Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvaha o chùzi a zdravení
 
Pøed èasem jsem se doèetl, ¾e vùbec nejlepší aktivita k upevnìní vetché tìlesné schránky je procházka. Bláhovì jsem se domníval, ¾e denním špacírováním po okolí rozdmýchám chatrné plíce a osvì¾ím krevní obìh, èím¾ se budu cítit mnohem lépe. Budu spát jako dub, pøestanu mít chu» na pivo a na laškování se ¾enou, proto¾e èlovìk se chùzí pøíjemnì znaví a má pak chu» jenom na tak zdravé vìci jako vodu a vegetárnu.

Proè bláhovì? Proto¾e studie odborné literatury mì ubezpeèila, ¾e normální procházka je vlastnì maøení èasu a tudí¾ k nièemu. Pakli¾e to myslíte s utu¾ováním zdraví vá¾nì, musíte procházku provádìt rasantním tempem, které pøipomíná spíše poklus, a ten má do pøíjemné aktivity, pøi které se jen tak couráte a obdivujete krásy kolem sebe, pìknì daleko. Jeliko¾ jsem však vetchý dùchodce se zdravím na štíru, øekl jsem si, ¾e se tedy pokusím svi¾ným krokem rozpracovat prohulené plíce a zpevnit po léta sezení prakticky neexistující svalstvo, aby ze mì mìl pan doktor radost.

A tak se velice svi¾ným krokem dennì bez ohledu na poèasí vydávám na procházky po nádherné plá¾i namlouvaje si, ¾e to, co tak hou¾evnatì a s krajním úsilím provádím, je zdraví nadmíru prospìšná vìc.

®e pøi tom belhání po plá¾i vypadám krajnì nezdravì, nemusím nikomu vykládat. Brunátná tváø, vytøeštìný zrak, proudy potu a hluboké funìní prozradí ka¾dému, ¾e mnì rychlá procházka pøíliš nesvìdèí. Spíše naopak. Mnohokráte mì pøi usilovném lapání po dechu napadlo, ¾e mohu pøi této podezøelé aktivitì celkem lehce pøijít k újmì na zdraví nebo dokonce odejít do vìèných loviš». Ale ruku na srdce. Lepší opustit tento smutný svìt témìø v poklusu po zlaté plá¾i ne¾ sezením u televizního pøístroje, pozorujíc jiné lidi odcházející na onen svìt rukou teroristù. A to¾ ráznì chodím, pøi chùzi si mìøím puls, po ní krevní tlak a nestaèím se divit, ¾e se na mé tìlesné kondici nic nemìní. Dlouho jsem si lámal hlavu, co je toho asi pøíèinou.
Po dlouhém spekulování jsem pøišel na to, co zaviòuje moji stagnaci. Potí¾ je v tom, ¾e nejsem jediný upevòovaè zdraví. Plá¾ se pøímo hem¾í poklusávajícími pošetilci, kteøí však jsou ochotni aktivitì povolit na uzdì a zastavit, aby se vás zdvoøile otázali jak se máte, a pak zavedli nikam nevedoucí diskusi o poèasí. A tak místo plynulé rychlé chùze èlovìk poøád jenom postává, nervóznì pøešlapuje a pøipitomìle se ptá, jak se ten druhý dneska a právì v tuto chvíli má. K tomu do nekoneèna diskutuje prognózy poèasí, zatím co se ze zpoceného trièka stává ledový krunýø a hlavou se zaènou honit myšlenky o mo¾nosti zápalu plic. A proto¾e ¾ijeme v anglosaské zemi, kde zdravení a øeèi o poèasí patøí jaksi k ¾ivotnímu rituálu, bez kterého spoleènost nemù¾e fungovat, tak tento rituál chodec opakuje bìhem procházky mnohokráte a navíc se stejnými lidmi, které potkává na zpáteèní cestì, kdy¾ se unavenì plazí domù.

Lidé pokroèilejšího vìku budou okam¾itì vìdìt o èem mluvím, kdy¾ se zmíním o tom, ¾e starci, kromì zdravení a øeèech o poèasí, pak zanechají chùze na delší dobu nebo úplnì, aby si s neutuchajícím zápalem dopodrobna vymìòovali zkušenosti o zdravotních potí¾ích.

A tak jsou moje procházky neustále pøerušovány obstaro¾ními chodci, kterým musím stokrát opakovat jak se mnì daøí, proto¾e jsou hluší jako paøez, chodci, kteøí mnì hrdì ukazují strašné jizvy po ještì strašnìjších operacích, a kteøí si trpce stì¾ují, jak zase pøi chùzi chytili vlka, nebo jak je rozbolela kolena. Aèkoliv tyto rozpravy sice témìø zastaví váš dobøe mínìný tìlocvik, tak jsou, oproti plkání o poèasí, pøece jenom k nìèemu prospìšné. Tak jsem se napøíklad dozvìdìl, jaké mastièky pou¾ít proti štípnutí komára, jak zmírnit za¾ívací potí¾e, anebo jak obratnì vyndat nebezpeènì zakousnuté klíštì. Èím více chodec potká jiných, chorobami zachvácených chodcù, tím více se o zdravovìdì nauèí. Kromì toho se chodec rovnì¾ obyèejnì dozví vìci, o kterých nemìl potuchy, ale které jsou pøeci jenom dobré vìdìt. Tøeba jak jeden soused pøišel k nové milence, jak druhý vyhrál v lotýnce, zatímco neš»astník pøes ulici o milenku díky tomu, ¾e jí tloukl, pøišel. Nìkdy se ovšem èlovìk sáhodlouhými diskusemi opravdu zapomene, a to pak doma dru¾ky propadají panice, ¾e vás pøi procházce potkalo urèitì nìco zlého, ¾e jste tøeba zhebli na srdce nebo ¾e vás uštknul had. V tom pøípadì vás nechají hledat policií nebo záchranou slu¾bou. To pak vysvìtlujte pøíslušníkovi, ¾e jste se jenom zapovídal o prospìšnosti pravidelné stolice. To klidnì mù¾ete vyfasovat pokutu za maøení èasu orgána. Další stinná stránka ovšem je, ¾e samozøejmì postáváním mù¾ete prochladnout, chytit chøipku a máte-li velkou smùlu, mù¾ete i zemøít. Nebo si pøi snaze dohonit promrhaný èas mù¾ete klidnì natrhnout achilovku nebo zvrtnout kotník.

Tak¾e, kdy¾ to tak èlovìk støízlivì zesumíruje, tak pøijde k neomylnému názoru, ¾e je mnohem zdravìjší nikam se nehonit a spíše se rozvá¾nou chùzí došourat do místní hospùdky a tam ve stínu blahovièníku do sebe sunout jedno pøíjemnì chladné a lahodné pivko za druhým a pøi tom procvièovat loketní sval. A nebo..?

A nebo si jet zdraví upevnit na pár mìsícù do rodné zemì. Tam budou vaše procházky probíhat tak, jak mají: bez pøerušování a svi¾nì! V Èesku se toti¾ zdraví málokdo. Mezi neznámými lidmi je to zøejmì spoleèenský pøestupek. Vím to z vlastní zkušenosti. Pøi pochodu pøekrásnou Šumavou jsem nejenom jako blb kamarádsky zdravil ka¾dého, kdo se mnì nachomýtl do cesty, ale nìkolikrát, nemusím øíkat, ¾e bezvýslednì, jsem se sna¾il zapøíst rozhovor o poèasí a krásách kolem. Nemìl jsem to dìlat. Lidé na mì koukali jako na nezdvoøáka, který si z nich dìlá špr»ouchlata nebo na nìkoho, kdo právì spadnul s mìsíce. A tak jsem se rychle pouèil s nikým hovory nezapøádat. Od té doby jsem mlèky, jako zaøezanej, sveøepì pøehlí¾ejíc lidi kolem sebe, zdárnì utu¾oval zdraví. Mé rachitické tìlo se stalo pru¾ným, svalstvo se zpevnilo, dýchá se mi bájeènì a tìším se všeobecnì svì¾í mysli. A jeliko¾ je Èesko národ opilcù, tak jsem si i loketní sval nádhernì utu¾il.

Jenom si poøád nedovedu jaksi vysvìtlit, proè jsou tam lidi poøád na sebe tak namíchnutí, ¾e se nedoká¾í na procházkách slušnì pozdravit a poklábosit o poèasí èi tìlesných neduzích. Jak se øíká, jiná zem, jiný mrav. 
Ivan Kolaøík, OAM
Pozn. redakce: Autor je dopisovatelem www.pozitivni-noviny.cz
 
 
O lásce k umìní - 4