jeho ruka zaèala rozpínat knoflíèky na blùze. Nijak se nebránila, co¾ Tomáše povzbudilo. Zaèal hledat závìr podprsenky, ale nedaøilo se mu jej rozepnout. Mìl zlost na svou nešikovnost. Vycítila to.
„Poèkej.“ Vyvinula se z jeho náruèe a jedním rychlým pohybem osvobodila svá prsa ze svíravého krunýøe.
Pohled, který se Tomovi  naskytl, jej fascinoval. Ladné køivky plných tvarù se sbíhaly  uprostøed temných kruhù do vrcholku, na nìm¾ trùnila kaplièka jako na Øípu. Nevìøícnì hladil ten ¾enský zázrak. Jeho pozornosti neuniklo, jak elektrické náboje procházejí celým jejím tìlem. Pøitiskla obì Tomášovy dlanì na svá prsa a hluboce vzdychala. Pøekulil se na ní a zaèal ji horeènì líbat. Krátké pøerušení jen zvyšovalo závratné  pocity štìstí. Po chvíli však napìtí zaèalo ustupovat.
„Opravdu jsi ještì nikoho nemìla? Jsi panna?“ zeptal se a souèasnì v jeho hlavì uzrával plán, jak realizovat svou dávnou touhu a spatøit na vlastní oèi místo, odkud vychází ¾ivot.
„Opravdu“ opakovala. Znovu ji zaèal hladit a líbat a cítil, jak se vracejí  úchvatné pocity štìstí. Jeho ruka vklouzla pod sukni a hladil ji výš a výš. Rozpálená poko¾ka zvyšovala napìtí a¾ na hranici mo¾ného. Kdy¾ dospìl a¾ nahoru, pocítil její ruku, jak se v obranném reflexu pokouší zastavit útok.
„Neboj, chci se jen pøesvìdèit, ¾e jsi opravdu panna“, zašeptal horeènì a k svému pøekvapení ucítil, jak její sevøení povolilo. Odhrnul lem kalhotek a pøejel po horkém vlhkém ú¾labí, které se nakrátko sevøelo, aby se vzápìtí uvolnilo v oèekávání dalšího útoku rozkoše.
Janino chování se zmìnilo. I kdy¾ byla nadále pasivní, její vzdechy svìdèily o hlubokých po¾itcích. Se zavøenýma oèima vystavovala svou bytost jeho nì¾ným dotykùm.
Tomáš vyu¾il tohoto stavu podivného uhranutí a rozhodl se pokraèovat v milostném útoku. Pokusil se sundat kalhotky, které pøeká¾ely. Pochopila jeho úmysl a nakrátko se naklonila se strany na stranu, aby je mohl pøetáhnout pøes boky. Sotva dokonèil tento trochu trapný úkon, rychle kalhotky vytrhla a ulo¾ila. Nìkolikeré pohlazení osvobozeného zøídla rozkoše zpùsobilo, ¾e pokrèila nohy a odklonila kolena. Cesta k naplnìní Tomášova zámìru se otevøela. Nadzvedl se a pohlédl na lesknoucí se rù¾ové závoje a tyèící  se hladký pahrbek nad nimi.
Pøestávka v laskání dívku probudila z neèinnosti. Stud ji pøimìl sevøít kolena, vztyèila se a pokusila se pøetáhnout sukni. Zadr¾el její ruku, odtáhl ji a m¾iku, ani¾ by vìdìl jak, pøitiskl ji na vyvýšené místo pod sponou svého opasku. Ochabla a zdálo se, ¾e jen ostych ji brání, aby probádala, jaké tajemství se skrývá  pod tuhou látkou starých d¾ín.
Tomáš vycítil zmìnu postoje a probuzený zájem. Snad proto, aby odèinil svou pøedchozí agresi a dal partnerce stejnou šanci, druhou rukou rychle rozepnul zip a odhrnul tenkou látku slip. Jeho vztyèené pohlaví vyrazilo do volného prostoru a zaskvìlo se v plné své kráse. Pokusil se opìt pøitáhnout její ruku, ale neuspìl. Vymanila se prudce z jeho sevøení a zastøela si oèi. Uchopil znovu její mírnì se bránící ruku a pøitiskl ji na teplý dychtivý úd.
Krátkou chvíli se nedìlo nic. ®enská zvìdavost však pøeci jen zvítìzila. Stoèila svùj zrak na místo, kde se tiskla její ruka a pohlédla na podivuhodný pøedmìt, který v této podobì dosud nevidìla. Opatrnì pustil její ruku a zašeptal:“hlaï ho“. Jako fascinována uposlechla a s plným zaujetím zaèala zkoumat sílu, tvar a tuhost toho podivuhodného materiálu. Tomáš pro¾íval dosud nepoznané pocity. S hlubokými vzdechy  ji vískal ve vlasech a nì¾nými polibky laskal její líc a vlasy.
Na špièce zkoumaného pøedmìtu se objevila slza. Dívka se zarazila. „Co to je?“ šeptla.
Zaváhal. Jak to vysvìtlit?
Pak se vzchopil. „Pláèe, dej mu pusu!“
Odpovìï jí vzala dech a zdálo se, ¾e se vylekala.
„To se dìlá?“ zeptala se nevìøícnì.
„No, samo“, odvìtil s odzbrojující jistotou. Sklonila se a vyhovìla jeho podivnému pøání.
„Ještì“, ¾adonil a jemnì pøitlaèil její hlavu. Spontánnì vycítila, co oèekává a celá horní èást Tomášova mu¾ství se ocitla v jejich ústech. Tomáš se oddal rozkoši a souèasnì ho zmohl vítìzný triumf.
Veèerní klid narušilo prásknutí bièe a pøibli¾ující se rachot kol na vyprahlé cestì. Kouzlo okam¾iku zmizelo. Naráz procitli a ohlédli se do smìru, odkud pøicházel rušivý zvuk. V zatáèce úvozu se objevily dvì koòské hlavy a za nimi èelo ¾ebøiòáku nalo¾eného senem.
Jakoby na povel si oba rychle upravili své obleèení. Kdy¾ se vùz pøiblí¾il, sedìli ji¾ nevinnì na mezi a mlèky pozorovali zbytky zapadajícího slunce.
Jana pokývla na pozdrav, mu¾ s opratìmi jí pokynul a tiše kráèel dál. Po nìkolika krocích se otoèil a zavolal:
„Mìla bys jít domù, Jano, naši tì budou hledat!“
„U¾ jdu, strejdo!“ zvolala oslovená.
„Musím jít, ahoj!“ šeptla. Rychle navlékla kalhotky, dala mu letnou pusu a odbìhla. Pouze vùnì dívèího vzrušení ulpìlá na Tomášovì dlani podávala svìdectví o nádherných a úchvatných chvílích.
Za dva dny brigáda skonèila, ale Janu u¾ Tomáš nikdy, kromì ve snu, nespatøil.
Ivo Krieshofer