Deník paní uèitelky – 42
Prvòáci na prahu prázdnin
A¾ vyjde tohle mé pøedposlední vyprávìní, bude do prázdnin zbývat opravdu jen malý krùèek. První dva š»astlivci z naší tøídy se u¾ koupou nìkde v moøi, my ostatní uklízíme, rovnáme a tìšíme se.
Kromì klasické výmìny uèebnic, rozdávání a odnášení výkresù, pytlíkù s obleèením na tìlocvik èi baèkor – zítra pro vysvìdèení u¾ se jde v botách, probíhají poslední školní akce. Pøesunuje se i spousta pomùcek ze tøíd do kabinetù, na chodbách vládne tak trochu chaos, dìtem je povoleno hrát si, kreslit si, nezlobit. My uèitelé trneme, aby pøi nastálém zmatku nedošlo v závìreèných chvílích k nìjakému úrazu.
Kvùli chøipce, která v prosinci kosila naše øady, jsme nemohli odtanèit své vánoèní vystoupení kuøátek, naše chvíle pøišla teï, na slavnostní akademii. Maminky slzely, tatínkové natáèeli na kamery, „drobné“ nepøesnosti zpùsobené velikou trémou byly pøijaty s velkým potleskem. Dìti záøily, dnes byly za hvìzdy.
Na zaèátku svých vyprávìní jsem „láteøila“ na nìkteré odborné zkratky, urèitì neuhodnete, co je OÈMU ( nebudu napínat, ochrana èlovìka za mimoøádných událostí, døíve jednoduše branný den). I ten u¾ máme za sebou, teoreticky jsme „vyzbrojeni“ znalostmi co dìlat pøi po¾áru, povodních, úniku plynu- na maskách se naštìstí zatím netrvá, pøi základní zdravotnické pomoci. A proto¾e ten den odpadlo „klasické“ vyuèování, mezi dìtmi panovala spokojenost. Telefonní èísla 150, 155, 158 má ka¾dý školák v malíèku.
Docela nostalgické bylo naše louèení s patronátními devá»áky. Jako ka¾doroènì je pøijal na radnici pan starosta, popøál jim hodnì štìstí, dostali šerpy. A letos poprvé jsme se této akce zúèastnili i my- prvòáci. Podìkovali jsme jim za pomoc, popøáli š»astnou cestu do jiných škol a pøedali dáreèky i se spoleènými fotografiemi. A víte, ¾e došlo i na slzièky?
Ve tøídì mluvíme o bezpeènosti o prázdninách- nesmí se sahat na zmije, hrát fotbal na silnici, jíst muchomùrky èi vraní oko ètyølisté. Vyprávíme si o tom, kdo kam pojede a na co se tìší. Ještì zítra a konec s 1.tøídou.
Pøed školou budou brzy „podupávat“ noví prvòáci, a zatímco rodièe tìch našich u¾ jsou v pohodì a v klidu, proto¾e všechno funguje tak, jak má, rodièe tìch budoucích mají pøece jen trochu obavy. „Já se tak tìším do druhé tøídy,“ dozvídám se od jedné z holèièek. „A proè?“ jsem fakt zvìdavá. „No proto¾e u¾ nebudem malí, ale mo¾ná bude otravné tìm mròousùm všechno vysvìtlovat,“ dozvídám se.
Na tabuli je poslední zápis. Dìti luští poskládáním písmen vìtu: Mìjte se o prázdninách hezky, milí druháci. A zítra naposledy.
Eva Procházková
Další èlánky autorky:
Jarní prázdniny, cesta do Prahy
Povìst i místì zvaném Toèivý vír