Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ostrava z radnièní vì¾e
aneb Jak to vlastnì zaèalo?
aneb Naše zpovìï
 
Míla: Martu (heru) znám ji¾ víc ne¾ tøi roky. V døevních dobách mého bloumání po internetu jsme se potkaly v místnosti Babièky a dìdeèkové na serveru Seznam.cz a brzy jsme si padly do oka.
Marta: K Babièkám a dìdeèkùm jsem zaèala chodit asi tak v roce 2004, tak¾e máš pravdu, tak nìjak to bude!
Hodnì netových pøátelství jsem tam navázala, to s Mílou patøí k tìm nejlepším a nejpevnìjším. Velmi jsem obdivovala její vtip a šarm, dalo se s ní povídat vá¾nì i nevá¾nì na jakékoliv téma. Kdy¾ jsme se setkaly na srazu, který úèastníci místnosti zorganizovali, zjistila jsem, ¾e jaká je „na skle“, taková je i na¾ivo. 
Míla: Po èase jsme obì zmìnily své netové pùsobištì, vydaly se ka¾dá jiným smìrem, ale kontakt jsme udr¾ovaly i nadále. Marta se vìtšinou ozvala nìkolika vìtami, kdy¾ mi posílala nìkterou ze svých kouzelných prezentací. Plánovaly jsme další osobní setkání, ale nìjak se nedaøilo ho zrealizovat. Mezitím mì Marta pøivedla na stránky SeniorTipu, a tak naše komunikace zaèala být èastìjší…
Marta: Kdy¾ jsem se zaèala bavit výrobou prezentací, Míla  nešetøila slovy uznání. Ona si zalo¾ila blog a já jsem její èláneèky èetla moc ráda. To jsem u¾ chodila na SeniorTip a øíkala jsem si, ¾e by urèitì zaujaly i jeho ètenáøe. Dalo to dost práce ji pøesvìdèit, ale stálo to za to, nemyslíte ?  
Míla: Nedávno mì ve fotogalerii upoutaly snímky Hany Pape¾ové, které zvaly do ostravské Galerie výtvarného umìní na výstavu nazvanou Skvosty výtvarného umìní. Výtvarné umìní, to je moje, a tak jsem se zaèala vá¾nì zaobírat myšlenkou, ¾e se do Ostravy vydám. Nyní, kdy u¾ rychlíky jezdí (vìtšinou) opravdu rychle, by to nemìl být ¾ádný problém. Mrkla jsem ve støedu veèer  do kalendáøe a zjistila jsem, ¾e pátek by mohl být oním dnem „D“. V tu chvíli mì osvítila myšlenka, ¾e Ostrava, kam má Marta blízko, by mohla být také místem našeho setkání. Bylo ale tøeba jednat rychle, proto¾e Marta je také „hlídací babièka“, a nemá tedy v¾dy èas. 
Neprodlenì tedy vy»ukám na mobilu její èíslo. „Prosím?“ a po vteøince „Ahoj!“ ozve se Martin mladistvý hlas s nenapodobitelnou intonací. Vysypu na ni svùj návrh a èekám na odpovìï. Hurá! Tento pátek vyhovuje i Martì. A Marta pøichází ještì se „zlepšovákem“: „Co øíkáš tomu, kdybych zkusila zítra zavolat Lídì, jestli na nás nebude mít kousek èasu. Aspoò byste se koneènì poznaly. “Výteèný nápad! Naši „šéfku“ bych poznala velmi ráda, a tak s povdìkem souhlasím. Ve ètvrtek naveèer se Martì podaøí Lídu „ulovit“ a štìstí nám pøeje – Lída si pro nás èas udìlá.
Marta:. S Lídou jsem se u¾ setkala nìkolikrát. Vìdìla jsem,  ¾e by ráda poznala úspìšnou dopisovatelku SeniorTipu, kterému vìnuje veškerý svùj èas. Okam¾itì se setkáním souhlasila, i kdy¾ èasu nemá nazbyt.
 
Koneènì je tu pátek!
Míla: Rychlík chce dokázat, ¾e je rychlík, a tak jede bez zpo¾dìní a já vystupuji na ostravském nádra¾í pøesnì v 10.19 hodin. Dokonce se mi podaøí na pøehledném nádra¾í nezabloudit a u¾ vidím u novinového stánku Martu, jak na mne zdálky mává turistickou hùlkou. Pøivítáme se a èeká nás cesta tramvají na zastávku Elektra, kde nás má oèekávat Lída. I to zvládáme bez zádrhelù a po nìkolika minutách se objímáme s drobnou elegantní blondýnkou – naší Lídou.
Marta: Po pøivítání s Lídou jsem v duchu konstatovala, ¾e se dìvèata nezmìnila, obì ¾e jsou stále takové koèky, jak je znám (to se mnou je to horší, moje turistická hùlka je jen zástìrka, nosím ji hlavnì kvùli své pokroèilé artróze).
 
No, a teï prý je to na mnì!
Lída: Ach jo, v¾dy» víte, ¾e nejsem spisovatelka. Ale dìvèata na vás jsem se moc tìšila. Je to vlastnì u¾ druhé plánované setkání (to první se nepodaøilo, však to všichni znáte, objektivní pøíèiny…)
Martu ¾ivì u¾ znám, vidìly jsme se u¾ mnohokrát, ale na Mílu jsem upøímnì øeèeno moc zvìdavá… Také mám vùèi ní èerné svìdomí, nikdy nestihnu vèas odpovìdìt na její meil tak, jak by se slušelo:-)
Ale Míla je pøesnì taková, jako ji znám z fotografie. No prostì – milá Míla!, chytrá panèelka, náru¾ivá cestovatelka a trpìlivá prùvodkynì Taiovým dospíváním.
 
Nevím dìvèata, budeme ètenáøe unavovat naším celodenním programem???
Galerii u¾ Míla vzpomnìla, nakonec to byl ten dùvod proè poctila Ostravu návštìvou (skoro bych øekla, ¾e na tu Ostravu ¾árlím).
Pøi prohlí¾ení skvostné Galerie výtvarného umìní nás zastihuje SMS – „Zdravím úèastníky zájezdu!!!!“ – od Magdaleny, která tiše na zahradì pøi sázení èesneku závidí, ¾e nemù¾e být mezi námi (neboj jednou se to urèitì podaøí). SMS nás potìšila! Také jsme si na Magdu vzpomnìly u dobrého obìda :-)
Míla: (Doma¾lické ragú v Radnièní restauraci bylo opravdu „mòamózní“, mohu doporuèit!) Moje duchovno bylo nasyceno Klimtovou krásnou Juditou, tak¾e jsem si u¾ dál nevymýšlela a nechala rozhodnutí, kam se vydat dál, na dìvèatech.
Lída: Další program byl tedy na mnì. Samozøejmì, ¾e nebylo mo¾né vynechat Stodolní ulici. Kam jinam bych mìla „cizince“ zavést ne¾ na proslavené svìtoznámé místo.  Moc nenadchla! Ale musím øíci, ¾e u¾ ani mne ne, kdysi jsme tam bì¾nì chodily s kamarádkami na drink,  pøípadnì i na meníèkový obìd. Ale Stodolní se nìjak zmìnila – u¾ mì to tam nebaví.
Míla:  Já jsem Stodolní v její døívìjší podobì neznala, tak¾e mi pøipadala jako normální mìstská ulice s  abnormálním poètem „obèerstvoven“. :-)
Lída: No a pak pøišla s pøáním na øadu Marta. Navrhla vycházku a vyjí¾ïku (výtahem s pøestupem prosím!) na radnièní vì¾. Vìøíte, ¾e jako obèanka Ostravy jsem nahoøe ještì nikdy nebyla? (Mám jim to prozradit? honí se mi hlavou.) Ale lhát se nemá a nakonec jsem to uvítala, aspoò si doplním prázdné místo ve svém místopisu Ostravy!
Martin nápad se ukázal geniálním! Je krásný, sluneèný (i kdy¾ trochu vìtrný den). Z vì¾e je Ostrava jako na dlani. Máme vlastního prùvodce, velmi šarmantního a vìdomostmi vybaveného mladého mu¾e. Dìvèata, co øíkáte? Myslím, ¾e tento pohled stál za to a ¾e radnièní vì¾ mù¾eme všem návštìvníkùm Ostravy vøele doporuèit!
Míla:  S tím nemohu ne¾ souhlasit. Pobyty na ochozech vì¾í sice nepatøí k mým koníèkùm, závra» je má vìrná prùvodkynì, ale  tady byla kolem zábradlí nata¾ená sí» (pøipadala jsem si jako ulovená rybka –nikoliv zlatá :-)) a ejhle, strach z výšky byl pryè! A Ostravì to z té výšky moc slušelo! (Ale slušelo jí to i „pøi zemi“. Kdepak nìkdejší „èerná Ostrava“!) A Jiøího (tak se jmenoval náš prùvodce) bylo radost poslouchat. Skuteènì mu¾ na svém místì.
Lída: No a dále u¾ to bylo jen pøíjemné posezení pøi kafíèku v Maria Tour – restauraci nám s Martou dùvìrnì známé, proto¾e jsme tam obì ji¾ za¾ily nìkolik pøíjemných netových setkání.
Míla: Posezení to bylo víc ne¾ pøíjemné. S dìvèaty mi bylo tak dobøe, jak u¾ dlouho ne. Mìla jsem pocit, ¾e Lídu znám u¾ nejménì tak dlouho jako Martu. (A, lidièky, vìøte mnì, máme prima „šéfku“! )
Lída: O èem jsme si povídaly, necháme radìji zahaleno tajemstvím – byla to témata, na která by bylo zcela jistì vyhlášeno informaèní embargo…
 
Míla Nová
Marta Heraltová
Lída Holubová
 
Další foto ze setkání zde