Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Pomozte vzpomenout!
Kní¾ky byly u nás odjak¾iva samozøejmost. Otec mìl na tehdejší dobu a nijak movitou úøednickou domácnost pomìrnì slušnou knihovnu a o té své radìji ani nemluvím. Pøi tìch mnoha stìhováních byly knihy v banánovkách nejménì dvì tøetiny nákladu - jasnì k velké "radosti" stìhovákù. Nezdìdila jsem ale z domova systém uspoøádání knihovny. Otec mìl bez ohledu na velikost a formát svazkù vše pìknì dle abecedy a tak ta sice systematicky uspoøádaná knihovna vypadala kostrbatì a vlastnì nepoøádnì. Já mám takové "ostrovy". Jednak podle typu literatury, dobrodru¾ná, romány, detektivky, cestování, humor - ale èásteènì pohromadì i díla autorù anglických, nìmeckých, italských, amerických, i jiných, "chytré" kní¾ky, jako uèebnice, slovníky, Pravidla èeského pravopisu, encyklopedie a rùzné pøehledy a nejnovìji také Jaømo, parkán, trdlice (o mizejících slovech v èeštinì) trùní na polièkách nad psacím stolem, ale nedá mi to, abych zcela proti všemu dìlení nedala vedle sebe autory, kteøí k sobì v ¾ivotì mìli nìjaký citový vztah. No a to vše ještì protkáno ostrùvky mých miláèkù - a tam se na typ literatury nekouká vùbec a Zdenìk Svìrák se pøátelí s Hanou Whitton, nejbájeènìjší vtipy na svìtì - ¾idovské a arménské se dru¾í se Saturninem Zdenka Jirotky a Janem Werichem, Fulghum s Roaldem Dahlem a Otou Pavlem - a je nám takhle spolu dobøe. I kdy¾ ka¾dým stìhováním se to krapítek posune sem tam, v podstatì knihy zùstávají na svých vysezených místech a tak kdykoliv nìco potøebuji, najdu to v té své dvaapùltisícové knihovnì na první kouknutí.
Ale tuhle jsem z paní knihovnice marnì lámala název kní¾ky, kterou bych si po letech ráda znovu pøeèetla - autora znám, je to Zdenìk Šmíd. Jeho vodácké povídání bylo ostatnì zfilmováno Èeskou televizí. Ale on pan Šmíd napsal ještì jednu milou kní¾ku o takovém "agentovi s teplou vodou" - u¾ si nevzpomenu, co to na svých cestách prodával, ale jeho podnikatelský úspìch se podstatnì zvýšil, kdy¾ se mu do auta vloudila ošumìlá a osláblá lvice a cestovali pak spolu a je to takové milé poèteníèko. No a vidíte - a já si za boha nevzpomenu, jak se kní¾ka jmenuje a paní knihovnice taky ne a tak nemám šanci se s ní ještì jednou potìšit.
A vzpomnìla jsem si ještì na jedno takové "ztracené" ètení. Tak to u¾ je ale hodnì dávno, co jsem to èetla. Bylo toho nìkolik dílù, taková rodová sága s dost dramatickým prùbìhem, jmenovalo se to nìjak jako Jalta, Jalna, nebo tak podobnì. Pøiznám rovnou, ¾e to ¾ádná velehodnotná literatura nebyla, ale èetlo se to jako víno a teï, kdy mé dny jsou vlastnì dlouhé, pøedlouhé bez povinností - je ètení vlastnì skoro to jediné a nejhezèí, co mám na práci. A takové pohodové poètení by mi udìlalo náramnì dobøe, jen si vzpomenout, co to bylo za román!
Tak, moji milí, kdybyste si náhodou nìkdo vzpomnìl za mne - nezapomeòte, ¾e pod èlánkem je rubrièka "komentáøe k èlánku" - uvítám ka¾dou poradu!
Naïa Vencovská