Pohøbívání milé andulky
Pøed nìkolika lety, jsme od "mladých" (dcera s man¾elem a našimi vnouèaty) dostali jako dárek, klec s andulkou. Andulka byla vychována asi ve zvláštní škole nebo mìla vrozenou genetickou vadu. Nikdy se nám nepodaøilo jí pøinutit, aby vylétla z klece. Její zpìv bylo nervy drásající kvíkání, které dokázala produkovat i nìkolik hodin.
Vyhazovala zobání na všechny strany a obèas mi tak lezla na nervy, ¾e jsem do klece praštil nebo jí pøikryl dekou. To potom ztichla. Asi po pìti letech zaèala být "divná". Taková máto¾ná, celá svìšená, nezobala, nepila. Asi tøetí den u¾ chudák ani nevyskoèila na bidýlko, sedìla dole v kleci a zdálo se nám, ¾e má dìsnì smutné oèi.
Následující den jsme se ráno zdìsili, proto¾e kdy¾ jsme odkryli pøehoz, kterým jsme na noc klec pøikrývali, byla klec celá od krve, kterou ta chudinka ze zobáèku vypouštìla. Trápila se ještì nìkolik hodin a potom se bezvládnì svalila na dno klece. Man¾elka plakala a mnì nebylo vùbec, ale vùbec dobøe.
Nastal problém, co s ní ? Rozhodli jsme jednoznaènì, ¾e jí musíme pohøbít dùstojnì a pøírodnì. Nìco jako "prach jsi a v prach se obrátíš". Význam tohoto citátu z bible, jen¾ vyjadøuje, ¾e èlovìk byl stvoøen z prvkù zemì, tedy z "prachu zemì" a po smrti se zase v nìj pøemìní....jsme cítili i u tohoto malého tvoreèka.
Andulku jsme dali do krabièky, pøevázali zlatou mašlí a já jí "se všemi poctami" pohøbil na zahrádce v úpatí jinanu dvoulaloèného. Vìøím, ¾e její tìlíèko, a¾ se rozlo¾ilo, vytvoøilo alespoò dva krásné listy tohoto stromu.
Petr Norbert